Velký test: VW Amarok 2.0 TDi. Velmi překvapivý jízdní projev vozu, který rozhodně není pro každého

Konečně jsme dostali možnost otestovat Amaroka, který má mezi fanoušky velkých pickupů už dlouhodobě fantastickou pověst. A světe div se, už to není jen dříč s velkou nosností prostorné korby a kvalitními terénními schopnostmi. Ale pojďme si ho nejprve prohlédnout z venku.

Hranatý titán s otevřenou maskou

Byť se celá řada SUVéček a pickupů snaží přicházet v rámci svých faceliftů a zcela nových exteriérových „kabátů“ se stále zaoblenějšími tvary (což dává samozřejmě logiku ve smyslu aerodynamiky), na posledních modelech Amaroků mi imponuje jejich hranatost. Tedy lehce zaoblená hranatost, abychom byli přesní.

Na předku Amaroku je zajímavá jeho výrazně otevřená maska, do které jsou pěkně vpasované přední světlomety. Maska sice působí na první pohled trochu oldschoolově, možná až příliš puristicky, ale Amaroku s jeho „hrubou duší“ vlastně velmi sluší. Maska je doslova obalená masivním nárazníkem a z boku blatníky a vůz je tak z předního pohledu výrazně dominantní a robustní.

iZdroj fotografie: test-vw-amarok-2.0-tdi-prekvapive-jizdni-vlastnosti-

Tento pickup budí v zadních zrcátkách vozů před ním skutečný respekt. Velký podíl na tom mají celkové rozměry tohoto titána. Amarok je dlouhý téměř 5,4 metru, široký 1,9 metru a jeho výška je rovněž dva metry bez deseti centimetrů. Víko motoru je doslova gigantické, nicméně pěkně na něm působí pár bočních a jeden ultra široký středový prolis, dotvářející zajímavou moderní celistvost předku.

Vysoký, decentní a s menším formátem kol

Amarok jsme testovali v zimě, z čehož nám dva dny sněžilo a mrzlo. Museli jsme škrábat led na předním okně a zde musím konstatovat, že s malou škrabkou očistit středovou partii okna je téměř nemožné. Na tuto partii stěží dosáhnete. Řešením je samozřejmě škrabka s dlouhým úchopem nebo čekání na to, až okno po zapnutí vyhřívání rozmrzne.

Boční pohled na Amaroka mě rovněž baví. Máme tu velké plachty dveří, s jednoduchým vkusným prolisem, sympaticky hranatější lemy blatníků a dobře řešené nášlapy, které s nastupováním/vystupováním u tak vysokého vozu rozhodně pomohou (stejně jako vnitřní madla na sloupcích předních i zadních dveří). Velká světlá výška naznačuje schopnosti vozu v terénu a 17palcová kola hovoří rovněž spíše pro užitnou hodnotu než pro řešení formátu na efekt. Nicméně přiznám se, že větší kola by se mi na Amaroku líbila podstatně více a stačily by mi 18palcové.

i

Zadní partie s korbou k vozu pěkně pasuje a rozhodně jí sluší horní trubkový rám. Dveře od korby jsou masivní, bytelné a bez problému unesou větší váhu než člověka. Záď vozu vystavuje velký vlisovaný nápis Amarok, zadní světlomety jsou spíše decentní a nárazník působí robustně a na středu signalizuje možnost umožnění tažného zařízení, které utáhne vozík s váhou až 3,5 tuny.

V interiéru spousta prostoru, ale slabší objem odkládacích ploch

V interiéru dominuje VW Amarok svojí prostorností, v jeho přední i zadní části je kvantum místa na nohy, nad hlavou i v oblasti ramen. Ovšem žádné gigantické odkládací plochy tu nečekejte. Kastlíky nebo prostory ve dveřích jsou spíše menší, což mi přijde škoda. Startování je klíčové a také pro odemčení dveří zvenku je nutné odemknout vůz dálkově klíčkem.  

Sedačky s látkovým potahem jsou rozhodně pohodlné a svým komfortem dělají radost jak v terénu, tak na dlouhých trasách. Přední sedadla mají bohužel k dispozici jen manuální polohování, ale zase dostaly do vínku nečekaně solidní boční vedení. Vpředu najdeme USB i USB-C přípojku a samozřejmě i 12V vstup. Ten je k dispozici i zadním pasažérům, kteří by však jistě přivítali alespoň USBéčko. To se však na zadní části středové konzole nekoná.

i

Celkově působí interiér takovým jednodušším a spíše řekněme uživatelským dojmem. Ale ošklivý rozhodně není. Vládnou mu hranaté tvary, místy lacinější plasty, ovšem z celkového pohledu jsem se v něm cítil v průběhu testování vozu příjemně. Oceňuji velký rozměr i vizualitu centrálního displeje, který obepínají moc pěkné a uživatelsky praktické výduchy klimatizace. Ale také chválím jednoduchost středové konzole ve smyslu počtu ovládacích prvků a jejich dostupnosti. Řadič převodovky je masivní a dobře sedne do ruky.

Příjemný volant, vynikající přehled kolem a zajímavé kličky

Také formát většího volantu je svojí ergonomií v rukou řidiče vysoce přívětivý. Jeho věnec je silnější, ideálně měkčený a vizualita celého trojramenného volantu se mi opravdu moc líbí. Ani kvalitu multifunkčních tlačítek tu výrobce nepodcenil. Jsou přehledná, mají solidně rychlou odezvu a ve finále působí celkem prémiově. Palubní deska je hodně hluboká, což nás ale u pickupu tohoto typu nepřekvapilo. Interiér nepůsobí temně, protože jsou sloupky i stropnice světlé, za což dávám palec nahoru.

Stejně tak za velkoformátová boční zrcátka, díky kterým je přehled o dění kolem vozu, a především za vozem fenomenální. Dokonce i průhled zadním oknem pomocí vnitřního zpětného zrcátka je velmi dobrý (škoda, že mu chybí stěrač), ale samozřejmě jen do dálky. Pokud chcete řešit dění přímo za vozem, pak je parkovací asistent v tomto případě nezbytný.

i

A ještě jeden bonbónek z interiéru, který mě překvapil. Na dveřích nenajdete klasické vnitřní kliky pro otevírání dveří, ale ty jsou utopené v madlech dveří. A musím konstatovat, že je to velmi dobré řešení, na které si rychle a vlastně i rádi zvyknete.

Infotainment lepší průměr

Infotainment Amaroka, založený na dvou velkoformátový displejích (palubní deska a kaplička za volantem), je v zásadě pěkně přehledný a srozumitelný. Není však z nejrychlejších, a navíc se mi na něm systém Android Auto v jednom jediném týdnu třikrát zasekl (spadl). Zobrazení parkovacího asistenta (který zde vzhledem k rozměru vozu i jeho velkému rejdu dává velký smysl) je pěkně čisté a dobře čitelné. Centrální displej je dotykový a v rámci něj najdeme i ovládání klimatizace a teplot v interiéru – tedy přesně tak, jak to nemám rád. Ještě více je pro mě ovšem nepochopitelné, proč výrobce rozdělil zvlášť (dvě různá tlačítka a dvě zobrazovací plochy) klimatizaci a samotné nastavení teploty. Přijde mi to naprosto zbytečné a lehce komplikované, celkem dlouho jsem si na tuto legrácku zvykal.

Korba s uspokojivým formátem i nosností

Když se zaměříme na korbu tohoto zajímavého pickupu, tak tu máme nosnost 1,2 tuny a formát 1,5 x 1,2 metru. Není to největší prostor na pickupu na trhu, ale za mě je plně dostačující. Korba pojme europaletu, je poplastovaná, najdeme tu ukotvovací oka a její povrch neklouže. Vylézt na ni přes sklopené dveře korby vyžaduje kapku úsilí a v případě starších lidí až přistavené schůdky nebo malý žebříček. Škoda, že na korbě chybí 12V zásuvka a také horní kryt, ať už manuální, nebo ještě lépe elektronicky ovladatelný.  

Faktem je, že na tomto voze vysloveně postrádám klasický zavazadlový prostor, kam bych uložil nákup, kufry nebo tašky, které s sebou běžně vozíme na víkendy a dovolené. Jasně, pickup mi klasický zavazadelník těžko nabídne, ale tím se dostávám k tomu, že Amarok, stejně jako ostatní pickupy prostě nejsou nastavené na běžné uživatele. Ti se musí smířit s interiérem pro převoz běžných zavazadel nebo vymýšlet složité kurtování zavazadel na korbě.

Vynikající podvozek a super volby pohonu

Z pohledu jízdních vlastností byl pro nás Amarok jednoznačně největším překvapením. Tento vůz samozřejmě zvládá i náročný terén – má velkou světlou výšku, projede až 80 cm hlubokou vodou a nechybí mu uzávěrka diferenciálu ani pohon 4×4. Ale především se nechová na silnici jako typický pickup s terénním potenciálem. Na rozdíl třeba od Toyoty Hilux nebo Fordu Raptor předvádí na silnici sebevědomou konzistentní jízdu, která není ani plavná, ani uskákaná, ale je až nečekaně kultivovaná. Za volantem tak máte na okreskách dojem, že sedíte spíše v objemnějším SUV. Paráda! Může za to kvalitně řešený podvozek, byť s listovými pružinami. Ale jinak podvozek krásně žehlí nerovnosti a je poměrně komfortní.

Náš testovaný Amarok je samozřejmě čtyřkolka, ale, a to je zajímavé, pouze za určitých okolností. Pomocí otočného ovladače před řadičem automatu můžete volit mezi zadokolkou (označení 2H – menší spotřeba vozu, ideál na suchou silnici), stálým pohonem všech kol (označení 4H – vhodný režim do terénu), dále 4×4 s redukční planetovou převodovkou pro pomalý přejezd obtížným terénem (označení 4L) a nakonec je tu ještě jeden speciální režim. Je označený jako 4A a v jeho případě se jedná o automatické dělení točivého momentu mezi přední a zadní nápravu za pomoci vícelamelové spojky. Tento režim se vám sám nastaví v případě, že zvolíte na displeji například režim Kluzký povrch a pak si vůz prostě přepíná mezi čtyřkolkou a zadokolkou podle momentální situace.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Agilní čtyřválec s průměrně citlivým řízením

Tento Amarok je osazený čtyřválcovým přeplňovaným dvoulitrem s výkonem 150 kW (204 koní), který má maximální krouticí moment moc pěkných 500 Nm. S vozem můžete počítat se zrychlením 10,5 vteřiny z 0 na 100 km v hodině, což je tak na hraně pro opravdu bezpečné předjíždění v momentu, kdy spěcháte nebo třeba narazíte na kolonu kamionů. Na druhou stranu motor je poměrně agilní a ten dvoulitr není v tomto případě takový průšvih, jako jsem očekával ve srovnání s třílitrem.

Řízení je průměrně citlivé, brzdy mají lehce zpomalený nástup, ale nakonec se s váhou 2,3tunového vozu popasovávají velmi slušně. Převodovka je zde automatická 10stupňová, občas působí nerozhodným dojmem (především v nízkých rychlostech po městě), ale komplexně vzato pracuje dobře.  

V terénu, jako jsou polní a lesní cesty, louky apod., předvádí Amarok velmi sebevědomou jízdu a nemá problém ani s terénem daleko náročnějším. Celkově se z pohledu jízdních vlastností Amarok předvádí jako poměrně univerzální a dokáže řidičovo srdce potěšit jak v přírodě, tak na klasické silnici, což je jeho zásadní plus.   

Solidní spotřeba a vynikající dojem z bezpečnostního pohledu

Také vás zajímá, jaká je reálná spotřeb dvoulitrového Amaroku? Pak vězte, že zatímco výrobce uvádí kombinovanou spotřebu těsně nad osmi litry, tak my jsme se za relativní poklidné jízdy na okreskách i dálnici nedostali pod hladinu 10,5 litrů nafty na 100 km. A to se přiznám, že jsem čekal spotřebu ještě mnohem vyšší u vozu, který váží 2,3 tuny. Prima je, že má Amarok palivovou nádrž s objemem 80 litrů, což v případě vozu s touto spotřebou a řekněme outdoorovým charakterem rozhodně dává smysl.   

Amarok je samozřejmě vybavený jízdními asistenty, jako je hlídání jízdního pruhu, hlídání bezpečné vzdálenosti za vozem před vámi, detekuje povolenou rychlost a parkovací asistent funguje také, jak už jsme si řekli, velmi dobře. Celkově jsem byl po dobu testování s asistenty vysoce spokojený, stejně jako s celkovým bezpečnostním dojmem vzhledem k monumentalitě vozu, masivním dveřím, gigantickému předku apod.

Velmi dobrý pickup s přijatelnou cenou

Celkově mi Amarok dává velký smysl v momentu, kdy bych dokázal využít jeho terénní a současně převozní, nebo řekněme pracovně užitný potenciál. Moc se mi líbí řešení jeho podvozku, prostornost interiéru a celkově jízdní vlastnosti. Spotřeba není nijak dramatická a cenovka na úrovni 1 250 000 korun v případě našeho testovaného modelu není přemrštěná. Nosnost a prostornost korby je velmi dobrá. Vůz rozhodně doporučuji, ale pouze tomu, kdo vyhodnotí, že je tento pickup skutečně optimální právě pro jeho užitné potřeby.   

Galerie