Waze zůstává komunitním králem hlášení mobilních hrozeb a živého provozu. Google Mapy zůstávají univerzálním pomocníkem řidiče.
Když dnes vezmete do ruky telefon a sednete do auta, je skoro jisté, že první pohled padne na dvě ikonky. Jedna patří Waze, druhá Google Mapám. Obě aplikace jsou zdarma, obě patří pod Google a obě umí vést z bodu A do bodu B. V redakci AutoŽivě používáme obě. Já osobně tu první a nedám na ni dopustit. V praxi ale často nejde jen o to, kudy se dostanete do cíle. Jde i o to, jestli vás po cestě nečeká nepříjemné překvapení v podobě radaru nebo nenápadně zaparkované hlídky za keřem. Vzniká pak logická otázka. Který z těchto dvou pomocníků vás umí lépe podržet ve chvíli, kdy by jediný přehlédnutý úsek mohl znamenat mastnou pokutu.
Ve výsledku jde o jedno, nasměrovat řidiče do cílového místa
A který se hodí spíš jako univerzální nástroj pro každodenní ježdění, plánování tras a hledání služeb po cestě. Waze je v tomhle souboji jasný specialista. Stojí na komunitě řidičů a z té dělá hlavní zbraň. Všechna klíčová data o provozu sbírá v reálném čase přímo od lidí, kteří jedou před vámi. Někdo před vámi zpomalí a označí kolonu. Jiný si všimne nehody nebo překážky v pruhu. Další zahlédne policii s radarem nebo nenápadně zaparkované auto u krajnice. Stačí pár klepnutí do obrazovky a ostatní už mají na displeji varování. Díky tomu umí Waze velmi přesně předvídat dopravní zácpy i krátké zdržení a nabídne trasu, o které byste bez něj vůbec neuvažovali.
Někdy vás protáhne úzkými uličkami, které normální navigace ignoruje. Právě to bývá v reálném provozu obrovská výhoda. Především v hustě osídlených oblastech funguje tenhle systém téměř neomylně. Neustálý proud informací od desítek a stovek řidičů zajišťuje, že se mobilní policejní hlídka nebo čerstvý mobilní radar na trase dlouho neutají. Zkušenost mnoha řidičů je podobná. Vjíždíte do města, tempo se zvedá, ručička tachometru letí trochu výš a v ten moment se ozve jasné hlasové upozornění na hlídku o pár set metrů dál. Waze tak není jen navigace.
Není to antiradar, přesto je apka v některých zemích zakázaná
Je to varovný systém, který vám v reálném čase připomene, že je dobré vrátit se ke značce u krajnice s jasným poselstvím o maximální rychlosti. Tahle síla má ale i stinnou stránku. Waze je tím přesnější, čím víc lidí jej v dané oblasti používá. Kde je hustý provoz, funguje skvěle. V řídce osídlených regionech, kde se auta míjí po minutách, je počet hlášení výrazně nižší. V takových místech nemusí být pokrytí mobilních hlídek ani nečekaných událostí tak spolehlivé. Slabina tedy není v samotné aplikaci, ale v tom, že komunita nemá všude stejnou sílu. Přesto zůstává faktem, že pokud jde o živé hlášení policie a mobilních radarů, drží si Waze náskok.
Google Mapy stojí na druhé straně barikády. Nejsou primárně specialista na hlídky. Jsou univerzální voják, který umí skoro vše, co může řidič a cestovatel chtít. Kromě běžné navigace nabízí detailní mapové podklady, režim Street View, informace o restauracích a službách, recenze, otevírací dobu a třeba také jízdní řády veřejné dopravy. Pro každodenní život je to často první volba. A právě do tohohle komplexního balíku služeb začal Google v posledních letech postupně přidávat i funkce, které dříve patřily spíš světu Waze. Google Mapy dnes zobrazují dopravní zácpy, upozorňují na nehody a omezení a hlavně umí hlásit stacionární radary i úsekové měření.
Obě patří pod Google, ale přístupy jsou vcelku poměrně odlišné
Upozornění na radary se opírají o oficiální databáze, takže pokrytí bývá velmi dobré. V mnoha zemích tak Mapy umí při jízdě dát hlasově vědět, že se blížíte k místu, kde se měří rychlost. Přesto je cítit rozdíl ve filozofii. Google Mapy sázejí na velké množství dat, která se integrují z mnoha zdrojů a stále se zpřesňují. Výsledkem je systém, který je velmi schopný, ale v živém hlášení náhlých změn zaostává. V okamžiku, kdy se na trasu postaví nová mobilní hlídka a někdo ji nahlásí do Waze, bývají Mapy v reakci pomalejší a méně detailní. Když si člověk vedle sebe postaví obě aplikace a sleduje je při stejné cestě, rozdíly se rychle ukážou.
U stacionárních a úsekových radarů je situace téměř vyrovnaná. Tam hrají hlavní roli oficiální databáze a pečlivě vedené seznamy měřících míst. Výsledek je jednoduchý. Obě aplikace dokážou tato trvalá stanoviště hlásit s téměř stoprocentní přesností. Kdo někdy jel po známé trase, ví, že upozornění přichází většinou včas a tam, kde má. Rozdíl přichází ve chvíli, kdy se na scéně objeví mobilní hlídka nebo nečekaná událost.
Waze v takovém případě těží z aktivní komunity. Pokud někdo pár minut před vámi zahlédne auto policie s radarem, označí ho a vy už máte při příjezdu varování na displeji. Doplním ještě osobní pohled člověka, který používá „jablíčko“. Navigace od Applu podle mého názoru na dvě výše uvedené ani zdaleka nedosahuje. Pokud máte vy jiný názor, budu moc rád za vaše komentáře dole pod článkem. Závěrem jen to, že Waze i Google Maps nejsou antiradary, tak je nezneužívejme.
