Zákon mluví jasně a není prostor pro to, aby si řidič myslel něco jiného. Tolerance je nastavena jasně a nesmlouvavě.
Každý asi někdy projížděl kolem stacionárního radaru a v hlavě si přejel rychlou matematiku. S dotazem sám sobě, zda „jedu padesát, nebo padesát dva, blikne to už, nebo ne“. Panují určité mýty a legendy. Jednou se říká, že kamera spouští až při plus dvaceti, jindy že červený záblesk přiletí klidně i jen za dva kilometry navíc. Pravda se přitom neskrývá v hospodských debatách, ale v předpisech a v tom, jak je v Polsku, a to zdůrazňuji – v Polsku, mají nastavené. Proč Polsko? Narazil jsem na poměrně vášnivou diskuzi na toto téma.
Jak jet rychle autem, aby rychlostní kamera začala fotit?
Ne že by se to u nás také neřešilo, ale mám po zkušenostech pocit, že Poláci jsou na předpisy hodně citliví a snaží se je obejít, jak jen mohou. A když ne obejít, tak najít skulinu. Posunout hranice. Když odbočím, vždy, když vidím nebo zaslechnu „Polsko“, vzpomenu si na pár osobních zážitků. Jak mě tam okradli. Na zmrzlině, na parkování. Jak jsem byl na prezentaci v Itálii, v hotelu Fiatu. A jak vyběhl ředitel hotelu, zastavil odjíždějící autobus s polskou výpravou a nenechal ji odjet, dokud nevrátila vše. A pod tím vše myslím vše od kosmetiky až po hotelové polštáře. Nebo jak polští zloději ukradli známému auto z garáže.
Nebo jak jiní zloději ukradli auto a odjeli s ním do Německa. A pak do Polska. A pak zase do Německa. A takhle kličkovali přes hranice tam a zpátky, aby znemožnili policejním složkám na obou stranách hranice práci. No, zpět k podstatě věci. Takže je tady otázka, jak rychle musí řidič jet, aby ho vyfotil radar. Jsou dva úhly pohledu. Kdy už radar začne fotit. A kdy už jede řidič tak rychle, že už ho radar nevyfotí. Právě v polském prostředí je odpověď na otázku, o kolik rychleji musí řidič jet, aby se aktivoval fotoradar“, velmi konkrétní. Opírá se o dvě klíčové roviny.
Deset kilometrů nad limit je už hodně, radar vás vyfotí
Co dovoluje zákon a jak se to promítá do praxe. Začněme mýtem, který dlouho přiživoval lehkovážnost nohy na plynu. A že stacionární zařízení v Polsku „nedělají fotky“ při překročení o 20 až 30 km/h. Zní to pohodlně a skoro příliš hezky na to, aby to byla pravda. A přece to nebyl úplný výmysl. Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (polské Najwyższej Izby Kontroli, NIK) k bezpečnosti silničního provozu totiž výslovně popsaly danou praxi. Mluvilo se o tom, že jsou limity nastavené na cca toleranci 11 km/h. Nicméně jestli se nepletu, tak polský Zákon o silničním provozu, článek 129h, odstavec 1, bod 5 říká jedno.
Způsob provádění měření záznamovými zařízeními s přihlédnutím k rychlostním limitům přizpůsobeným platnému rychlostnímu limitu na pozemních komunikacích a zpracování zaznamenaných dat těmito zařízeními, jakož i s přihlédnutím k možnosti chyby řidiče do 10 km/h včetně při dodržování povolené rychlosti. Takže tak. Opustím teď to, co se děje u severních sousedů a řeknu, jak to je u nás. Překročení rychlosti je tedy v našem případě prokazováno záznamem z radaru. Radary nejsou absolutně přesné, jsou to jen zařízení.
Je to jasné, tři kilometry nebo tři procenta nad místní limit
Jako taková musí být certifikována. Opravována, sledována, kontrolována. Pokud nemají certifikaci, nemohou měřit. Jde prostě jen o technická zařízení, a proto je nutné počítat s určitou odchylkou. V ČR jsou radary schvalovány s odchylkou ± 3 km/h při zjištěné rychlosti do 100 km/h. Respektive ± 3 % při rychlosti nad 100 km/h. Co to znamená v praxi? Že překročení rychlosti 50 km/h lze tedy považovat „nelegální“ až ve chvíli, kdy radar naměří rychlost nad 53 km/h a vyšší. Nad stovku se pak neřeší jednotlivé kilometry, ale procentuální rozdíl.
Tedy, pokud má řidič překročit maximální povolenou rychlost 130 km a být pokutován, musí radar naměřit minimálně 133,9 km/h. Tedy o 3 % více. Zmínil jsem pak ještě mýtus, že při určité (vysoké) rychlosti jede auto tak rychle, že ho radar nezměří. Respektive nevyfotí. Pamatuji si informaci od jednoho experta na technologii. Ten mi říkal, že předchozí generace systémů k měření rychlé jízdy pracovaly s maximální rychlostí 250 km/h.
Jinak řečeno, když auto jelo rychleji, kamera ho údajně nedokázala vyfotit. I kdyby, tak současné generace moderních zařízení prý mají hranice posunuté na 350 km/h. Auto by muselo jet více než 350 km/h, aby bylo pro systém neviditelné. Nesmysl. Představa, že jede řidič v místě, kde je třeba 80 km/h, přes 350 km/h, je nebezpečná, ale hlavně nereálná. Jinak řečeno, radary nelze legálně nijak oklamat.
