Tankovala jsem na benzínce, když mě cizí muž požádal o ruku. Za 30 minut jsem věděla, že je to on, a řekla ano

Nejsem milovníkem červené knihovny. Vlastně vůbec nečtu, nemám na to čas. Nejsem na to hrdý, ale beletrie mi na nočním stolku společnost nedělá. Pokud čtu, tak je to odborná literatura. Jak související s automobilismem, pracuji přece pro redakci AutoŽivě, tak historie. To je moje dávná vášeň, a pokud můžu, rád si doplním vědomosti třeba z období husitství. Jako z červené knihovny je příběh, který nám poslal do redakce jeden čtenář, jenž dojíždí za prací do Polska. V hlavní roli je žena. Svůj příběh prý zveřejnila na polském internetu.

Seznámit se na čerpací stanici a zasnoubit se? Ano, to jde

Tam popsala, jak jako dvacetiletá byla po uši v autech, prakticky je znala až do posledního šroubku. Poznala motor po zvuku, věděla, co odlišuje V6 od řadové čtyřky. Sama si měnila brzdové destičky a srdeční záležitost byl červený Civic z roku 2004, který vyladila tak, že jí chlapi na křižovatkách pokyvovali s uznáním. Nedělala to prý proto, abych se předváděla, prostě v téhle garážové zóně byla doma. Jenže v obyčejném hovoru to mělo vedlejší efekt. Muži se jí tváří v tvář báli, stačilo říct „intercooler“ a v očích náhle přestala být holka na pokec, ale někdo, kdo jim bere půdu pod nohama. A to bolelo víc, než by prý čekala, protože netoužila po boji o status.

i

Ale po normálním rozhovoru, po komplimentu. Po pocitu, že vedle někoho nemusí být expertka na všechno. Dotyčná vzpomíná, jak se kluk s udiveným pohledem podíval na její Hondu a zeptal se, jestli tomu všemu fakt rozumí. A když řekla, že si dělala podvozek a sání, jen utrousil „jasně“. Zmizel pro pivo, které už nikdy nepřinesl, a takových situací bylo víc. Až do osudového pátku. Pozdní odpoledne, na pumpě tankuje po hrdlo, na autě čerstvé chromované koncovky výfuku, nové disky, detailing hotový sotva den předtím.

Čeští mechanici nám prozradili 4 značky aut, které by si nikdy nekoupili. Automobilky to slyšet nechtěly

AUTOZIVE.cz

2 h

Muži prý mají z žen, které rozumí autům víc než oni, strach

V tom se prý objevil on, v mikině a džínách, bez machrování. Jen se zastavil a řekl: „Hezký zvuk, 1.8 nebo 2.0?“ Podíval se na záď Civicu a čekal na odpověď. Žena prý rovnou odvětila, že dvoulitrový VTEC a že si sání upravovala sama. On na to, že o tom už moc neví, ale upřímně obdivuje, protože on sám by do toho nešel. Tím ji prý odzbrojil víc než jakýkoli chytrý bonmot, protože se nesnažil hrát si na chytráka, neironizoval, neptal se, jestli má auto po tátovi. Příběh pokračuje tak, že spolu ona dáma a pán zůstali na pumpě a hovořili. A nezůstalo jen u toho. Po roce, přesně po roce, to přišlo. Na stejné adrese, stejná benzínka, stejný stojan, pistole v ruce.

iZdroj fotografie: Martin Sedláček pro AutoŽivě

On si klekl, vytáhl z kapsy prstýnek a vyslovil otázku, na kterou žena odpověděla ano. To bylo před deseti lety. Dnes jsou stále spolu, paní pracuje v dílně jako automechanik. Učí dívky, jak se starat o svá auta. A tím se konečně dostávám k té zásadní otázce. Kolik vlastně u nás pracuje žen na pozici automechanika? Znám dvě. Tedy znám jednu. A s jednou chodí kolega na seminář. Když jsem se snažil zjistit nějaké oficiální statistiky, moc se nedařilo.

Automechanik je typicky mužské povolání, výjimky ale jsou

Nicméně podle dostupných zdrojů je to údajně 1 až 3 % všech automechaniků v ČR. To jsou řádově nižší tisíce. Spíš méně. A tím se posunu k zamyšlení a dotazem směrem na vás, na naše čtenáře. Máte zkušenost s ženami na pozici automechanik, a pokud ano, tak odkud a jaké? Vy, ženy-automechaničky, pokud nás čtete, dejte prosím vědět, zajímá nás váš příběh. V komentářích dole pod článkem je dost prostoru pro všechny, a prosím bez sexistických narážek. Polský příběh je tak trochu slaďárna, ale jako inspirace k zamyšlení, kolik žen pracuje v dílnách, posloužil dobře.