Toyota zcela zařízla výrobu i prodej svých aut. Její osud je nejasný, vinu hází na Putina

Podezírat byznysu chtivé a navýsost pragmatické Japonce z politických nebo dokonce lidskoprávních pohnutek by bylo opravdu pošetilé. „Money first“ jako krédo všeho, co dělají, místy možná na hraně etiky, ale zkrátka „job is job“. Čili pokud se rozhodne zcela uzavřít výrobu i dodávky do Ruska jeden z nejpragmatičtějších japonských korporátů – Toyota, nehledali bychom za tím opravdu nic souvisejícího se slovy jakými jsou válka, agrese nebo Ukrajina. Japoncům zkrátka s Rusy došla trpělivost, a asi se není čemu divit. Co je toho hlavní příčinou?

Automotive je na dodavatelských řetězcích extra závislý

Podnikat dnes v Rusku v automotivu je totiž pravděpodobně opravdu „očistec“. Automotive je totiž možná víc než jakýkoli jiný obor úzce závislý na dokonalém fungování dodavatelsko – odběratelských řetězců. Které pak při výpadku jednoho důležitého – a obtížně nahraditelného – komponentu (nyní například polovodičových čipů ) dokáží povážlivě rozkývat celou výslednou produkci automobilů. A to jsme u jednoho jediného chybějícího komponentu. V Rusku však začíná chybět v podstatě všechno důležité. Jak se v takové situaci dá podnikat? Těžko.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jak jsem již nejednou psal, v dnešní době bych na pozici nákupčího v automobilce opravdu, ale opravdu pracovat nechtěl. Ti lidé musí denně řešit problémy, které do té doby neznali a musí projevit nesmírnou dávku kreativity a kombinatoriky, aby dali dohromady to, co dohromady v podstatě dát nejde. Z Ruska se stáhla většina dodavatelů automobilek (nejen Toyoty) a ti, kteří se doposud nestáhli alespoň omezili výrobu a přestali dodávat klíčové komponenty. A bez airbagů, ABS systémů, vstřikovacích čerpadel a dalších vysoce sofistikovaných součástek dnešní auto zkrátka nesestavíte.

Japonci se umí z projektů vykoupit

Toyota ve svém závodě v Petrohradě začala vyrábět v roce 2007. Loni smontovala 42 235 kusů crossoveru RAV4 a 38 547 sedanů Camry, které vyvážela například do Arménie, Běloruska nebo Kazachstánu. Celková kapacita závodu je přitom až 100 000 automobilů ročně. Toyota se však kromě uzavření výroby rozhodla také přestat do Ruska dodávat cokoli ze své produkce, což už lze považovat za určitý signál ve vztahu k Putinově autokracii. Japonci jsou ostatně podobnou mentalitou v byznysu vyhlášení.

Jsou totiž schopni velmi dlouho a velmi intenzivně se podílet na společném projektu, nasadit sebe a svoje týmy na 150% a snažit se dobrat výsledku, stůj co stůj. Mají to v povaze, nevzdávají se snadno. Na druhou stranu, pokud se jednou rozhodnou, že v projektu končí a stahují se, umí se i v pro ně nevýhodné finanční situaci velmi rychle vyplatit a zkrátka odejít. Jednou a navždy. Netuším, nakolik je Vladimír Vladimírovič Putin japanolog a nakolik rozumí japonské mentalitě (a případně nakolik má rád Toyoty), ale něco by mu to naznačit mohlo. Něco mi totiž říká, že Toyota nebude poslední.