Zkušební komisař z autoškoly „na mě udělal levou“ a chtěl mě vyhodit. Vrátil jsem mu to tím, co nečekal

Nemám rád podlosti. Mluvím o tom, jak někdy komisaři v autoškole zbytečně vyhazují mladé řidiče od zkoušky. Kolega z redakce kdysi dělal praktickou zkoušku asi natřikrát. Myslím, že jen díky zlovůli zkoušejícího. Nedávno do redakce AutoŽivě přišel zajímavý příběh. Se souhlasem pana Jaroslava ho publikujeme v plném rozsahu tak, jak nám mejlem dorazil. Pan Jarda popisuje svou zkušenost se závěrečnou jízdu, právě když si dělal řidičák. Vzpomíná, jak závěrečná jízda v autoškole začala dřív, než se roztočila kola.

Autoškola člověka nic nenaučí, jen mu umožní mít řidičák

Srdce si tepem vydupalo vlastní metronom, kolena se chvěla a nastoupení do vozu se na chvíli proměnilo v malou překážkovou dráhu. Jen kvůli nervozitě. Přitom zatím nešlo o žádný složitý manévr. Paradox je, že nejhorší nebylo to, co se odehrávalo za volantem, ale všechno kolem. Především přítomnost komisaře s neúprosným, kamenným výrazem a mlčenlivým přístupem, který připomínal spíše soudní jednání než zkoušku. „První minuty přitom neprovázelo drama, spíše konzervativní jistota,“ vzpomíná pan Jaroslav.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

„Rozjezdy bez cukání, blinkry bez zaváhání, pečlivé sledování zrcátka, klidné tempo, zbytečné riskování vyloučeno.“ Instruktor usazený vzadu se prý snažil neverbálně dodat klid. Ale to není ta energie, která v takový moment převládne nad zkoušeným. Když někdo vpředu drží v ruce formulář a do papírů si průběžně zapisuje drobné poznámky, občas si sotva slyšitelně povzdechne a nepřidá jediné slovo navíc? Peklo. Tady odbočím. Dělal jsem si nedávno řidičák, na C. Na komisaře jsem měl štěstí, vše proběhlo bez potíží. A bez naschválů.

Hvězdný hokejový reprezentant prodává sbírku luxusních aut. Místo milionů mu nabízejí stravenky

sportyzive.cz

9 m

Zkouška má svá pravidla, proč ale někoho chtít nachytat?!

Ale ano, není mi osmnáct. Zpět do auta za panem Jaroslavem. „Čas se táhl a pak přišel okamžik, který mi rozhodil vnitřní rovnováhu víc než jakákoli křižovatka,“ vypráví Jaroslav. „Asi po deseti minutách jízdy se komisař nečekaně a bez jakékoli předehry zeptal.“ Prý položil otázku, která nevypadala složitě, ale v nesprávnou chvíli dokázala zaskočit. Dotaz zněl, jaká že je nejvyšší povolená rychlost mimo obec v zimním období, od 1. listopadu do 31. března. Rozum v tu chvíli provedl úhybný manévr, jako by mu někdo vypnul zapalování. V hlavě zavládlo prázdno, přitom někde vzadu byla jistota, že tohle téma je jasné, že se na něj nedá zapomenout.

iZdroj fotografie: Filip Rakovan pro AutoŽivě.cz

Srdce si vydupalo další rytmus, komisař si přisunul papír a ruka s perem jako by se chystala ke konečnému verdiktu. A právě tam, mezi panikou a neodvratným pocitem, že se svět smršťuje do jediné chybějící odpovědi, přišla poslední možnost. Říct něco, co má logiku, i když to není formálně učebnicová fráze, a zahlásit to bez váhání do prostoru. S odstupem času bylo panu Jaroslavovi jasné, o co šlo. Komisař spojil obecně známé pravidlo ohledně povinnosti zimních kol s jiným tématem. Jak reagoval zaskočený Jaroslav?

Maximání rychlost nezáleží na tom, co ukazuje kalendář

Místo přesného čísla zazněla věta, která vystihovala princip. Něco ve smyslu „stejně jako kdykoli jindy po celý rok“. Ticho, v němž se i zvuk ventilátoru zdál najednou příliš hlasitý, trvalo jen zlomek vteřiny, ale dokázalo se natáhnout do celého vesmíru. Instruktor vzadu měl co dělat, aby nevyprskl smíchy, komisař Jaroslava probodl pohledem a pak přišla věta, která znovu začala pohybovat ručičkami hodin. Správná odpověď by byla 90 km/h, ale tohle má logiku. Devadesát jako formální hranice mimo obec, zároveň uznání, že jádro silničního provozu nestojí jen na číslovkách, ale i na schopnosti uvažovat o souvislostech.

iZdroj fotografie: Škoda

Pero se vrátilo do kapsy, padlo stručné gesto pokračovat a atmosféra v kabině povolila o půl závitu. Od té chvíle se vnitřní dialog změnil z „hlavně nic nezkazit“ na „držet rytmus a dýchat“. Komisař neztratil přísný výraz, ale ledová fasáda už nebyla neprůstřelná. V jízdě samotné se neodehrálo nic, co by stálo za dramatizaci. Žádné prvoplánové zkratky, žádné předjíždění za každou cenu, spíše smysl pro to, že cílem zkoušky je prokázat rozvahu a předvídavost. Návrat na parkoviště se tak obešel bez scén.

Při záverečné zkoušce je třeba v autoškole zachovat klid

Komisař s kamennou tváří oznámil, že zkouška je složena, tečka, žádné fanfáry, žádné plácání po ramenou. Po vystoupení z auta tělo i mysl padaly únavou, jak se napětí z celého těla vyplavilo ven. Kdesi pod tím se však usadil úplně jiný pocit než jen úleva. Hrdost, která nepramenila z encyklopedických definic, ale z toho, že v kritickém okamžiku se podařilo vytáhnout myšlenku. Dát jí tvar a obhájit ji před někým, kdo se v ten moment tvářil jako neúprosný správce pravidel. Jaroslav měl radost, že neskočil na vějičku.

iZdroj fotografie: S vědomím Jiřího W.

Nešlo o drzou improvizaci, ale o to, že ve správné chvíli dostala přednost podstata. Přizpůsobit rychlost tak, aby bylo možné zastavit včas, když viditelnost mizí. Nikdo přitom nepopíral, že mimo obec platí devadesátka. Proč o tom píšu? Osobně nemám rád, když zkušební komisaři dělají naschvály. Člověk u zkoušky je nervózní, o tom žádná. Proč ho ještě více stresovat? Nevidím v tom důvodu. Co si o tom myslíte vy? Budu moc rád za vaše komentáře dole pod článkem. Klidně i za zkušenosti, pokud se po vás zkušební komisař v autoškole takzvaně vozil.