Ray Gloster se narodil v dubnu 1927 a v dílně stojí 83 let. Oficiální Guinnessův rekord ale zatím drží někdo jiný.
V Underboolu ve státě Victoria žije asi 215 lidí, jedna pumpa a jedna autoopravna. Obojí patří rodině Glosterových. Ray tam začal pracovat jako kluk, vrátil se z války v roce 1943 a od té doby neodešel. Dnes mu je 99, do dílny chodí šest dní v týdnu a na otázku, kdy přestane, odpovídá jednoduše: až přestane chodit. Jenže Ray není jen kuriozita z australského vnitrozemí. Jeho tvrdý postoj k elektromobilům, „na venkově nemají šanci“, otevírá debatu, kterou městský člověk snadno přehlédne. A jeho nárok na světový rekord visí na hromadě papírů, které rodina teprve skládá dohromady.
Devětadevadesát let a stále u zvedáku
Rayova dílna A.J. Gloster & Sons stojí na Mallee Highway od roku 1925. Založil ji Rayův otec, dnes v ní pracují čtyři generace najednou: synové Doug a Robert, vnuk Cameron a sedmnáctiletý pravnuk Frankie, který tam dochází dva dny v týdnu při studiu. Ray sám říká, že už „nebere práci klukům“. V praxi to znamená, že podrží díl, sebere nářadí, naplní nádoby a stále ještě mění pneumatiky. V klidnějších chvílích sedí v kanceláři, luští sudoku a povídá si s řidiči, kteří zastaví natankovat.
Nejde přitom o muzeum. Podle obecního profilu firmy dílna nabízí servis nových i starších vozů, certifikaci technického stavu, prodej ojetin, díly, příslušenství i pohonné hmoty. Obsluhuje nejen místní, ale i auta projíždějící po dálkové trase napříč Mallee, řídce osídleným regionem, kde je nejbližší větší město desítky kilometrů daleko.
Když se ho ptají na oblíbené auto, řekne Holden 48-215, později známý jako FX. Sjel z linky 29. listopadu 1948 jako první vůz kompletně vyrobený v Austrálii. Ray ho opravoval celý život.
Rekord, který zatím patří někomu jinému
Oficiální kategorii Guinness World Records „Oldest car mechanic (male)“ drží Ital Fabio Sabbioni, narozený 27. října 1927. Guinness jeho rekord ověřil 30. prosince 2024, kdy mu bylo 97 let a 64 dní. Sabbioni dodnes pracuje ve své dílně v Arezzu a jezdí i na silniční asistenční výjezdy.
Ray Gloster je o půl roku starší, narodil se 15. dubna 1927. Podle reportáže ABC News z července 2026 ale jeho rodina teprve shromažďuje podklady pro žádost. A těch není málo:
- Důkaz věku (rodný list, pas)
- Důkaz zaměstnání nebo placené práce
- Potvrzení, že Ray v posledních dvanácti měsících pracoval jako mechanik alespoň jednou měsíčně
- Fotografické a dokumentární doklady z průběhu kariéry
- Svědecká prohlášení minimálně dvou osob
Standardní proces Guinness může trvat až 12 týdnů na posouzení žádosti a dalších až 12 týdnů na vyhodnocení důkazů. Existuje placená prioritní varianta, která zkrátí čekání na pět pracovních dnů, ale není veřejně známo, zda ji rodina využije. Rekord tedy může být potvrzen ještě letos, ale stejně tak nemusí.
„Na venkově nemají šanci“
Rayův postoj k elektromobilům je přímočarý. Rodina se do nich podle něj „nepouští“ a „není o ně zvlášť zainteresovaná“. Klíčový argument není ekologický ani cenový. Je logistický: při problému s autem jste v australském vnitrozemí příliš daleko od pomoci.
Není v tom sám. Australská asociace nezávislých dílen AAAA v květnu 2025 varovala, že omezená opravárenská kapacita pro elektromobily zasáhne hlavně regionální řidiče. Oborová Motor Trades Association of Australia přidala podobný tón, ne proti elektromobilům jako takovým, ale za lepší školení mechaniků a dostupnost servisu mimo města. Rozdíl je v závěru: oborové organizace chtějí problém řešit, Ray z něj dělá důvod elektromobily na venkově odmítnout.
Je to názor člověka, který 83 let opravuje spalovací motory v obci, kde je nejbližší město daleko a každá porucha znamená reálný problém. Není to analýza trhu. Ale jako hlas z terénu má váhu, kterou nelze odbýt mávnutím ruky.
Jak to vypadá v Česku
Glosterův argument stojí na australských vzdálenostech a australské infrastruktuře. Přenést ho do českých podmínek jeden k jednomu nelze, ale úplně mimo mísu také není.
Česko k 30. červnu 2026 evidovalo 3 668 veřejných dobíjecích stanic a 6 404 dobíjecích bodů. Ministerstvo dopravy v červnu 2026 tvrdilo, že síť kapacitně stačí na více než trojnásobek současného počtu registrovaných elektromobilů. Jenže NKÚ ve stejném roce upozornil na konkrétní bílá místa, nedostatečně pokryté úseky na D5 a D11, a na to, že Česko v čisté mobilitě zaostává za evropským průměrem.
Asistenční služby přitom s elektromobily už počítají. Pojišťovny i ÚAMK nabízejí odtah k nejbližší nabíječce nebo do servisu. Problém tedy není v tom, že by pomoc neexistovala, ale v tom, jak daleko od ní člověk může být, a jak moc to záleží na konkrétní trase a regionu.
Pro českého řidiče z toho plyne praktické pravidlo: kdo žije a jezdí v dobře pokrytém koridoru, Glosterův argument nepocítí. Kdo pravidelně míří do odlehlejších koutů, udělá dobře, když si před koupí elektromobilu projde mapu dobíječek na svých reálných trasách, ověří zimní rezervu dojezdu a podmínky asistence. Nejde o to, jestli elektromobily „mají šanci“, jde o to, jestli ji mají na konkrétním místě.
Proč nepřestává
V Česku v roce 2023 pracovalo 58,4 % lidí ve věku 60 až 64 let. Ray Gloster má 99 a mění pneumatiky. Statistika na něj nestačí.
Motivace je prostá a zároveň těžko napodobitelná: dílna je jeho svět. Pracují v ní jeho synové, vnuk, pravnuk. Zastavují tam lidé, které zná celý život, i ti, které vidí poprvé. Každý den má strukturu, každý den má smysl.
Jestli mu Guinness rekord přizná, změní to číslo v databázi. Na Mallee Highway se nezmění nic, Ray zítra ráno zase přijde do dílny.
