Myšlenka je jasná a nelze s ní nic jiného než souhlasit. Jenže provedení, včetně většího počtu STK, už je hodně kontroverzní.
Někdy mám pocit, že nežijeme v Evropské unii, ale v Kocourkově. V evropské dopravní agendě se opět rozsvítilo výrazné varovné světlo ohledně STK. Tentokrát nemíří na emisní limity ani na výfukové normy, ale na intervaly technických prohlídek. Návrh Evropské komise totiž počítá s tím, že osobní a dodávkové vozy starší než deset let by nově musely na technickou a emisní kontrolu každý rok, namísto dosavadních dvou let. A současně by se pravidelné prověřování rozšířilo i na elektromobily a moderní auta vybavená pokročilými asistenčními systémy.
Dva roky, jedna kontrola. Není to málo? Podle EU určitě je
Dosud stála mimo tradiční rámec STK. Jde o záměr, který má podle bruselských podkladů zvýšit bezpečnost na silnicích, zlepšit kvalitu ovzduší i zvýšit komfort v administrativě. Není to jen zbožné přání, Evropská komise k tomu připojuje nějaká čísla. V letech 2026 až 2050 by nové mantinely mohly zachránit přibližně 7 000 životů a předejít asi 65 000 vážným zraněním. Přičemž současný balík směrnic o STK, registraci vozidel a kontrolách užitkových automobilů se naposledy aktualizoval v roce 2014.
Nechci mluvit za celou redakci AutoŽivě, ale můj názor je jasný. Jsme pro záchranu byť jediného lidského života. Nicméně tvrdit, že četnější prohlídky STK zachrání tisíce životů, je populistické. Jako tvrdit, že tisíce životů zachrání zákaz aut. Ale víte, jak to je. Eurokomisař pro dopravu Apostolos Tzitzikostas k tomu přidal jednoznačný rámec. Bezpečnější cesty, čistší vzduch, jednodušší život. Zase, s tím nemohu nesouhlasit. Ale je více kontrol na STK správnou cestou? Nutno říci, že v kontextu zvyšujícího se průměrného stáří vozového parku i rostoucího tlaku na měření reálných emisí působí návrh logicky.
Bude to drahé a zaplatíme to my, občané a běžní řidiči
Byť praktické dopady v konkrétních zemích mohou být citelné. Návrh se navíc nepohybuje jen v rovině periodických lhůt, přinést má i zásadní digitalizaci. Zjednodušení technických kontrol pro řidiče, kteří dočasně pobývají v jiné zemi EU. To řeší letité trable s přenositelností záznamů a ověřitelností stavu auta při přeshraniční mobilitě. Z hlediska každodenní praxe by se roční kontroly začaly týkat široké skupiny aut, běžně vídaných na parkovištích panelových sídlišť. Škoda Octavia třetí generace z roku 2012 už patří mezi ně.
Smysl opatření komise se opírá o poznatek, že malý podíl mimořádně hlučných a vysoce znečišťujících vozidel bývá odpovědný za neúměrně velkou část škodlivin. Dejme tomu. Nejcitelněji by se navrhovaná změna promítla do zemí, kde je vozový park starší a domácnosti citlivé na každý povinný výdaj. To vystihuje naši českou realitu. Průměrný věk osobních aut u nás je 16,5 roku, zatímco evropský průměr je 12 let.
V součtu jde o stovky tisíc aut a miliony Kč utracených navíc
Povinnost každoroční STK by se dotkla přibližně stovek tisíc automobilů. V součtu by šlo o miliony Kč. To je pro rozpočty domácností i firemní flotily zásah, který není možné bagatelizovat. Ke zvýšeným nákladům ale nepřispívá jen samotná frekvence návštěv stanic, do rovnice vstupují i technologické nároky, které by jednotlivé STK musely naplnit. Jak je to teď u nás? Pravidelná technická kontrola se u standardně vedených osobních automobilů řeší každé dva roky.
U nových vozidel je první technická povinná až po prvních čtyřech letech provozu. Pak každé dva roky. Doba platnosti STK se dá najít na červené nálepce na zadní registrační značce. Jestli dává smysl zdvojnásobit četnost prohlídek STK? Upřímně, nevím, myslím si, že spíše ne. Co si o věci myslíte vy? Budu moc rád za vaše komentáře pod článkem. Já mám totiž obavu, že STK nejsou dostatečným filtrem. Že se tak jako tak skutečně nebezpečná auta do provozu dostanou.