Naprostá nepředvídatelnost kroků EK vytvořila nejednu bezesnou noc šéfům evropských automobilek. Nyní se však zdá, že i úředníci poznávají, jak vypadá život mimo Brusel.
Jestli bych měl přirovnat nynější dění kolem Green Dealu ke komedii, nebyl bych myslím daleko od pravdy. Co na tom, že ta komedie je celkem černá a místy by přecházela spíše do žánru tragikomedie. Co na tom, že tato „komedie“ stála (nejen) automobilky, ale de facto celý evropský průmysl neuvěřitelné peníze, které nyní aktuálně chybí zase jinde. Nejdůležitější na tom celém je možná ten fakt, že jsme zřejmě u bodu zlomu. A možná i kousek za ním. Pojďme se na to s redakcí AutoŽivě.cz podívat společně.
Nejistota u výrobců, jaká tady ještě nikdy nebyla
Přičemž onen bod zlomu, tedy analýzu negativních dopadů a počátek jejich nápravy, jsme všichni čekali v roce 2026, kdy mělo dojít k první revizi tzv. Green Dealu. Nejnovější vývoj uvnitř sídla Evropské komise ale naznačuje, že k přehodnocení některých kontroverzních bodů může dojít už letos. Toto zrychlení procesu přináší na jedné straně sice naději, ale i další nejistotu pro celý automobilový průmysl, který se již několik let potýká se změnami a nejasnou budoucností.
Současná situace totiž staví evropské automobilky do téměř neřešitelné pozice. Zatímco musí investovat miliardy eur do elektrifikace svých modelových řad a přestavby výrobních závodů, zároveň nevědí, zda budou platit původní plány, nebo dojde k jejich podstatné revizi. VW Group už kupříkladu proinvestoval přes 60 miliard eur do elektrifikace. To nejsou malé peníze ani na VW. Nejistota tak značně komplikuje strategické plánování, které v automobilovém průmyslu obvykle probíhá v 7–10letém horizontu.
Nejkontroverznějším bodem celého Green Dealu stále zůstává zákaz prodeje nových vozů se spalovacími motory po roce 2035. Bude tedy platit, či nikoli? Popravdě, dělat plánovače v evropské automobilce bych nyní vážně nechtěl. Hraničí to možná s lehkým masochismem. Odpor celého automotivu však otvírá dveře možným kompromisům, a jak se z vývoje posledních dnů zdá, EK začíná minimálně naslouchat. Což bylo dosud takřka utopií.
Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky
A víte, co je na celém možná nejzajímavější? Ten naprosto původní, primární omyl. Kvůli němuž se pak celý slavný Green Deal začal sypat jak domeček z karet. Který mimochodem potvrzuje pravdivost mého oblíbeného rčení o tom, že cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Proč si to myslím? Původní vize Green Dealu totiž předpokládala, že technologický pokrok a masová výroba elektromobilů dramaticky sníží jejich cenu a zvýší přijatelnost pro spotřebitele.
To se ale opravdu nestalo. Ceny elektromobilů zůstávají vysoké, dobíjecí infrastruktura se buduje pomaleji, než všichni čekali, a motoristé, zejména v méně bohatých zemích EU, stále preferují spalovací motory. To ale mimochodem i v Německu, které rozhodně není chudé. Automobilky navíc musí čelit tvrdé konkurenci z Číny, kde státní podpora umožňuje vyrábět elektromobily za zlomek evropských cen. To vše dohromady tvoří realitu. Re-a-li-tu. Zkrátka v tom žijeme, všichni, dnes a denně.
Evropská komise možná zjistila, jak se žije mimo sídla v Bruselu. Pozdě, ale přece
Pochopí to konečně Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyen? Možná se začíná blýskat na lepší časy. Jak se dá dočíst na webu Politica, který většinou o dění v EK informuje mimořádně přesně, ekonomická realita nutí Evropskou komisi k pragmatičtějšímu přístupu a hledání kompromisů mezi ekologickými cíli a ekonomickou konkurenceschopností. Výsledkem je jedna zcela aktuální a pro automobilky zcela zásadní věc:
Schválení změny emisních norem CO2 pro nové osobní automobily a lehké užitkové vozy poskytne automobilkám více času na splnění emisních cílů. Nově by se mělo vykazovat plnění cílů za tříleté období (a ne za každý rok). Výrobci automobilů se tak podle Evropské komise vyhnou placení pokut už letos. Konečně, chtělo by se dodat. Zcela aktuálně pak EK dala zelenou i tzv. uhlíkovému outsourcingu, což není nic jiného než nákupy uhlíkových kreditů z okolního světa.
Uhlíkový „outsourcing“? Donedávna tabu, dnes realita
Jinými slovy: ekologické přístupy by se začaly „vyvážet“ i za hranice EU, kde například v Africe zajistí nová, čistší elektrárna větší emisní úsporu, než jakou by bylo možné realizovat za stejné peníze v Evropě, kde má ochrana životního prostředí výrazně delší tradici. A výsledky. Jakkoli mi podobné „kupčení“ s „ekologickými odpustky“ nikdy nedávalo moc smysl, tady se sleduje i jiný cíl: pro planetu bude lepší, když se dekarbonizace neomezí jen na Evropu, pochopitelně.
A automobilky získají další prostor. A benzín a nafta možná šanci na to, být tu s námi déle než jen do roku 2035. Ostatně, jak celé úsilí Ursuly von der Leyen a Evropské komise hodnotíte vy?
PŘEČTENÍ: 11291
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 16769
