Je to jen několik týdnů od mediálně opravdu dokonale zmapované kauzy Filipa Turka a fotografie rychloměru v jeho Mercedesu. Nechci se už k celému případu jakkoli vracet, bylo o něm napsáno a natočeno dost a dost. Co mne však zaráží více, je skutečnost, že pomalu neuplynou dva tři dny bez toho, aniž bychom se někde nedočetli, jak se kolem policejní hlídky neprohnal kdosi rychlostí, která často dvakrát převyšuje povolenou rychlost v daném úseku. Jak je to vůbec možné? Pojďme si to rozebrat společně.
Výkonná auta jsou dostupnější. V tom problém není
A popravdě nevím, nebo si teď nedovedu rychle vybavit, jestli je výše popsaný fenomén opravdu záležitosti posledních let, nebo tomu tak bylo vždy. A jen dnes je to díky online 24/7 zpravodajství zkrátka více vidět a slyšet. Rychle (míněno výrazně rychleji nad limit) se jezdilo vždy, pochopitelně. Jen možná s tím rozdílem, že auta schopná na požádání jet během chvilky 200 km/h a mnohdy výrazně víc zkrátka tehdy nebyla zdaleka tak dostupná. Dnes to zvládne ojetina za 50 tisíc korun, v případě starých BMW nebo obecně silnějších aut i za výrazně méně peněz.
Což neznamená, že všechno automaticky svedeme na rychlá auta. To by bylo opravdu výrazně nespravedlivé. Osobně jsem celoživotní nadšenec do aut a těch výkonných a silných zvláště, přesto mne nikdy nenapadlo, abych na silnici (dálnici) sešlápnul plyn až na podlahu a nechal údaj o rychlosti začínat dvojkou. Proč bych to dělal? Samozřejmě, abych byl někde dřív, abych stihnul termín. Může být. Může se stát, že povezu něco na letiště, kde se opravdu nečeká. Stačí i vlakové nádraží.
Spěcháte do porodnice? Volejte 158
OK, dokážu leccos pochopit. I já jsem v životě byl nucen někdy něco někam dovézt a samozřejmě i já jsem nejednou „nestíhal“. Stane se. O „klasice“ typu rodící žena mířící do porodnice nemluvě, ale v tom případě volám i 158, jestli nemůžu někde po cestě potkat hlídku, která mne „protáhne“ až do nemocnice. Mimochodem přesně tohle udělal před rokem a něco můj kamarád, také to vypadalo pořád „času dost”, až najednou nebyl čas skoro žádný. Prostě život, přírodě někdy neporučíme.
Z jeho vyprávění vím, že tu 158 vytočil, v podstatě jakmile sednul do auta, a operátor byl maximálně vstřícný. Už během hovoru poslal dotaz všem hlídkám, jedna ho pak čekala v rozblikaném autě zhruba za dva kilometry a plynule před něj předjela. A společně pokračovali až ke dveřím s nápisem EMERGENCY v nemocnici. Stihlo se všechno, kamarád se pak krom poděkování na místě vypravil na služebnu s kartony RedBullu – lepší úplatek ho nenapadnul. A i tohle dopadlo OK – tenhle „úplatek“ ocení každý policajt. A dostalo se mu i přání všeho nej pro ženu i přírůstek do rodiny.
Jet na devadesátce skoro 2x tolik? Karlovaráci vědí
I takhle idylicky může nakonec skončit hodně rychlá jízda, pokud máte důvod a jste schopni to přiznat a požádat eventuálně policii o pomoc. To však ale rozhodně není případ z těchto Velikonoc, tedy jen pár týdnů dozadu. Na Karlovarsku se totiž v sobotu 19. dubna krátce po deváté hodině ráno prohnal kolem hlídky řidič ve Volkswagenu rychlostí 177 km/h, přesně tam, kde je povolená devadesátka. Jezdívám tam, znám to místo přesně. Jet tam 120 je nesmysl. Ale skoro 180 km/h?!
Pokud toto uděláte například v sousedním Rakousku, máte dvě jistoty: řidičák hodně dlouho neuvidíte a vaše auto má velmi velkou šanci posloužit ke zlepšení státního rozpočtu. Jinými slovy, propadne státu. Mám neodbytný pocit, že kázni řidičů by pomohlo přesně toto: aby někdo exemplárně přišel přesně při takovémto hazardování o řidičák na 5 let a jeho zánovní Mercedes za 2 miliony propadnul státu. Bez možnosti odkoupení zpět. A celé to řádně medializovat.
Třeba by si někteří dali pozor, s vědomím, že zaparkovanou Octavii/Superba s radarem přehlédnou velmi snadno. Ale ztrátu řidičáku a auta jen tak přehlédnout nepůjde. Ostatně, jak to vidíte vy? Co by podle vás proti silničním pirátům pomohlo? Napište nám do diskuse, děkujeme! Při psaní tohoto článku jsem si také vzpomněl na pár týdnů starý e-mail, který nám poslal čtenář do redakce. Rozhodl jsem se ho sem zveřejnit, protože takhle to dámy a pánové dopadá, když se nedaří…
Zkušenost našeho čtenáře
Dobrý den, nedávno jsem na vašem webu četl článek o měření v Rakousku a chci se s vámi podělit o nepříjemnou osobní zkušenost, která mě potkala minulý pátek. Jel jsem po tamní dálnici rychlostí 217 km/h v místě, kde bylo povoleno jen 130 km/h. Sice bylo pár hodin po půlnoci, dálnice poloprázdná, ale štěstí se na mě neusmálo. Na sjezdu stála hlídka a samozřejmě mě změřila, a teď mi kromě odebrání řidičského průkazu hrozí dokonce i zabavení auta. V tu chvíli jsem na ně koukal jako puk, zda si ze mě nedělají legraci. Ale chápu, chyba je chyba a Rakousko se na nic neptá… Snad to poslouží jako varování pro ostatní, ať se na tu rychlou jízdu obzvlášť v zahraniční vyprdnou. A i v Česku… bez řidičáku a auta člověk hned vystřízliví a začne zpytovat svědomí. Kdybyste chtěli bližší info, rád poskytnu… KH.