Závěry společného jednání Evropské komise a představitelů evropského autoprůmyslu vedou neodbytně k jediné otázce: Chápe vůbec EK podstatu problému?
Nedávné setkání „kapitánů” evropského autoprůmyslu s představiteli Evropské komise mělo být jednou z dalších možností, jak pozvednout jeden z hlavních oborů Evropy z momentální krize a najít další cesty a řešení nelichotivé situace, v níž se momentálně automotive na starém kontinentu nachází. Nejsem si ale jist (a se mnou nemálo komentátorů celé akce), jestli se příkopy ještě více neprohloubily, případně jestli jedny z posledních nadějí nespadly „pod stůl“. Pojďme se na to každopádně podívat společně.
Pokud to půjde tímto tempem dál, budeme se moci rozloučit s vlastnictvím aut. Řidičáky nám budou k ničemu a skončí rovnou v koši. Jediné, co nám zbyde, budou sdílená auta, taxíky, Uber a přeplněná MHD. Evropa je na cestě, kde vlastní auto bude brzy luxusem, který si nikdo nebude moci dovolit.
Evropská komise celkem cíleně likviduje evropský autoprůmysl
Pro ty, co nejsou zcela v obraze, několik základních údajů: Evropská komise (EK) se již několik let poměrně soustředěně snaží prosazovat ekologická řešení evropského průmyslu a evropských výrobků, pochopitelně nejen těch automobilových. Potud by bylo všechno v pořádku, ekologie je nepochybně důležitá a její správná aplikace dokonce nezbytná. Problém nastává tehdy, pokud se přes „zelené vidění světa“ zapomene na všechno ostatní. A tak trochu se „s vaničkou vyleje i dítě“, jak velmi přesně definujeme my Češi.
Nevím, jak přesně si EK představovala, že dopadne aplikace jejích norem, ale aktuálně, v květnu roku 2025, je výsledek více než tristní. Přičemž zejména ty dvě zásadní – EURO 7 a konec spalovacích motorů v roce 2035 – způsobily opravdu zásadní problémy de facto všem výrobcům v Evropě, a to včetně těch nejsilnějších. Ano, takový Volkswagen přežil leccos, aférou Dieselgate počínaje a neúspěšným Seatem konče, ale teprve poslední měsíce jej donutily k opravdu drastickým opatřením.
Volkswagen bude masivně propouštět a zavírat továrny. Co ještě víc je třeba, aby se EK probrala?
Poprvé v 84leté historii značky se továrny budou zavírat, a nikoli otvírat, poprvé dojde k opravdu razantnímu propouštění, které jen čistě u VW obnáší až 30 000 lidí, což je celkem šílené číslo. A to ani nemluvě o těch, kdož budou nuceni odejít ze subdodavatelských firem. Neb půjde nepochybně o další desítky tisíc lidí. Malá sociální bouře? Možná ani ne malá. Tím spíš pak některé výstupy z tohoto setkání působí až absurdně mimo realitu. Jako by každý mluvil o něčem jiném. Posuďte sami (infobox č. 1):
Výstup ze společného jednání představitelů EK a autoprůmyslu, část prvá
„Strategický dialog se zaměří na pravidelná setkání, na kterých se setkají klíčoví zástupci průmyslu, zejména výrobci původních zařízení a dodavatelé úrovně 1, se sociálními partnery, zástupci infrastruktury a občanské společnosti a také vybranými komisaři, jimž předsedá předsedkyně von der Leyen. Cílem prvního setkání bude dospět ke společnému pohledu na nejkritičtější výzvy a potenciální cesty k řešení. Mohla by také formulovat konkrétní cíle a ambice pro další práci.“
„Následně budou ustaveny tematické pracovní skupiny složené z vysoce postavených odborníků z odvětví a Komise, které budou mít za úkol vypracovat podrobnější návrhy. Tyto pracovní skupiny budou pravidelně podávat zprávy vedoucí řídící skupině za účelem vedení a rozhodování o návrzích. Proběhnou také širší konzultace s dalšími zúčastněnými stranami v celém odvětví i s dalšími částmi automobilového hodnotového řetězce, jako jsou uživatelé dopravních služeb. Rada a Evropský parlament budou do tohoto procesu úzce zapojeny a budou o dialogu pravidelně informovány a konzultovány.“
Možná neumím dobře číst mezi řádky, ale text, uvedený v našem infoboxu a převzatý přímo ze stránek EK, navrhuje klasickou „úřední cestu” řešení problému, spočívající v „ustavení tematických pracovních skupin, vyhodnocení jejich činnosti, zapracování návrhů, širší konzultace atd. atd.“ Zkrátka byrokracii na druhou. Možná i na třetí. Nevím, jestli si ale předsedkyně EK Ursula von der Leyen v reálu uvědomuje, že na toto již opravdu není čas. Že čínské firmy využily oslabení těch evropských. A ty bojují z posledních sil.
Automobilky denně bojují o přežití, nemají prostor pro „tematické skupiny a širší konzultace“
A nemají stále legislativní prostor k tomu, aby se nadechly, už třeba jen tím, že nesmyslný konec spalovacích motorů v 2035 se zruší, ony budou moci vyrábět modely, které po nich jejich zákazníci stále vyžadují, a aspoň trochu vylepší svá místy nepříliš pozitivně vypadající cash-flow. Místo aby musely neustále hasit problémy a dívat se, jak si Čína udělala z Evropy detašované pracoviště a privátní obchodní jednotku. A zápasily s dotacemi čínské vlády směrem k domácím firmám. Neboli v boji, který nelze vyhrát.
Závěrem pak 5 bodů – nadpisů kapitol, shrnujících celé jednání:
Cíle EK a evropského autoprůmyslu, vzešlé z jednání 20. 1. 2025
- Inovace a vedoucí postavení v budoucích technologiích a schopnostech (zejména software, autonomní řízení, baterie nové generace)
- Čistý přechod a dekarbonizace
- Konkurenceschopnost a odolnost (energie, práce, suroviny a další vstupy)
- Obchodní vztahy a mezinárodní „rovné podmínky“
- Regulační racionalizace a optimalizace procesů
Nechci být jakkoli ironický či dokonce sarkastický, ale takhle měly vypadat nadpisy kapitol v roce 2015, nikoli v roce 2025. Na to je nyní již celkem pozdě, a například Obchodní vztahy a mezinárodní „rovné podmínky“ měla EK řešit NEŽ se do Evropy nastěhovaly de facto všechny čínské značky. Ne nyní, kdy jediný způsob „odvety“ je clo, které ale z principu příliš funkční není. A zbytek? Krásná slova a teorie, ale realita? Chápe ji vůbec EK? Co myslíte, jak to vidíte vy? Napište nám v diskusi pod článkem, děkujeme!