Člověk nemá oči vzadu, a přesto dozadu musí bezpodmínečně vidět, minimálně při řízení auta. Plus také do stran, bez zrcátek to nejde.
Nevím, co učili v autoškole vás, ale já měl jasno. Sednout do auta a první, musím co udělat, srovnat si sedačku a pak si nastavit zpětná zrcátka. Jistě, člověk, který jezdí stále jedním autem a nikdy ho nedá z ruky, tohle udělá jen jednou. I když to také neplatí, jak řeknu později. Ale stačí si půjčovat auto s drahou polovičkou a už je třeba řešit nastavení zpětných zrcátek častěji. V redakci AutoŽivě řešíme bezpečnost často a zrcátka jsou základ. Plus samozřejmě pásy. Bez toho člověk nemůže vyjet. Samozřejmě, že záleží na tom, co se v zrcátkách skutečně ukazuje.
Kdo nevidí kolem sebe, nemůže jet správně a bezpečně
Je to víc než jen estetika. Je to otázka bezpečnosti a schopnosti adekvátně a rychle zareagovat. Jenže praxe na silnicích opakuje stále stejný obraz. I zkušení řidiči často podléhají pohodlí a nastavují si zrcátka „od oka“, nikoli podle zásady, která snižuje riziko a drží mrtvé úhly v přijatelných mezích. To jistě připomene každý zkušený instruktor autoškoly, když dojde na tohle téma. Ze zkušenosti instruktorů, které znám, je prý neuvěřitelné, jak rychle a snadno se po absolvování autoškoly vytratí disciplína.
Prý zůstane jen pohodlná rutina. Právě z té se rodí chyby, které pak člověk složitě dohání ramenem vykouknutým do bočního pruhu nebo zbytečně agresivním manévrem. Takovým, který by vůbec nemusel přijít, kdyby odraz zrcátka ukazoval to, co má, a nikoli přehnaně velkou část vlastního auta. Vidět celý zadek auta v zrcátku není povinnost, ale měl by být částečně v obraze. Pětina nebo šestina plochy zrcátka by měla podle odborníků z autoškoly zabírat vlastní auto, zbytek okolí. Pro srovnání a perspektivu.
Základním pravidlem je co nejvíc omezit takzvaný mrtvý úhel
Pokud je ho vidět víc, slepá zóna se zvětšuje a z bezpečného přehledu se stává past. Nejrozumnější je začít u toho, co se často přehlíží, totiž u sezení. Jistě, řeč je o posedu za volantem. Proč? No protože zrcátka nemají určovat polohu těla, naopak poloha těla má definovat, jak budou zrcadla nastavená. Nejdřív sedadlo a volant, teprve potom zrcátka, to je pořadí, které každý expert zdůrazňuje, a dává to smysl. Když je vše správně seřízeno, otočení hlavy poskytne úplný výhled bez nutnosti měnit polohu, tedy bez natahování za hranici pohodlí, jež rozbíjí koncentraci.
Stejně tak vnitřní zrcátko si zaslouží pozornost v očích těch, kdo ho zneužívají jako improvizovaný dohled nad děním na zadní sedačku. Jeho účel je jiný, nezastupitelný. Skrz zadní sklo má být vidět celá zadní část vozovky. Žádná dekorativní funkce nebo pohled rodiče na děti vzadu. Nutností je čistý výřez reality za autem. Pokud zrcátko zakrývá celé okno, a přitom přes něj člověk sleduje, co se děje vzadu, funguje správně. Plní přesně to, co od něj bezpečná jízda potřebuje. Jistě, napsané to zní banálně, v provozu se to však rozplývá v drobných zvycích a polovičatých řešeních. Mimochodem tady ocením třeba francouzská MPV.
Zpětné zrcátko není v autě pro to, aby rodiče sledovali děti
U těch se mi vždy líbil koncept dvou zpětných zrcátek. Jedno klasicky ven za auto, druhé dozadu, „co dělají děti“. Každopádně zrcátka a jejich nastavení nelze podceňovat. Právě proto instruktoři opakují doporučení, které stojí za to zafixovat jako dogma. Nastavení kontrolovat alespoň jednou za několik týdnů. Nikdy ne za zběsilé jízdy, ale v klidu při parkování, ideálně na rovině. S běžnou „pracovní“ výškou sedačky a volantem v pozici, která odpovídá standardnímu dojezdu. Podle českých dopravních expertů oslovených redakcí AutoŽivě chybuje v nastavení až 84 procent lidí.
Právě tady je třeba mít zadní část auta v odrazu jen okrajově. Ať v bočních zrcátkách zabírá zhruba pětinu nebo šestinu plochy. Vnitřní zrcátko má být odraz hlavního dění za autem. Boční pravé a levé rozšiřují horizont do stran. Přičemž se s vnitřním pokud možno nepřekrývají víc, než je nutné. Právě proto je chybou mít v bočním zrcátku přehnaně velkou část auta. Jde o potlačení mrtvých úhlů. Výhodu mají řidiči aut, kde je několik pamětí pro nastavení zrcátek. Mohou si to své uložit. Jak jsem ale zmínil, i ten, kdo jezdí sám, by měl třeba zohlednit, když veze náklad, auto si více sedne. Neposlední věcí je udržovat zpětná zrcátka v čistotě.
Abych to uzavřel – zkusil jsem si to podle doporučení instruktorů sám a rozdíl byl okamžitě znát. Stačilo pár sekund, lehce posunout zrcátka směrem ven a slepé úhly zmizely. Najednou jsem viděl auto, které se dřív objevovalo až ve chvíli, kdy už bylo vedle mě. Pocit jistoty při přejíždění z pruhu do pruhu je nesrovnatelný. Není to žádná věda, žádný zázrak, jen drobnost, kterou většina řidičů podceňuje. Za třicet sekund si nastavíte zrcátka správně – a možná právě tím zabráníte nehodě. Doporučuji vyzkoušet hned při příští jízdě.
Jak máte nastavená zrcátka?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7510
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8156
