Jedno auto, více značek. Sdílené platformy jsou jako automobilový kanibalismus

Využití jedné platformy pro více různých modelů není v automobilovém světě nic nového. Vždy se však nepodaří, aby byl úspěšný model ještě úspěšnějším.

i Zdroj fotografie: Volkswagen
                   

Když se řekne zneužití značky, většině z nás se vybaví nějaké porušení autorských nebo vlastnických práv na danou značku. Takovým případem může být třeba i plagiátorství čínských automobilek. Čína vůbec má problémy s vynalézavostí v oblasti automobilového průmyslu. Forma „zneužití značky“, o jakém se dnes budeme bavit, se objevila v 50. letech minulého století a nejde o plagiátorství, ale o tzv. emblémovém inženýrství, kdy jedno vozidlo je prodáváno pod více značkami.

Jak se to dělat nemá

Když se BMC (British Motor Corporation) v roce 1968 sloučilo s Leyland Motors a bylo přejmenováno na British Leyland Motor Corporation, zahrnovalo ve svém repertoáru značky jako Austin, MG, Jaguar, Land Rover, Vanden Plas, Mini, Morris a pár dalších. To je slušný výběr a určitě dokázali oslovit mnoho řidičů. Bohužel trh v počátcích 70. let byl vybíravý a zákazníci na západě si už tehdy dopřávali více komfortu při výběru než ve východní části Evropy. To vnuklo myšlenku managementu, že když uděláme pár změn, můžeme vydělat více peněz.

iZdroj fotografie: Land Rover

Problém byl v tom, že udělat z auta, které je určeno pro masy, chtěli udělat auto, které má být luxusní. Na to bohužel dřevěné stolečky a koženka nestačí. Dobře, ve výbavě toho bylo i více, ale pořád to bylo Allegro. Další trefou do černého byla cena téměř 2x vyšší než u Allegra. Podobný nešvar pak stihl nejednu automobilku, když se snažila dostat ještě více peněz z již staré konstrukce. Takovým příkladem může být třeba Fiat 124. Ten se, jak je nám dobře známo, vyráběl výměnou za ocel, v Rusku.

iZdroj fotografie: Fiat

Tam nesl znak plachetnice na řece Volze. Tedy Lada, neboli „žigulik“. Fiat 124 byl ve své době velmi pokrokové auto s čiperným motorem, kotoučovými brzdami a italským temperamentem. To co z něj udělali v Rusku, známe dobře. Jenomže historie tohoto sedanu se nakonec podívala i do Egypta, kde na vysloužilých linkách montovali nezkušení lidé auto, které už mělo být dávno v automobilovém nebi. Aby toho nebylo málo, tak si ještě v Polsku řekli, že by stálo za to, ukrojit si kus koláče z prodeje a tak zakoupili licenci na výrobu.

Když dva dělají totéž

Dalším příkladem, ale o poznání lepším, může být Saab. Tato automobilka již zkrachovala a stalo se tak v roce 2012. Respektive byla odprodána od GM nizozemskému Spykeru a ten ji pak kvůli nedostatku financí prodává dále čínskému konsorciu NEVS. Saab byl až patologicky posedlý bezpečností. Než auto pustili na trh, otestovali ho snad všemi možnými způsoby nehod. Od střetu s losem až po převrácení na střechu. Saab však v 80. letech spolupracoval s Fiatem a z tohoto svazku vnikla Alfa Romeo 164, Lancia Thema a Saab 9000. 

iZdroj fotografie: Alfa Romeo

Celý podnik běžel údajně bez problémů až do doby, než přišly nárazové testy. Tam se vše rozpadlo a vznikly samostatné modely. Saab dostal silnější plechy na karoserii, lepší zadní odpružení a pár dalších odlišností. Výsledkem těchto úprav bylo, že Saab na každém prodaném kuse prodělával. Což se u Alfa Romeo ani u Lancie říct nedalo. V roce 1989 pak Saab odkoupil GM. Zdálo se, že tíživá situace bude vyřešena. 

iZdroj fotografie: Lancia

Výsledkem první spolupráce byl Saab model 900. Ten měl vycházet z Opelu Vectra. No, když se řekne vycházet, tak by měl mít minimálně stejné díly. Nakonec měl shodných dílů jen 1/3. Následoval model 9-3. U něj dokonce změnili i podvozek. V Saabu ho trochu natáhli. Výsledkem těchto pokusů o dokonalejší auto bylo odstřihnutí automobilky od finanční šťávy a to se jí stalo osudné.

Jak je to dnes

Dnes samozřejmě sdílení různých platforem pokračuje. Jednak je cílem podělit se o nákladný vývoj a rozpočítat náklady na více zúčastněných stran, dále pak jednoduchost výroby. Je ale až s podivem, jak se dokázaly jednotlivé formy spolupráce vytříbit a docílit toho, že i z jednoho modelu jde udělat úspěšný model pod jinými značkami.

iZdroj fotografie: Toyota

Úspěšný berme z pohledu prodejů. Například starší verze VW Golf, Škody Octavia II, Audi A3, Seat Altea nebo kolínská trojčata Peugeot 106, Citroen C1 a Toyota Aygo. Je pravdou, že cenovka je dosti podobná u sdílených platforem. Nestává se, že byste nový Golf pořídili v základní výbavě za 750 tis. Kč a Octavii za dvojnásobek nebo obráceně, tak jak to bylo v případě variant Allegra. 

Co z toho plyne

Určitě bychom neměli tesknit po dobách, kdy všechno bylo poctivější a každé auto bylo dělané „zvlášť“. Vezměme si jako příklad třeba Felicii, kterou máme ještě v paměti jako novou. Auto vyrobené v roce 1994, které zrezlo jako pověstná italská auta. Jejím dnešním ekvivalentem je Fabia. I když se nám tedy společné sdílení platforem nemusí líbit (např. Toyota Supra a BMW), stále je to forma vývoje, ze které pak těžíme my jako zákazníci. Sdílení dílů napříč jednotlivými značkami je pro rychlost a dostupnost servisu přínosná.

Jaký máte názor na sdílení platforem?

Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského, CarMag

Diskuze Vstoupit do diskuze
116 lidí právě čte
Autor článku

Michal Šimunek

Zobrazit další články