První čerpací stanice mohou zůstat bez paliva už do konce dubna. Varování míří z Rakouska

Hormuzský průliv, kudy ještě na konci února proudilo kolem dvaceti milionů barelů ropy a ropných produktů denně, je od 28. února 2026 fakticky uzavřený. Mezinárodní energetická agentura situaci označila za největší narušení nabídky v historii globálního ropného trhu. Už 11. března spustila dosud nevídané uvolnění 400 milionů barelů nouzových zásob. Přesto se zásobovací řetězce napínají a Rakousko je jedním z míst, kde se to projeví nejdřív. Ne plošným kolapsem, ale prvními lokálními výpadky. Především u dieselu. A především u menších, nezávislých pump.

Proč zrovna Rakousko a proč diesel

Rakousko je dieselová země. Podle dat Hospodářské komory (WKO) se tam spotřebuje 4,5krát více motorové nafty než benzinu. Jenže domácí rafinerie ve Schwechatu pokrývá jen 41 procent této spotřeby. Zbylých 59 procent musí přijít odjinud: z Německa (60 % importu), Itálie (20 %), Slovinska (15 %), Slovenska (7 %) a Maďarska (1 %).

V normálních časech to funguje bezchybně. V krizi se ale každý z těchto dodavatelů potýká s vlastním nedostatkem. Německá ministryně hospodářství Katherina Reiche na konferenci CERAWeek v Houstonu 24. března řekla, že pokud konflikt neskončí, nedostatky v objemech mohou přijít „později v dubnu nebo v květnu“. Německo samo už uvolnilo 12 procent svých ropných rezerv. Když si nestačí ani největší evropská ekonomika, přeshraniční dodávky pro Rakousko logicky slábnou.

První čerpací stanice mohou zůstat bez paliva už do konce dubna. Varování míří z Rakouska

AutoŽivě.cz

Právě teď

Jürgen Roth z rakouského Svazu obchodu s energiemi 14. dubna potvrdil, že u menších čerpacích stanic už vidí podzásobení. Právě tyto pumpy, rodinné, venkovské, nezávislé, jsou nejzranitelnější. Končí jim termínové kontrakty na dodávky za předkrizové ceny a nahrazuje je dražší spotové zboží. Některé si ho prostě nemohou dovolit nakoupit.

Konec dubna není náhodné datum

Časové okno „do konce dubna“ má svou logiku. Od uzavření průlivu 28. února uplynulo osm týdnů. Čtyři až osm týdnů je přesně doba, za kterou se plně projeví výpadek fyzických toků ropy a produktů. Zásoby v rafineriích a skladech se postupně tenčí, alternativní trasy jsou dražší a pomalejší, spotové trhy napjaté.

IEA spolu s Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou ještě 13. dubna konstatovaly, že lodní doprava přes Hormuz stále není normalizovaná. A 18. dubna přišla další rána: podle serveru Axios Írán průliv po krátkém náznaku otevření opět uzavřel a střílel na tankery. Žádné pevné datum návratu k normálu neexistuje.

Nejde tedy o jistotu plošného výpadku. Jde o reálné okno, ve kterém se první lokální selhání zásobování stávají pravděpodobnými, zvlášť tam, kde je logistický řetězec nejslabší.

Jak je na tom Česko

Český čtenář se přirozeně ptá: hrozí totéž i u nás? Bezprostřední fyzické riziko je nižší. Klíčový rozdíl je v logistice.

MERO ČR už v lednu 2025 oznámilo dokončení projektu TAL+, díky kterému je Česko technicky připravené na plné zásobování ropou západní cestou přes ropovody TAL a IKL, s kapacitou až osm milionů tun ročně, což pokrývá celou tuzemskou potřebu. Ministerstvo průmyslu a obchodu už při výpadku ropovodu Družba v březnu 2025 ujistilo, že situace nemá ohrozit zásobování českého trhu pohonnými hmotami.

K tomu zákonný rámec nouzových zásob: nejméně 90 dnů spotřeby, v dřívějších krizových scénářích MPO uvádělo přibližně 94 dnů. To je zhruba 13 týdnů řízené rezervy, ovšem s důležitou poznámkou: část objemu tvoří surová ropa, ne hotový benzín na každé pumpě.

Pro Česko je tak akutnější cenový dopad než fyzický nedostatek. Ceny na pumpách porostou, protože globální trh je napjatý. Ale prázdné stojany? To je zatím scénář pro jiné země.

Co dělat a co nedělat

IEA vedle nouzového uvolnění zásob publikovala i praktický dokument s deseti rychlými opatřeními pro domácnosti a firmy:

• Práce z domova tam, kde je to možné.
• Snížení rychlosti na dálnicích.
• Větší využití veřejné dopravy a spolujízdy.
• Úsporná jízda: plynulé zrychlování, omezení volnoběhu.
• Pro firmy: lepší vytížení vozidel a optimalizace rozvozů.

Žádný oficiální zdroj nedoporučuje panické předzásobení. Naopak, hromadné nakupování do kanystrů by paradoxně zvýšilo riziko právě těch lokálních výpadků, před kterými experti varují. Rozumná provozní rezerva v nádrži ano. Fronta s kanystry ne.

Rozhoduje logistika, ne jen ropa ve světě

Rakouské varování odhaluje něco, co v běžných časech není vidět: v krizi nerozhoduje jen to, kolik ropy je na světovém trhu. Rozhoduje, kdo má lepší logistiku, vlastní rafinérskou kapacitu a diverzifikované dovozní trasy. Rakousko s jedinou velkou rafinérií a 59% závislostí na importovaném dieselu je v tomto ohledu zranitelné. Česko díky dokončené západní ropné cestě výrazně méně.

Hormuzská krize ale neskončila. Dokud průliv zůstává fakticky uzavřený, tlak na evropské zásobovací řetězce poroste a s ním i ceny na pumpách po celém kontinentu.