Máte v telefonu Waze nebo Google Maps s radary? Ve vybraných zemích EU můžete narazit, hrozí pokuta za nainstalování

Příběhy o tom, že „čtyři země EU zakázaly Waze“, obíhají českým internetem pravidelně. Jenže realita je složitější a pro řidiče paradoxně nebezpečnější než jednoduchá strašilka. Neexistuje totiž jednotný evropský zákaz navigačních aplikací. Existují různé národní režimy, které míří na různé věci: někde na aktivní radardetektor jako fyzické zařízení, jinde na používání radarové funkce za jízdy, a v nejtěžším případě už na samotné držení čehokoli, co slouží k obcházení dopravních kontrol. Kdo tyto režimy hodí do jednoho pytle, riskuje buď zbytečnou paniku, nebo naopak falešný klid.

Tři režimy, které je třeba rozlišovat

Klíč k pochopení celé debaty leží v jednom rozlišení, které většina článků přeskočí. Evropské země totiž volí mezi třemi úrovněmi regulace:

• Zákaz aktivního radardetektoru – klasického hardwarového zařízení, které zachytává radarový paprsek. Zakázaný je prakticky všude v EU.
• Zákaz používání radarové funkce za jízdy – sem spadá třeba německý režim, kde je pokutovatelné provozování nebo připravené převážení zařízení pro zjišťování kontrol při řízení. Katalogová sazba činí v přepočtu zhruba 1 800 Kč.
• Zákaz držení, přepravy a instalace – nejtvrdší varianta. Policie nemusí dokazovat, že jste funkci aktivně používali. Stačí, že ji máte.

Rozdíl mezi druhou a třetí úrovní je zásadní. Při zákazu používání musí policie prokázat, že zakázaná funkce běžela v konkrétní chvíli. Při zákazu držení stačí, že ji najde v telefonu. A právě tady začínají problémy s plošným tvrzením „zakázali Waze“.

Nikdo jí neposlal scénář, tak si myslela, že skončila. Obermaierová se ve 22. sezoně vrátí do Ulice

VIPživot.cz

3 h

Země pod lupou: co opravdu platí

Francie má nejtvrdší režim. Článek R413-15 silničního zákoníku míří na držení, přepravu i užití zařízení nebo produktu určeného k odhalení kontrol či k vyhnutí se jejich zjištění. Sankce? Až 1 500 eur (zhruba 37 500 Kč), šest trestných bodů, zabavení zařízení a v krajním případě i vozidla. Tady je riziko pro českého řidiče s aktivními radarovými alerty reálně vysoké: zákon míří už na samotnou přítomnost zakázané funkce, ne až na její prokázané použití.

Německo prošlo v posledních měsících bouřlivou debatou. Spolkové země 19. prosince 2025 prosadily přes Bundesratstanovisko požadující úplný zákaz radarových aplikací, s argumentem, že současný režim se v praxi prokazuje jen při náhodných nálezech během silniční kontroly. Spolková vláda však návrh odmítla. Na tiskové konferenci 16. 1. 2026 jej označila za „nadměrnou regulaci“ a uvedla, že chybí empirické důkazy o tom, že samotné držení aplikace vede k většímu porušování předpisů. Aktuálně tedy v Německu platí zákaz používání funkce při jízdě, nikoli zákaz instalace.

Itálie má široce formulovaný článek 45 silničního zákoníku, který zakazuje výrobu, prodej a užití zařízení signalizujících a lokalizujících měřicí přístroje. Sankce se pohybují od 825 do 3 305 eur (zhruba 20 600 až 82 600 Kč) plus konfiskace. Italský kasační soud ovšem v rozsudku z roku 2014 rozlišil mezi zakázaným zařízením proti radarům a běžnou navigací, která pouze ukazuje možná kontrolní místa. Z otevřených zdrojů proto nelze bezpečně tvrdit, že samotná instalace Waze nebo Google Maps je v Itálii automaticky pokutovatelná.

Belgie překvapí. Aktivní radardetektory jsou zakázané, ale belgické federální ministerstvo mobility ve svém oficiálním FAQ výslovně připouští databázová upozornění typu Coyote. Jinými slovy: pasivní navigační alerty založené na databázi známých pozic kamer zákon nepostihuje.

Nizozemsko zakazuje takzvané „radarverklikkers“, tedy aktivní detektory. Nizozemský automotoklub ANWB ale výslovně rozlišuje mezi aktivní radardetekcí a pasivním upozorněním na pevné kamery v navigační aplikaci.

Jak to policie vlastně zjistí

Jedna z nejčastějších otázek zní: může mi policie při běžné silniční kontrole prohledat telefon? Německý autoklub ADAC k tomu uvádí, že při obecné kontrole policie nesmí automaticky prohledávat auto ani telefon, potřebuje konkrétní podezření, soudní příkaz nebo situaci bezprostředního ohrožení. Samotná německá legislativní debata to potvrzuje: spolkové země si stěžovaly právě na to, že dnešní důkaz stojí na náhodných nálezech, kdy řidič nestihl aplikaci zavřít.

A pak je tu otázka pokut doručených poštou. Díky směrnici EU 2024/3237 o přeshraniční výměně informací může oznámení o dopravním deliktu dorazit do Česka i řadu měsíců po cestě. Jenže to se týká automaticky zachycených přestupků, jako je překročení rychlosti nebo projetí na červenou. Pokuta za aplikaci v telefonu bez fyzického zastavení je důkazně nesrovnatelně slabší. Poštou vám tedy mnohem reálněji přijde pokuta za rychlost než za obsah telefonu.

Co to znamená pro českého řidiče

V Česku samotném radarové navigační aplikace výslovně zakázané nejsou. Zákon č. 361/2000 Sb. zakazuje držet při jízdě v ruce telefon, ale neobsahuje ustanovení mířící na radarové funkce navigací. Žádný legislativní návrh, který by šel francouzskou cestou, v otevřených zdrojích dohledatelný není.

Problém nastává při cestě za hranice. A tady platí jedno pravidlo, které je důležitější než znalost paragrafů jednotlivých zemí: před přejezdem hranic neřešte značku aplikace, ale konkrétní funkce.

Prakticky to znamená:

• Před Francií: Vypněte nebo odstraňte veškeré radarové a policejní alerty. Francouzský zákon míří na samotné držení, nespoléhejte na to, že funkci „jen nepoužíváte“.
• Před Německem: Vypněte radarové upozornění. Zákaz se vztahuje na používání za jízdy, ne na instalaci, ale náhodný nález při kontrole stačí k pokutě.
• Před Itálií: Kvůli široké dikci zákona a nejasné hranici mezi zakázaným detektorem a běžnou navigací je nejbezpečnější radarové vrstvy deaktivovat.
• Belgie a Nizozemsko: Databázová upozornění na pevné kamery jsou podle oficiálních zdrojů přípustná, aktivní detektor nikoli.

Ve Waze jdou radarové alerty vypnout přímo v nastavení upozornění. Některé policejní reporty navíc nejsou dostupné ve všech zemích; aplikace pravděpodobně omezuje funkce regionálně, i když automatické vypnutí přesně na hranici se z veřejné dokumentace potvrdit nepodařilo.

Mediální zkratka versus zákon

Tvrzení „čtyři země EU zakázaly Waze“ je příklad mediální zkratky, která se šíří rychleji než samotné legislativní změny. Francie má tvrdý režim mířící na držení, to je fakt. Německo úplný zákaz odmítlo, to je taky fakt. Itálie má širokou dikci, ale soudní výklad ji zužuje. Belgie a Nizozemsko výslovně rozlišují mezi detektorem a databázovým upozorněním. Pět zemí, pět různých režimů, žádný z nich neznamená prosté „zakázali navigaci“.

Nejrychleji se mění titulky, ne zákony. Pro řidiče mířícího na dovolenou je nejbezpečnější strategie prostá: deset minut v nastavení telefonu před hranicí ušetří potenciálně desítky tisíc korun a nervů na policejní stanici v cizí zemi.