1, Úplný základ – dodržování bezpečné vzdálenosti

Nejzákladnější, nejjednodušší a zároveň ta nejvíce porušovaná poučka zní – dodržujte bezpečnou vzdálenost. Ano, je to věc kterou nás učil i sebehorší instruktor autoškoly. Bezpečná vzdálenost je základ pro bezpečnost provozu na silnicích a kdo tvrdí že ne, ten je hlupák, častokrát jí nedodržuje a ohrožuje ostatní.

Navíc činnit takto je zaprvé nebezpečné z hlediska času, který člověka dělí od reakce na brždění a od nehody. Za druhé je nebezpečné, protože méně zkušení řidiči mohou být takovýmto jednáním vystresovaní a mohou se dopustit fatálních chyb.

Ponechání bezpečné vzdálenosti je tedy základem pro bezpečný provoz. I přesto je na českých silnicích často vidět, že někteří o tom, že může mezi auty existovat mezera, nemají ani tušení.

2, (Ne)plynulá jízda

S výše popsaným bodem souvisí i ten následující. Neplynulost jízdy dává za pravdu nepředvídatelným situacím, jež mohou vést k problematickým situacím. Nesmyslné prudké brždění tam kde to není třeba, nepředvídatelné odbočování či jiné situace, které se nedají předvídat jsou u nás na denním pořádku.

Kapitola sama pro sebe jsou připojovací pruhy, v nejlepším případě na okrskách, v tom horším na dálnicích. Valná část řidičů nechápe, k čemu připojovací pruhy doopravdy slouží. Nesmyslné zastavení v připojovacím pruhu extrémně zvyšuje riziko nehody. V připojovacím pruhu, naopak, má člověk zrychlit aby jeho rychlost byla skoro stejná se souběžně jedoucími vozidly v pruhu průběžném, a to mu umožnilo plynulé zařazení mezi ostatní vozidla.

3, Vybržďování a blokování

Další navazujícím bodem souvisejícím s plynulostí jízdy je nesmyslné vybržďování. Netvrdíme že existuje nějaké vybržďování, které by mělo smysl. Nesmyslné proto, že nejvíce je stejně ohrožen člověk vybržďující auto jedoucí za ním.

Další věcí je jízda v levém pruhu na dálníci. Netušíme, co se může člověku, který takto zdržuje provoz honit hlavou. Nejspíš to, že víc se tady stejně jet nesmí, takže není důvod nikoho pouštět. Je to zbytečná bezohlednost a když to někteří psychicky nevydrží a podjedou auto pravým pruhem, onen řidič v pruhu levém se stáva ještě více agresivnější a nevrlejší.

Poslední hrubost z této podsekce, kterou čeští řidiči dělají je blokování odstavného pruhu. Jistě, každého naštve pokud se někdo snaží kolonu předjet odstavným pruhem, ale nesmyslné blokování je horší. Představte si totiž, že chvátáte například do nemocnice za rodící manželkou, ale nějaký nekňuba vám zablokuje cestu, prostě protože chce. No není to nesmysl ?

4, Následování záchraného vozu

K tomuto není moc co dodat. Samozřejmě každého určitě někdy lákalo projet hustším provozem sa sanitkou nebo hasiči, bez utržení vroubku na vašem časovém harmonogramu. Ale ten kdo se k tomu opravdu odváží … Je to zbytečná věc a ostatní vytáčí do ruda.

5, Zipování a bezohlednost

Neschopnost zapamatování pravidel některých motoristů vede k tomu, že při zipování se nechovají jak by měli a zbytečně tím vznikají zácpy. Ve většině případů naštěstí nejde o tak velice nebezpečnou situaci, „zipování“ v kolonách je na vytížených úsecích skoro na denním pořádku. Přesto někdo jednoduchá pravidla nezvládají. Klasicky se automobilisté mají řadit střídavě, nejprve z pravého, poté z levého pruhu a následně zase z pravého atd. bez ohledu na to, kdo má či nemá přednost. Bezohlednost je v tomto případě většinou hlavním strůjcem nekonečných kolon a zdržení provozu.

6, Světla a blinkry, používají se moc nebo vůbec

Každý se jistě setkal s bezohledným řidičem, v noci na okrsce, který doslova „vypaluje“ zornice dálkovými světly, nejlépe xenony. Stav kdy člověk potká po tmě auto s dálkovými světly častokrát hraničí s nevidomostí, o to horší pokud je silnice mokrá a odráží světlo nebo silnice není „nalajnovaná“. V takových případech jede člověk téměř po slepu. Každému se jistě stalo, že zapomněl dálková světla přepnout na potkávací při míjení vozidla (pokud tedy nemá automatické světlomety, které jsou automaticky řízeny). Přesto někteří jedinci takto bezohledně jezdí neustále. Nyní nastává otázka ? Probliknout a upozornit protijedoucího řidiče nebo mu to „oplatit“ ? Odpověď je samozřejmá pokud jste klidný a vyrovnaný řidič. Temperamentnější povahy dají za pravdu, že někdy se prostě nejde udržet na uzdě. Je to sice nebezpečné, ale třeba si to ten druhý zapamatuje víc. A nebo vůbec, to už záleží na dané situaci.

Spojeno také s oslňováním je používání mlhových světel v situacích, kdy je to naprosto zbytečné a kolikrát i kontraproduktivní. Někteří řidiči neví, kdy je dobré mlhovky použít. Stačí jen nechápavě zakroutit hlavou pokud vidíme řidiče se zapnutými mlhovkami v lehkém děšti. O to horší je, když takový „hej snad mě vidíte“ člověk jede před vámi.  Oči jsou ve velkém zápřahu a unavují se mnohem více, jakmile jsou oslněny.

Nyní přecházíme do druhé poloviny šestého bodu, tedy pravý opak – nebýt viděn. Pojmy parkovací světla a světla pro denní svícení jsou z určitého důvodu rozdílné pojmy, přesto někteří řidiči nepochopitelně šetří přední světlomety. Potkávajíc vozidlo bez rozsvícených předních světel je nepříjemné, taková vozidla lze velice snadno v některých situacích přehlédnout. Doplňující záležitostí jsou nesmyslně namontovaná přídavná světla pro denní svícení, bez zapnutých hlavních světlometů. Světla jsou od toho aby ostatní řidiči dokázali zpozorovat kde se vozidlo nachází, ne na to aby dělali pouťovou atrakci z masky chladiče.

Nyní už jen stačí dodat používání směrovek. Tedy spíše nepoužívání a následná nepředvídavá akce, kterou řidiči provedou. To dokáže opravdu naštvat.