Peníze od Evropské unie putují do Ameriky i Číny, nové limity jsou šance na změnu, nebo je to jen další tabulkový trik?
Automobilky platí miliardy konkurentům, aby nezaplatily pokutu za překročení emisních limitů. Systém, který měl chránit klima, se mění v bizarní formu obchodování s byznysem. Evropská komise nastavila přísný limit – průměrně 95,4 g CO₂ na kilometr – a výrobci, kteří jej nesplní, sahají hluboko do firemních kas. Některé firmy však hranici překročí a místo zdražování nebo snižování výroby raději uzavírají emisní „pooly“. Tím, že spojí emise svých vozů s čistšími modely, typicky elektromobily Tesly, „vynulují“ svůj průměr a pokutu obejdou.
Konkurence vydělává, evropský průmysl prodělává, výborně
Peníze putují k tomu, kdo má přebytek „čistých“ vozů. A rivalové na tom vydělávají stovky milionů eur. Peníze, které mohly skončit ve vývoji inovací, tedy odcházejí přímo ke konkurenci. Tesla, Toyota, Ford nebo čínské Volvo tak díky systému poolingů inkasují obrovské sumy. UBS a Automotive News potvrzují: automobilky si tímto způsobem pomáhají splnit limity, které samy nejsou schopny naplnit. Firmy, které zaostaly v elektrifikaci, kompenzují své „špinavé“ modely elektromobily z poolu.
Jen za rok 2025 může Tesla podle odhadů získat přes 24 miliard korun za evropské emisní kredity. Evropské automobilky fakticky financují cizí vývoj a posilují svou konkurenci místo investic do vlastních technologií.
Celý systém připomíná legální výpalné. Místo skutečného tlaku na inovace se emisní politika mění v účetnickou gymnastiku a prodej virtuálních „čistých bodů“. Odborníci situaci kritizují jako zacyklenou a byrokratickou.
Legální výpalné mění pravidla hry, v neprospěch Evropy
Podle něj by peníze měly proudit přímo do investic a nových technologií, ne do pokladen konkurence. Zdá se to paradoxní, ale zatímco Evropská unie uvaluje cla na čínské elektromobily, kvůli poolingům proudí miliardy i do Číny. Volvo, vlastněné koncernem Geely, díky účasti v evropských poolech profituje. Firmy, které evropské úřady chtějí chránit, tak místo toho dotují konkurenci – a to i tu nejvzdálenější.
Zdroje potvrzují, že tento stav je v rozporu s původní logikou systému a místo ekologického přínosu vzniká podivná finanční zkratka. Otázka zní: Kdo dlouhodobě vyhraje politiku emisních kreditů? Evropští výrobci, nebo zahraniční rivalové? Evropská komise plánuje zpřísnit limity i pravidla pro elektromobily a plug-in hybridy. Firmy však místo zásadních investic do vývoje mohou zvolit další „papírové“ obcházení. Hra s čísly se tak může opakovat v nových kulisách a místo inovací uvidíme ještě vyšší odvody směrem k chytrými poolingy vybaveným firmám.
Obavy o dlouhodobou konkurenceschopnost evropského autoprůmyslu proto rostou. Přesouvání peněz místo vývoje znamená, že Evropa může snadno přepustit vedení v klíčovém odvětví. Z původně ekologické pobídky se stal sekundární trh, kde vydělávají ti, kdo se v pravidlech vyznají. Zákazníci ani životní prostředí z toho žádný jasný prospěch nemají. Jak se pravidla dál zpřísňují, napětí v oboru roste. Odpověď, zda nové strategie přinesou inovace, či jen další přesuny peněz ke konkurenci, přijde v příštích letech. A může jen překvapit víc, než si představujeme.