Už nestačí technický průkaz a kartička o pojištění, tedy takzvaná zelená karta, automobil musí mít nově další doklad? Vlastně ano.
Díky novým pravidlům z Bruselu se nám do automobilového slovníku přes noc přidalo další slovo. Slovo, které byste ještě před pár lety čekali maximálně u cestovní kanceláře. Pas. Jestli už jsme v redakci AutoŽivě nezměnili zaměření? Ne, nejde o cestovní pas pro řidiče, ale pro auto. Tady se vážně nejedná o biometrii vaší tváře ani o razítka z hranic, nýbrž o důkladnou průkazku k srdci elektromobilu, k baterii. Od 18. února 2027 se do „povinné výbavy“ dostane takzvaný bateriový pas.
Na jedné straně EU doklady fyzicky ruší, jinde je naopak chce
Digitální dokument, který se v praxi vyvolá přes jednoduchý QR kód. Otevře okno do zákulisí výroby, původu a ekologické stopy baterie. Nejde o módní nálepku do marketingu, ale o tvrdě nařízený rámec z evropské bateriové regulace. Ať už se na to díváte jako nadšenec do techniky, nebo jako pragmatik řešící celkové náklady, asi to dává smysl. Všechno podstatné bude na jednom místě, transparentně a bez poplatků navíc pro majitele. Regulace mluví úplně jasně. Pas dostanou všechna „velká“ trakční úložiště.
Což v překladu znamená baterie s kapacitou větší nebo rovnou 2 kWh. Nebojte se, vaše stoletá Felda je mimo hru. V praxi tedy jde o všechny elektromobily, ale i další kategorie vozidel s většími bateriemi. Typicky třeba elektrokola a další mobilní stroje s akumulátory nad tímto prahem. Když to převedu do běžného života, už to nebude jen slepá důvěra v prospekty a showroomy. Člověk si vytáhne telefon, naskenuje QR a najednou vidí, z jakých surovin baterie vznikla a odkud ty suroviny dorazily.
Výroba baterií je značně neekologická, EU to ví a teď to řeší
Jaké bylo jejich uhlíkové zatížení při těžbě a zpracování, jaká je CO2 stopa celé výroby akumulátoru. Jak se výrobce stavěl k pracovním a lidskoprávním standardům napříč dodavatelským řetězcem. A, to je ryze praktické, jaké jsou postupy pro opravy, servis a následnou recyklaci. Je to přesně ten typ informací, který u nás, když řešíme ojetou techniku, často chybí. Má to reálný dopad na hodnotu vozu, na plánování servisu i na to, jestli dáte baterii druhý život mimo auto. Mimochodem, zní to suše, ale tohle je podle mě jedna z nejrozumnějších věcí, které regulace elektromobility v EU přináší. Na druhou stranu si říkám, jestli to bude skutečně fungovat.
Nebo v pasu bude jen pár informací. Ty povedou k určení nějakých poplatků a ve výsledku to bude zase jenom o tom, že řidiči platí a platí ze své kapsy. Co si o tom myslíte vy? Budu moc rád za vaše vyjádření v komentářích pod článkem. Dobré je, že ten pas je dobrý nápad v tom ohledu, že z kupujícího dělá „informovaného kupujícího“. Nezaplatíte za něj nic, doufám. Přitom dostáváte do ruky data, která donedávna obíhala leda v interních systémech výrobců. Všimli jste si? Co se stane, když se v showroomu zeptáte na chemii baterie?
U prodejce vám pravdu neřeknou, pas ale všechno prozradí
Na dílčí CO2 stopu z výroby jednotlivých komponent nebo na ověřitelné standardy práce v dolech? Obvykle narazíte na milé úsměvy a obecné řeči. Teď to má být černé na bílém, tedy spíš na displeji. Kromě samotného pasu přichází další zásadní vrstva, recyklace. Od roku 2027 bude muset z vysloužilých baterií jít zpět do oběhu minimálně 90 % kobaltu a niklu a alespoň 50 % lithia.
To nejsou symbolická čísla, to jsou tvrdé dolní hranice parametrů, které se navíc mají v následujících letech šroubovat výš. Výrobci tím pádem nebudou moci setrvačně spoléhat na „panenské“ suroviny. Ale budou muset počítat s uzavřeným cyklem, kde se materiál po dožití vrací, čistí a znovu vstupuje do výroby. Tady ještě vidím jednu věc. Vidíte to také? Už to není o tom, že je elektromobil ekologický a zelený až na střechu. Ví se, že ne. A teď do toho úřady začínají šlapat.