Nemám rád záludnosti a chytáky. Neměl jsem je rád nikdy, už ve škole mi to vadilo. Jistě, chápu, že pokud je náročná operace součástí probírané látky, musí ji žák umět. Ale vadilo mi, když učitel záměrně žáka „koupal“ na něčem, co bylo vyloženě nestandardní. Zejména když jinému dal k vyřešení věc, která byla zcela běžná a průměrná. Tato antipatie mi vydržela až doteď. Chytáky stále nemám rád, třeba ty v testech autoškol.

Dělat autoškolu po letech znovu znamená znát nová pravidla

Nedávno jsem si autoškolu opět dělal, rozšiřoval jsem si skupiny. Mnoho se změnilo od doby, kdy jsem absolvoval školu na skupinu B. Mnoho vody uteklo v řekách, ale jedno zůstalo. Chytáky. Za mne jsou typické chytáky třeba otázky ohledně cyklistů. Kolega, který dělal papíry pár dnů přede mnou, mi řekl, ať neřeším logiku. A zaškrtávám odpověď, která mne jako řidiče auta nejvíce naštve. On použil jiné slovo, které se rýmuje s „napere“.

iZdroj fotografie: Šjů / Creative Commons / CC-BY-SA

Nechci být vulgární, ani rádoby vtipný, ale akcent na maximální úroveň iritace je na místě. Skutečně. Otázka o cyklistech. Jedna z opovědí mne vytočila doběla. A super, správná odpověď! Nicméně existují i jiné takzvané chytáky. Spoléhají na to, že si řidiči něco myslí. Že podléhají mylnému dojmu, zaběhnutému stylu, rutině. Jeden z případů je, že hlavní komunikace je „ta širší, větší“. Testy z autoškoly skutečně mohou někdy obsahovat otázky, které na první pohled vypadají jednoduše. Ale mohou skrývat zmíněné záludnosti.

Křižovatka pouze s jedním autem. Přesto 92 % řidičů neví, jak se zachovat. Je to chyták

Jedním z takových „chytáků“ je otázka týkající se přednosti zprava, obzvláště na jednodušších křižovatkách, jako je například křižovatka ve tvaru písmene T. U křižovatek složitých, s mnoha komunikacemi, nájezdy, sjezdy, odbočkami, tam je řidič ve střehu. Ale u těch koncepčně jednoduchých ne. Mnoho řidičů si automaticky spojuje větší a širší silnice s hlavní komunikací. To ovšem neodpovídá skutečnosti. Pokud není křižovatka vybavena dopravními značkami, vždy platí pravidlo přednosti zprava, a to bez ohledu na šířku jednotlivých silnic.

Značky jsou na místě? Pokud ne, nastupuje pravidlo zprava

Přednost je v tomto případě daná jednoznačně zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Pokud tedy na křižovatce nejsou dopravní značky určující hlavní a vedlejší silnici, musí každý účastník provozu dát přednost vozidlům přijíždějícím zprava, bez ohledu na to, jak široká je která komunikace. Zákon mluví jasně. Řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ musí dát přednost v jízdě vozidlům (…) přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci. Nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení předchozího odstavce, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava. O rozměrech komunikace ani slovo. Nehraje to totiž roli.

Šířka silnice nehraje roli, ať má tři metry, nebo dvanáct

Uvedené pravidlo platí vždy, ať už je křižovatka úzká, nebo široká. Řidiči však často chybují právě v tom, že se domnívají, že šířka silnice automaticky určuje přednost. Ne, tak to není. Vysvětlíme si na grafické ukázce. Pro všímavé a precizní čtenáře se smyslem pro detail upozornění, že obrázky a grafiky nejsou přesným zobrazením reality. Jde o schematické znázornění dopravní situace tak, aby byl vysvětlen problém.

Nicméně nejsou v grafice všechny značky či semafory, které by jinak ve skutečnosti na místě byly. Stejně tak nemusí odpovídat realitě velikosti jednotlivých objektů na obrázku a jejich vzájemné měřítko. Pokud si představíme typický příklad z autoškoly, máme křižovatku ve tvaru písmene T. Chyták může být prezentován otázkou, kolikáté v pořadí projede modré auto.

Jde o semafory, pak značky, nakonec o přednost zprava

V případě, že je křižovatka vybavena dopravními značkami, je odpověď poměrně jednoduchá – modré auto projede jako první, protože se nachází na hlavní silnici. Červené auto, které je na vedlejší silnici, musí dát přednost všem ostatním vozidlům. Zelené auto pak musí dát přednost modrému, a tudíž projede jako druhé, zatímco červené auto projede jako poslední. Respektive pojedou asi najednou. Jen kdyby červené nejelo rovně, ale zatáčelo vlevo, muselo by dát přednsot zelenému. Ale co když je hlavní silnice v tomto případě užší než vedlejší? Změní se něco?

iZdroj fotografie: AutoŽivě

Ne, takto se nic nemění. Přednost v jízdě je určena dopravními značkami. Nebo pravidlem pravé ruky, pokud značky nejsou na místě. Šířka silnic tedy v tomto případě nehraje žádnou roli. Tento fenomén, kdy řidiči mylně spojují širší silnice s hlavní komunikací, je do jisté míry psychologický. Vychází z domněnky, že širší komunikace jsou důležitější. To ale není pravda a pravidla silničního provozu na to nepřihlíží.

Což by v našem modelovém případě znamenalo, že červené auto, které jede rovně a nemá nikoho po své pravé ruce, projede jako první. Modré auto musí dát přednost červenému. Zelené auto, které má modré auto po pravé ruce, projede jako poslední. To je ten chyták. Protože ho má po pravé straně. Bez ohledu na to, zda zelené jede z malé uličky. Tento příklad dokonale ilustruje princip přednosti zprava, který se nemění ani v případě rozdílné šířky komunikací. I když může širší silnice působit jako hlavní, toto vizuální vnímání nemá na přednost žádný vliv.