„S elektromobily jsme byli naivní, lidé chtějí poctivá spalovací auta.“ Ředitel velké automobilky prohlásil, co se změní

Evropská debata o budoucnosti aut bývá často až podezřele teoretická. Grafy, regulace, emisní cíle, flotilové průměry. A pak přijde někdo z vedení velké značky, kdo byl roky v první linii u zákazníků, a suše konstatuje, že „všechno je jinak“. V redakci AutoŽivě se snažíme být apolitičtí, zejména s ohledem na tuzemskou situaci. Takže pokud použiji tento výraz někdejšího prezidenta Zemana, nemyslím tím nic jiného, než že všechno je prostě jinak. Jinak než si teoretici, v rámci tohoto zamyšlení, malují a představují.

Stává se to a je to problém. Když jsou věci jinak, než se zdá

Jakkoli se mohou snažit ekologičtí aktivisti myslet a přát něco jiného, lidé prostě pořád chtějí auta. Přesně v tomhle tónu zapadá nástup Xaviera Chardona, člověka ze samotného čela Citroënu. Člověka, který se po letech u Volkswagenu vrací „domů“. Má znovu postavit na nohy značku, jež se v posledních letech dostala do nepříjemné kvalitativní i imagové pasti. Chardon přebral v létě vedení značky, oficiálně 2. června 2025. Nejde o žádného náhodného „manažera z Excelu“, u Citroënu strávil téměř 20 let, mimo jiné jako generální ředitel Citroën Německo, marketingový ředitel nebo šéf značky ve Francii.

i

V roce 2012 odešel k Volkswagenu, kde vedl evropský prodej, a poslední roky i celý Volkswagen Group France Reuters. Teď se vrací v situaci, kdy Citroën potřebuje přesně to, o čem on mluví – „reconnecting“. Znovunapojení na zákazníky a na to, co od auta v realitě chtějí. Oficiální materiály Stellantisu i specializovaných médií se shodují v jedné linii. Chardon má pokračovat v nastartovaném momentu, navázat na nedávné úspěchy typu nová C3/ë‑C3 nebo představení nového C5 Aircrossu.

Nová dopravní pravidla? Přilba je nyní povinná pro řidiče elektrických koloběžek, výmluvy nepomohou

AUTOZIVE.cz

2 h

Lidé nechtějí elektrická auta, ale spalovací, to je překvapení?

A především urychlit transformaci značky v rychle se měnící automobilové krajině. Za tímhle nadneseným jazykem je docela jasně čitelný vzkaz. Citroën má být výrazněji vyprofilovaný jako dostupná, populární značka, která nebude soutěžit o to, kdo udělá nejdražší SUV se třemi obrazovkami. Ale kdo zvládne nabídnout normálním lidem použitelné auto v éře elektromobility. Předchůdce Thierry Koskas řekl tuším v jednom z předchozích rozhovorů naprosto přímo: „Nechceme větší ani luxusnější modely, jsme populární a dostupná značka“ a cílem je „dostupná elektrická mobilita“. Tedy nikoli elektromobilita pro vyvolené, ale pro rodiny a lidi, kteří počítají každé euro. Tohle rozdělení rolí ve Stellantisu je mimochodem vidět zřetelně.

iZdroj fotografie: Toyota

Zatímco Peugeot míří výš, do takzvané vyšší střední sféry, Citroën má být tou značkou, která drží nohama v realitě a hraje hlavně na poměr cena/výkon a komfort. Proč ne. Právě v tom se dá číst i ona „evropská naivita“, o níž se dnes mluví. Europáni skrze regulace čekali, že zákazníci poslušně přejdou na drahé elektrické vozy. Ale velká část lidí prostě dál chce normální auto. Takové, které si může dovolit, klidně se spalovacím motorem, pokud dává ekonomicky smysl. Citroën v tom není sám, kdo si zjevně musel projít vystřízlivěním.

Sázka na jeden typ pohonu je hra vabank, nevyplatí se to

Když se podíváme na vyjádření dalších šéfů velkých značek, je pozoruhodné, jak často se v posledních měsících opakuje podobná nota. Přehodnocení slepé víry v rychlou čistě elektrickou budoucnost a důraz na kvalitu, spolehlivost a skutečnou poptávku zákazníků. Šéf Toyoty myslím otevřeně mluvil o tom, že právě orientace na reálné potřeby dealerů a zákazníků pomohla Toyotě „vyhnout se elektromobilní pasti“, do které se část odvětví nechala vlákat. Toyota dál sází na kombinaci hybridů, spalovacích motorů, plug‑inů a postupného nasazování bateriových elektromobilů. Místo aby jedinou správnou cestu viděla v EV pro všechny a za každou cenu.

iZdroj fotografie: BMW

Podobný tón volí dlouhodobě Toyota i na úrovni globální strategie. Kombinace technologií pro různé trhy a využití toho, co dává smysl jak z hlediska emisí, tak dostupnosti pro zákazníky, ne čistý dogmatismus kolem jediné pohonné linie. V Evropě se tahle „technologická pokora“ ale objevuje se zpožděním. Šéf BMW Oliver Zipse nedávno prohlásil, že předčasný zákaz spalovacích motorů je špatný pro životní prostředí. Varoval před nadměrnou závislostí automobilového průmyslu na Číně, zejména v souvislosti s elektromobilitou.

Také poukázal na nedostatečnou nabíjecí infrastrukturu, která podle něj zaostává za rostoucím počtem elektromobilů. A ozývají se další a další. Jen si říkám, jestli už není pozdě. Zpět na začátek. Za mě je prohlášení generálního ředitele docela bizarní, nepřijde vám to také? Pokud prohlásil, že „jsme byli v Evropě naivní, lidé stále chtějí auta“, nechápu to. To automobilky nevnímají, co trh chce? Co lidé říkají? Pokud by to dělali, nemohli by se divit, nemohlo by je to zaskočit.