„Nejsou schopni řídit.“ Psycholog vysvětlil, proč dnešní teenageři masově selhávají v autoškolách

„Já jsem se tam prostě zasekla, nic jsem neviděla, jen volant a ruce,“ popisuje psychologovi osmnáctiletá studentka svoji už třetí neúspěšnou jízdu. Tohle je konkrétní tvář věty „nejsou schopni řídit“, o které se dnes tolik mluví.

Neznamená to, že dnešní teenageři neumějí ovládat auto. Většina zvládne techniku i testy. Statistiky ukazují, že u elektronických testů neuspějí jen jednotky procent zkoušených a celková úspěšnost přesahuje 95 procent.

„Jen to zkusím.“ Co se ve skutečnosti skrývá za větou „nejsou schopni řídit“

Problém leží jinde. Zhruba pětina uchazečů musí k testu opakovaně, u jízd je opakování ještě častější. V některých regionech, například v Brně, neuspělo napoprvé kolem 60 procent uchazečů. Instruktoři mluví hlavně o stresu a zablokování v reálném provozu, ne o „hlouposti“ žáků.

V pětašedesáti svým tělem zahanbí i dvacítky. V posilovně si Lesley Maxwell pletou s její vnučkou

MMAmag.cz

2 h

Podobný obrázek kreslí i zahraniční čísla. V Německu podle analýz nově selhává u teorie asi polovina mladých uchazečů, což odborníci označují za nový antirekord.

i

Dopravní psycholog, z jehož výroků článek vychází, pracuje právě s těmito neúspěšnými. Vede povinné psychologické pohovory u začínajících řidičů po závažném přestupku i speciální kurzy pro ty, kteří mají z řízení úzkost. Z jeho pohledu se u zkoušek střetává napětí, slabší schopnost zvládat stres a také změněná motivace.

Mezinárodní průzkumy i domácí analýzy totiž ukazují, že pro dnešní mladé už řidičák není samozřejmým symbolem dospělosti. Část generace Z ho vůbec nemá, auta raději sdílí a více spoléhá na alternativní dopravu. Když něco nevnímají jako vstupenku k dospělému životu, je těžší vydržet náročnou přípravu a zvládnout vysoký tlak u zkoušky.

Do toho přichází nový fenomén: část mladých jde na první zkoušku s myšlenkou „jen to zkusím“. A právě v okamžiku, kdy se tohle „zkusím“ potká s tvrdou realitou zkušebního kola, začíná největší boj v jejich hlavě.

Stres, blok a rodina: co se děje v hlavě u zkušebního kola

Typický scénář podle psychologa začíná dávno před usednutím do auta. Výzkumy duševního zdraví ukazují, že dnešní teenageři obecně hůř zvládají stres a častěji trpí úzkostmi.

Zkouška v autoškole se tak pro mnohé stává „testem života“. Nejde „jen“ o papír. Jde o jejich sebeobraz, očekávání rodiny, někdy i představu o budoucí práci.

Už cestou na polygon se v hlavě často rozjede katastrofický film: co řeknou rodiče, jak drahé bude opakování, jestli jsou „normální“. V takovém stavu se koncentrace zužuje jen na chyby.

V reálném provozu pak musí mladý řidič najednou zvládnout několik věcí najednou:

• číst značky a dopravní situaci,
• sledovat vlastní auto i ostatní účastníky provozu,
• reagovat na pokyny komisaře,
• a zároveň se vyrovnávat se strachem a napětím.

Dopravně-psychologické programy proto systematicky trénují právě koncentraci, toleranci ke stresu, rychlé rozhodování a emoční stabilitu. Patří k nim i jednoduché relaxační techniky a nácvik jízd v zátěži.

Psycholog přitom odmítá jednoduché hledání viníka. Na straně teenagera hraje roli slabší vnitřní motivace a menší zkušenost se zvládáním tlaku. Na straně rodiny často stojí vysoká očekávání – do kurzu se investovalo, „všichni ostatní už řidičák mají“, takže neúspěch je vnímán jako ostuda.

Systém sám tlak navyšuje. Omezení počtu pokusů pravidlem „třikrát a dost“, rozšíření testových otázek i nové režimy pro začínající řidiče mají zvýšit bezpečnost. Pro uchazeče ale znamenají, že každý neúspěch víc bolí.

Autoškoly zároveň popisují, že část mladých jde na první zkoušku opravdu jen „to zkusit“, bez dostatečné přípravy. V kombinaci s omezeným počtem pokusů to vytváří začarovaný kruh.

Když pak doma zazní věty typu „on ani tu autoškolu neudělá“ nebo posměch sourozenců, mnozí se řízení začnou úplně vyhýbat. Dopravní psychologové přitom zdůrazňují, že rozhodující je citlivý přístup okolí, pravidelný, bezpečný trénink a podpora, ne tlak a znevažování. A právě tady se láme, jestli z jednoho neúspěchu vznikne jen zkušenost, nebo nálepka na roky dopředu.

Přísnější zkoušky, nebo „řidičák pro každého“? Jak z neúspěchu neudělat nálepku

Debata o masových neúspěších mladých u zkoušek se odehrává mezi dvěma póly.

Na jedné straně stojí data o nehodovosti. Začínající řidiči tvoří jen malý zlomek všech držitelů řidičáků, ale podílejí se na nehodách výrazně víc. Jejich riziko smrtelné nehody je podle statistik více než dvojnásobné.

Proto zákonodárci zpřísnili podmínky. Zavedli omezení počtu pokusů, „řidičák na zkoušku“ i nové režimy pro mladé řidiče. Cílem je větší bezpečnost, ale pro mladé uchazeče to zároveň znamená, že každý krok systémem je víc pod tlakem.

iZdroj fotografie: S vědomím Jiřího W.

Na druhé straně dlouhodobé statistiky zkoušek ukazují, že řidičák nakonec získá drtivá většina uchazečů. To posiluje představu, že kdo zaplatí kurz, „má nárok“ projít. Dnešní teenageři tak vstupují do systému, který jim současně říká: musíš být maximálně bezpečný, ale stejně to nakonec zvládne skoro každý.

Pro řadu z nich pak první neúspěch působí jako potvrzení toho nejhoršího: „jen já na to nemám“. A právě tady má podle psychologa klíčovou roli rodina.

Představme si návrat domů po druhé zkažené jízdě. Jedna možnost je spustit lavinu výčitek, strašit budoucností bez práce a neustále srovnávat se sourozencem, který řidičák zvládl napoprvé.

Odborníci naopak doporučují co nejklidnější, podpůrnou reakci. Pojmenovat, že to rodiče mrzí, ale zároveň jasně říct, že jeden neúspěch není měřítkem schopností ani hodnoty dítěte.

iZdroj fotografie: ŠJů / Creative Commons / CC-BY-SA

Místo otázky „jak jsi to zase mohl pokazit?“ zkusit: „pojďme spolu zjistit, co ti tam dělá největší problém a jak ti s tím můžeme pomoct“. Pomáhá konkrétní plán:

• domluvit si víc jízd v reálném provozu,
• jezdit s klidným dospělým v méně náročných podmínkách,
• případně využít specializovaný kurz nebo konzultaci s dopravním psychologem, pokud je strach z řízení silný.

Stejné principy, jaké odborníci radí u přijímaček nebo vysvědčení, platí i tady: nevyhrožovat, nesnižovat, nesrovnávat.

Pokud má čtenář doma teenagera v autoškole, může pro něj udělat především to, že z řidičáku přestane dělat zkoušku dospělosti. Místo „musíš to dát hned“ nabídne čas, prostor na trénink a jistotu, že i několik pádů může vést k tomu nejdůležitějšímu – k bezpečnému, sebejistému řidiči, ať už přijde o rok dřív, nebo později.