Švédský řidič Mercedesu překonal rekord tamních radarů, a pak se u soudu pokusil dokázat, že člověk jedoucí 221 km/h se prostě nemůže usmívat.
Dne12. října 2024 projel Mercedes automatickou kamerou na silnici 76 nedaleko Gävle ve středním Švédsku rychlostí 221 km/h. Limit na úseku je 80. Když policie vytiskla snímek, viděla na něm řidiče, který se do objektivu zřetelně šklebí. Muž dostal předvolání, a místo aby se omluvil, rozjel obhajobu hodnou filmového scénáře: při takové rychlosti prý nikdo nemůže sedět takhle klidně a usmívat se, radar se musel splést a on ten úsek dobře zná, takže by tam vědomě nikdy neletěl. Soud mu neuvěřil.
Obhajoba, která se zakousla sama do sebe
Řidičova argumentace stála na dvou nohách, a obě se mu podlomily. Za prvé zpochybňoval identitu: výraz na fotce prý neodpovídá někomu, kdo řídí přes dvě stě. Za druhé zpochybňoval měření: na daném úseku prý tak rychle jet „nešlo“. Jenže švédské automatické kamery, jak potvrdila šéfka celostátního oddělení ATK Lis Marie Svonni, dokážou fotografovat vozidla jedoucí i 300 km/h. A klidný posed v moderním autě na rovné silnici při 221 km/h není fyzikální nemožnost. Je to jen nezodpovědnost.
Pikantní je, že muž sám přiznal, že o kamerách na silnici 76 ví. Chtěl tím říct, že by tudy vědomě nejel tak rychle. Místo toho ale soudu naservíroval důkaz, že zná místní podmínky, a přesto tam jel. Podle pozdějšího shrnutí webu Carup okresní soud jeho verzi odmítl.
Jak švédská policie pozná, kdo sedí za volantem
Švédský systém automatických rychlostních kamer funguje centrálně. Snímky z celé země putují do vyhodnocovacího centra ATK v Kiruně, kde je policie porovnává s pasovou nebo řidičskou fotografií. Pokud obličej na radaru odpovídá držiteli řidičského průkazu, jde věc dál. Pokud ne, policie osloví registrovaného vlastníka vozidla a žádá identifikaci řidiče.
V tomto případě shoda zjevně seděla. Úsměv, který měl být důkazem neviny, se stal důkazem identity.
Řidič přitom nebyl žádný nováček. Už v roce 2022 přišel o řidičský průkaz na dva měsíce za rychlostní delikt a Transportstyrelsen ho předtím varoval opakovaně. Výsledek nynějšího případu? Pokuta 4 000 švédských korun, v přepočtu zhruba 8 800 Kč, a delší odebrání řidičského oprávnění. Podle Svonni jde o nejvyšší rychlost, jakou kdy švédská automatická kamera zaznamenala.
Čtyři tisíce korun za rekord? V Česku by to bolelo víc
Tady se příběh přesouvá z kuriozity do tvrdého srovnání. Švédsko má systém pevných pokut odstupňovaných podle rychlosti, a 4 000 SEK je strop. Nezáleží na tom, jestli jedete o padesát, nebo o sto čtyřicet nad limitem. Strop je strop.
V Česku by stejná jízda spadla do nejvyšší sankční kategorie podle BESIPu: překročení rychlosti mimo obec o 50 km/h a více. Srovnání mluví jasně:
| Švédsko (tento případ) | Česko (ekvivalentní přestupek) | |
|---|---|---|
| Pokuta | 4 000 SEK (~8 800 Kč) | 7 000–25 000 Kč |
| Body | systém neexistuje | 6 bodů (z 12 možných) |
| Zákaz řízení | delší odebrání (přesná délka nezveřejněna) | 6–18 měsíců |
| Konfiskace vozidla | ne (vázána hlavně na opilou jízdu a recidivu bez oprávnění) | ne v běžném přestupkovém režimu |
Zajímavý je i český institut objektivní odpovědnosti provozovatele. Kdyby se řidič na fotce nedal identifikovat, sankce by v Česku dopadla na vlastníka vozu, bez bodů, ale s pokutou. Argument „to nejsem já“ by tedy cestu k beztrestnosti neotevřel.
Dánsko by mu vzalo auto
Mediálně se případ často srovnává s „norským Lamborghini“, které policie zabavila po jízdě přes 200 km/h. Jenže to je nepřesný rámec. Šlo o dánský případ: Nordjyllands Politi v únoru 2024 poslala do aukce Lamborghini Huracán Spyder zabavené po jízdě 228 km/h na dálnici u Hirtshals. Dánsko totiž od roku 2021 uplatňuje zákon o „vanvidskørsel“ (šílené jízdě), který umožňuje konfiskaci vozidla i při prvním přestupku, pokud rychlost překročí limit o více než 100 procent.
Švédský řidič Mercedesu jel o 176 procent nad limitem. V Dánsku by přišel nejen o řidičák, ale s vysokou pravděpodobností i o auto. Ve Švédsku dostal pokutu, za kterou si v Stockholmu nekoupíte ani slušnou večeři pro dva.
Rekordní úsměv z radaru u Gävle tak není jen internetová kuriozita. Je to rentgen evropské nejednotnosti v přístupu k nejrychlejším řidičům, a důkaz, že ve Švédsku se za 221 km/h pořád dá zaplatit z peněženky, zatímco o pár hranic dál by člověk platil celým autem.
