Elektromobilita tedy není východiskem z údajné krize ani jediným řešením mobility. Jde o možnost, která nemusí sedět každému.
Elektromobily dokážou rozpálit emoce víc než jakékoli jiné téma v současné dopravě. Stačí krátká diskuze u stolu nebo v komentářích pod článkem a atmosféra okamžitě houstne. Jedni vidí v bateriovém autě budoucnost a druzí v něm vnímají slepou uličku. Přitom realita bývá někde uprostřed. Často v obyčejných příbězích lidí, kteří si elektroauto skutečně koupili, nějaký čas s ním žili a pak se ho zbavili. I když katalogové hodnoty dojezdu vypadaly lákavě a dynamika byla papírově výborná. V redakci AutoŽivě se na věc díváme do určité míry skepticky. Tedy minimálně já, ať nemluvím za kolegy. Nezatracuji elektřinu jako cestu, ale vidím ji jako jednu z alternativ. Ne jedinou možnost.
Je to jedna z cest, ne jeden jediný způsob, jak jezdit s rodinou
Ale jako možnost volby. Zkušenosti několika bývalých majitelů, kteří otevřeně popsali cestu od nadšení po rozhodnutí k prodeji, ukazují propast mezi marketingem a každodenním provozem velmi plasticky. Zároveň připomínají, že ani výkon tři sta koní nebo nejmodernější obrazovky nezaručí dlouhodobou spokojenost, pokud auto nepodrží v běžném životě. Máme tady několik příběhů z řad našich čtenářů a jejich známých. První příběh patří řidiči jménem Láďa, který se v roce 2020 stal majitelem Tesly Model 3 ve standardní verzi s výkonem 258 koní. K rozhodnutí vedl zážitek těsně před začátkem pandemie, kdy poprvé usedl za volant elektrického sedanu.
Měl pocit, že se mu otevřel úplně nový svět, protože okamžitý zátah elektromotoru, tichý projev a jistota podvozku ho doslova ohromily. V hlavě se mu okamžitě začalo porovnávat s předchozím BMW, ve srovnání s nímž podle něj Tesla v jízdním projevu vůbec nezaostávala. Přiznával, že design Modelu 3 není pro každého a že rozděluje názory. Jemu se ale proporce auta, čisté linie a absence zbytečných ozdob trefily přesně do vkusu. Takže první měsíce se nesly v duchu nadšení a pocitu, že benzín už nebude potřeba. Jenže nadšení má v případě elektromobilů často druhou stránku a u Tesly to byl interiér, který se Láďovi po čase začal jevit spíš jako test trpělivosti než jako praktické řešení. Minimalistická palubní deska s jedním velkým tabletem vypadala zpočátku elegantně a moderně.
Tesla jistě v první chvíli zaujme, pak se objevují neduhy a chyby
Ale každodenní používání ukázalo, že ne všechno, co je čisté na pohled, funguje dobře v provozu. Skoro každá běžná funkce se totiž ovládala přes dotykovou obrazovku. V jednu chvíli už mu připadalo přehnané i to, že obyčejnou schránku před spolujezdcem otevírá přes menu v tabletu místo jednoduchého mechanického tlačítka. Celé to působilo efektně, ale málo prakticky, zvlášť v situacích, kdy by člověk raději sáhl po ovladači, než se proklikával ikonami. Přidaly se i drobné detaily, které kazily dojem z auta, třeba tvar a funkce klik u dveří, které na fotkách vypadají designově čistě. Jen v běžném životě mohou být prostě nepraktické, navíc si stěžoval na navigaci, která podle něj nepatřila k silným stránkám vozu, ačkoli šlo spíš o záležitost komfortu než o technický problém v pravém slova smyslu.
Zajímavé je, že z pohledu spolehlivosti nijak dramaticky netrpěl, zmínil jen potíže s dešťovým senzorem, který nějakou dobu nefungoval správně a stěrače se chovaly zvláštně, problém se ale časem vytratil bez zásahu servisu a další zásadní poruchy se neobjevily, dokonce měl pocit, že s běžnými spalovacími auty dříve řešil závad víc než s touto Teslou. Přesto se po zhruba třech letech rozhodl pro změnu, v roce 2023 se s elektrickým liftbackem rozloučil. Auto podle jeho slov prodal poměrně rychle, cenu si nechal pro sebe, ale zdůraznil, že je stále v kontaktu s novým majitelem a že vůz dál slouží bez vážnějších problémů, což je pro elektromobil pozitivní vizitka.
Leaf není špatné auto, ale rozhodně není univerzální a na vše
Přesto on sám přešel na jiný koncept a pořídil si hybrid. S pohonem všech kol, tedy řešení, které spojuje elektromotor se spalovacím agregátem a dává větší rezervu při delších cestách. Druhá zkušenost ukazuje úplně jiný profil používání, řidič Stanislav byl dlouholetým majitelem Nissanu Leaf druhé generace, který si pořídil v roce 2018. V jeho případě šlo od začátku o zcela jasně vymezenou roli druhého rodinného auta, výhradně do města a na krátké vzdálenosti. Zatímco pro výlety k vodě, na chatu a do přírody používal jiné auto, konkrétně VW Touran. Leaf měl na starosti každodenní cestu do práce, jízdy do obchodu a různé drobné přesuny, tedy typ provozu, pro který jsou elektromobily často doporučovány jako ideální.
Standa sám říkal, že byl celkově spokojený. Protože ve městě ocenil tichý chod, jednoduché ovládání i fakt, že nemusí řešit benzínku. Přesto se problémům nevyhnul, i když šlo spíš o nepříjemnosti než o tragédii, v určitém momentu přestalo fungovat okno u řidiče, takže musel do servisu, kde závadu odstranili za dva dny, pak přišly potíže s topením, technici se dlouho snažili vše doladit a zprovoznit, oficiálně bylo opravené, ale Stanislav měl pocit, že ani potom nefungovalo na sto procent. Někdy si všiml, že teplota v kabině není úplně stabilní, jak by čekal. Razantnější problém přišel i se stěrači čelního skla, které jednoho dne prostě přestaly pracovat.
Hybrid nabízí nízkou spotřebu, ale také nezávislost na nabíjení
Což je v dešti velmi nepříjemná situace, opět šlo o závadu řešenou v servisu, ne o konec auta, ale důvěra v bezstarostný provoz tím utrpěla, zvlášť když člověk vnímá elektroauto jako symbol jednoduchosti. Klíčovým bodem se však stal dojezd a jeho chování v zimě, Stanislav velmi otevřeně popsal, že v chladném období klesala dostupná vzdálenost rychle. Tak, až to označil za skutečný symbolický hřebík do rakve, baterie se podle něj vybíjela nepříjemně svižným tempem. Plánování i krátkých cest vyžadovalo mnohem větší pozornost než u auta se spalovacím motorem. Nakonec se v roce 2024 rozhodl, že elektrickému Nissanu poděkuje a posune se dál.
Přitom opakoval, že to nebylo jen kvůli jednotlivým problémům, každé auto má své slabiny a přednosti. Spíš cítil, že nastal čas na změnu přístupu a návrat k jednoduššímu řešení, které nevyžaduje tolik plánování. Místo Nissanu Leaf si pro městské ježdění pořídil druhý (kompaktní) minivan. Třetí příběh patří majiteli elektromobilu Volvo. Aleš si auto pořídil jako druhý vůz do rodiny, přičemž v garáži už měl i Audi Q8. To je velké a komfortní SUV se spalovacím motorem, takže srovnání se nabízelo samo. Aleš říkal, že pochopit systém auta a všechny funkce pro něj nebylo složité. Vůz působí jako velmi moderní produkt.
Dynamika elektromobilu je úchvatná, dojezd už obvykle méně
Z hlediska dynamiky a jízdních vlastností vyzněl verdikt pro Volvo velmi lichotivě, Alexander dokonce uvedl, že v této oblasti považuje severské SUV za lepší než Audi Q8. Reakce na plyn, zrychlení a chování v zatáčkách ho přesvědčily. Ale soužití s elektromobilem, zejména v zimě, už ho tolik nebavily. Přibližně po dvou letech se Aleš rozhodl Volvo prodat a přejít na jiný koncept, tentokrát na hybridní crossover. Tedy opět variantu, která kombinuje elektrický pohon se spalovacím motorem.
A míří na zákazníky, kteří chtějí úsporu i delší dosah bez nutnosti spoléhat jen na nabíječky. Všechny tři zkušenosti spojuje jedna věc, majitelé nemluvili o úplném zklamání nebo nenávisti k elektromobilům, spíš popisovali pocit, že po určité době zjistili nesoulad mezi denním režimem a specifiky bateriového auta. Někde vadila závislost na dotykové obrazovce, jinde zimní dojezd nebo ergonomie a komfort, výsledkem byl krok zpět ke klasickému benzinovému nebo hybridnímu řešení, které je v jejich očích praktičtější.
Od elektromobilu míří lidé často zpět k hybridnímu konceptu
Elektromobilita tedy není zaručeným receptem na univerzální spokojenost, ale nástrojem, který musí sedět konkrétnímu způsobu života. Pokud se papírové hodnoty z prospektu, třeba vysoký výkon nebo moderní software, nepotkají s realitou života, přijde dříve nebo později pochopitelné rozhodnutí auto prodat. A vrátit se ke koncepci, která méně překvapuje a více odpouští chyby i rozmary počasí.
