Jak dlouho může motor běžet na volnoběh, než se začne ničit? Spočítali jsme to a vyčíslili škody

Napadlo to asi někdy každého. Nastartovat, nechat motor chvíli vrnět, ať se „prohřeje“. Pokud je zima, tak se dají mezitím oškrábat okna. Co dál? Nastavit navigaci, dopít kávu. Z technického i legislativního pohledu je zbytečné nechat jet auto na volnoběh. Je to vlastně dost špatný nápad. Zákon o provozu na pozemních komunikacích je v tomhle jasný. Řidič nesmí obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží, bláta nebo zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu. Tečka.

Nechat stát auto se zapnutým motorem je hloupé a nelegální

Můžeme donekonečna filozofovat, co přesně je „zbytečné“, ale postavit auto a nechat nastartováno bez reálného důvodu je přesně ten případ. Takový, který se do téhle škatulky vejde. A dopady? Na místě to nemusí vypadat dramaticky, ale následky se počítají jak na peníze, tak na zdraví techniky. Pokuta sice není likvidační, nicméně existuje a je v řádech nižších tisíc Kč. Je to rozhodně méně než cena výměny vstřikovače, turba nebo DPF, ale zbytečně utracené peníze zůstávají zbytečně utracenými penězi. Mimochodem země, které si na tohle potrpí daleko víc, od nás nejsou daleko.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Německo nebo Rakousko vyžadují vypnutí motoru při stání okamžitě a pokuty běžně šplhají do stovek eur. To, že volnoběh není „přirozený stav“ moderního spalovacího motoru, by se mělo tesat do kamene. Současné agregáty jsou konstruované na efektivní provoz pod zátěží, s tlakem, teplotou, prouděním. Se směsí v režimu, ve kterém se věci dějí tak, jak konstruktéři navrhli. Volnoběh mezi to nepatří. Teploty výfukových plynů jsou nízké, spalování není ideální, směs je daleko od optimálních podmínek a výsledkem je zvýšená tvorba karbonu a kondenzátů.

Naskočené koleno, salva úderů a škrcení. „Air“ Jourdain v UFC řádil

MMAmag.cz

2 h

Zákon de facto stání s autem na volnoběh zakazuje a pokutuje

Karbonové sedimenty se lepí tam, kde nejsou žádoucí. Na pístní kroužky, do sacího traktu, na špičky vstřikovačů, do EGR cest. A co nezachytí filtry či katalyzátory, to se vrátí ve formě symptomů, které každý zná. Nepříjemné studené starty, nerovnoměrný volnoběh, vyšší spotřeba, pocitově udušený výkon. V horším scénáři mechanická poškození, a tam už se bavíme o opravách za desítky až stovky tisíc. Olej? Ten sice při volnoběhu proudí, mazací čerpadlo není vypnuté jen proto, že ručička otáčkoměru ukazuje 700 ot./min. Jenže tlak a průtok nejsou jediné veličiny, na kterých záleží. Nízké otáčky a nízké zatížení znamenají pomalejší šíření tepla, delší pobyt kondenzátu v klikové skříni a větší šanci, že do oleje nateče voda a palivo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Emulze, která pak vzniká, není mazivo, jaké by si ložiska klikovky a vaček přála. Opakované krátké volnoběhy navíc přidávají takzvané studené opotřebení. Povrchy se nestačí dostat do stavu, ve kterém funguje hydrodynamické mazání naplno, a materiál to zkrátka „odtrpí“. A co spotřeba, když to přece „nic nežere“? V číslech je iluze vidět nejlépe. Běžné auto na místě spálí zhruba 0,6 až 1 litr paliva za hodinu. Není to mnoho, ale každý den deset minut? Najednou se bez jakéhokoli užitku rozkutálí několik desítek litrů ročně.

Na volnoběh není spotřeba nulová, řidič tak utrácí za palivo

K tomu CO2, oxidy dusíku a další složky, které nechce nikdo dýchat. Jednou větou, z hlediska peněženky i ovzduší jde o špatný nápad. A teď technické nuance. Benzín s nepřímým vstřikováním je v tomhle směru tolerantnější. Správně rozprášená směs před ventilem pomáhá „omývat“ sací trakt. Karbonizace je nižší, a pokud se tankuje kvalitní palivo, situace se drží v mezích. Přímovstřikové motory jsou na tom hůř. Palivo nejde přes sací ventily, ty se tak čistí výrazně hůř a právě volnoběh s nízkými teplotami spalování podporuje ukládání.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AuoŽivě.cz

Efekt se dá mírnit aditivy, delšími souvislými jízdami a pravidelnou údržbou, ale tvrdit, že „volnoběh nic nedělá“, by bylo chybné. Jak tedy startovat správně? To, co motor potřebuje, je co nejrychleji dosáhnout provozních teplot v normálním režimu. Nikoli čekat na místě, až ručička teploměru dosáhne tam, kam má. V praxi stačí dodržovat jednoduché pravidlo. Nastartovat, zkontrolovat zrcátka a pásy, rozjet se klidně a nechat techniku pracovat v režimu, pro který byla stvořena. Vše ostatní je zbytečný risk, který může během pár minut stát dost peněz.