Praha otestuje první chráněný cyklopruh. Od aut ho oddělí černé flexisloupky v osmimetrových rozestupech

V pražském kopci Na Petřinách se nyní míjí autobusy, auta a cyklisté bez jakékoli fyzické ochrany. Přitom právě tady měly vyrůst první „černé tyče“ na Praze 6. Radní ale na konci ledna 2026 couvl, a tím otevřel otázku, jak moc vlastně město své cyklisty chrání.

1. Slib „černých tyčí“ se vypařil. Nebezpečný kopec na Petřiny zůstal

Kolona se plazí do kopce Na Petřinách, motor hučí, v zrcátku funí cyklista v bundě a vy jen doufáte, že mu to na mokré lajně nepodjede. Vlevo BUS pruh k Větrníku, vpravo auta k Ústřední vojenské nemocnici, mezi tím nervózní míchání plechu a lidí.

Právě v tomhle prostředí ještě před pár týdny radní Prahy 6 Ondřej Matěj Hrubeš (ODS) sliboval první fyzicky chráněný cyklopruh Na Petřinách a ve Střešovické. Na konci ledna 2026 ale otočil. V popisu 70. dílu podcastu Dopravní 6 na Apple Podcasts (21. 1. / edit 28. 1. 2026) tiše doplnil, že po dalším prověřování radnice projekt sloupků jako „nevhodný“ zastavila. Slibovaná revoluce se tak rozplynula, zatímco realita v kopci zůstala stejná.

Kvíz: Reality show a české celebrity. Pamatujete si, kdo kde začínal, nebo Vás paměť klame?

VIPživot.cz

20 h

Petřinský kopec neřeší jen pocit pohodlí, ale tvrdý konflikt rychlostí. Od července 2023 je tu nový BUS pruh, ve kterém autobusy míří od zastávky Větrník ke křižovatce Na Petřinách × Na Větrníku, zatímco osobní auta se štosují v sousedním pruhu. Cyklista mezi nimi hraje roli živého nárazníku. K Ústřední vojenské nemocnici, která leží přímo v této oblasti, proudí sanitky i návštěvy pacientů, takže provoz je tady napjatý prakticky neustále.

Návrh chráněného cyklopruhu mířil právě na tenhle úsek. Flexisloupky měly stát zhruba po osmi metrech, u nemocnice dokonce po šestnácti metrech. Projektant záměrně vynechal pevnější „klemfixy“, aby sanitky či hasiči z integrovaného záchranného systému mohli v případě špuntu cyklopruhem projet a objet kolonu a neztratili drahé minuty.

Flexisloupek tu neměl hrát roli betonové barikády, ale pružného plastového „prstu“. Při kontaktu se ohne, spíš se zláme, než aby poškodil plech, a hlavně jasně ukáže, kde už auto nemá co dělat. Klemfix, ten nízký „bumlík“ na vozovce, funguje mnohem tvrději, hůř přes něj přejedete a víc vadí záchranářům i zimní údržbě, proto ho návrh u ÚVN vůbec nechtěl.

Server Městem na kole přitom v lednovém článku z 27. a 28. 1. 2026 sám přiznal, že první fotomontáž s hustým „lesem“ tyčí neodpovídala projektové dokumentaci a mohla zbytečně zvednout paniku. Podklady jasně mluví o rozestupech 8 a 16 metrů, nikoli o „plotu“ co dva kroky. Tady redakce AutoŽivě vidí jádro paradoxu: město spláchlo poměrně střízlivý projekt, ale problém, kvůli kterému vznikl, zůstává v asfaltu i statistikách.

Jenže to, že černé tyče zatím nezapíchnou do Petřin, nevymaže tisíce střetů mezi plechem a lidmi v celé zemi, a čísla, která teď leží na stole, už řidič ignoruje jen těžko.

2. Čtyři tisíce nehod, jasný paragraf a pár metrů u Větrníku

Na papíře to vypadá stroze, ve skutečnosti jde o lidské životy. Policie ČR v roce 2023 sepsala 4 170 nehod s účastí cyklistů a v kolonkách „usmrcený“ skončilo 39 jmen; vyplývá to z přehledu, který zveřejnila v roce 2024 v oficiální informační zprávě Policie ČR. To nejsou hysterické statusy na síti, ale řádky, které vstupují do plánů měst i pojišťoven.

Zahraniční výzkumy ukazují, že typ infrastruktury tuhle bilanci přímo formuje. Studie Teschkeové z roku 2012 v časopise American Journal of Public Health spočítala, že „cycle tracks“, tedy cyklostezky fyzicky oddělené od provozu, nesou přibližně devítinové riziko zranění oproti hlavním ulicím s parkujícími auty bez jakékoli cykloinfrastruktury. Metodiky americké FHWA k tomu přidávají další dílek: oddělené cyklopruhy se svislými prvky, jako jsou právě flexibilní sloupky, přinášejí oproti prosté bílé čáře měřitelný bezpečnostní bonus.

Když si tenhle balík dat přeložíme do Petřin, flexisloupek přestane vypadat jako ideologická hračka a začne fungovat jako levná pojistka proti reálným zraněním. O to víc, že český zákon tuhle logiku vlastně už dávno předběhl.

§ 14 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. v aktuálním znění k 1. 1. 2026 říká, že řidič smí vjet do jízdního pruhu pro cyklisty v podélném směru jen tehdy, když přilehlý pruh nestačí šířkou, a i v takové nouzi nesmí cyklistu ohrozit. § 57 současně ukládá cyklistům povinnost využít tam, kde existuje, vyznačený cyklopruh či stezku, pokud by tím neohrozili vlastní bezpečnost nebo plynulost ostatních. Flexisloupky Na Petřinách a ve Střešovické by tedy nepřinesly nový zákaz, jen by fyzicky připomněly pravidla, která už dávno platí.

Redakce AutoŽivě sledovala, jak tenhle rozpor vypadá naživo u křižovatky Větrník. Kolona v BUS pruhu se sotva rozjede, pár netrpělivých řidičů sjede z vyhrazeného pruhu pro autobusy do ochranného cyklopruhu, „urve“ nárazníkem pár metrů a zase se nacpe zpět před křižovatkou. Cyklista mezi zrcátky funguje jen jako „měkká“ překážka.

Právě v těchto místech doporučují mezinárodní manuály typu Urban Bikeway Design Guide od NACTO posunout cyklopruh před křižovatkou dál od auta, takzvaný bend out, a vést ho fyzicky, aby řidič i cyklista získali víc času se zahlédnout a zareagovat. Když tuhle teorii spojíme se scénou od Větrníku, otázka už nezní, jestli Praha „potřebuje tyče“, ale proč jsme z obyčejného plastového sloupku udělali ideologickou rozbušku.

A přesně tady do hry vstupují nálady ve společnosti a hlavně městské rozpočty, které rozhodují, kolik fyzické ochrany si vůbec kdo může dovolit.

3. Žádná válka proti autům. Jen levné záplaty v rozpočtu za dvě procenta

Stačí otevřít diskuse pod dopravním článkem a refrén se opakuje: flexisloupky jsou „šílený experiment pro pár cyklistů“. Realita pražských ulic však vypadá úplně jinak.

Technická správa komunikací v únoru 2025 uvedla, že za uplynulý rok nainstalovala v Praze přesně 1 287 nových flexi sloupků, hlavně u přechodů, nároží a v místech, kde auta bezohledně lezou na chodník. Praha 6 zároveň už v roce 2024 vyčlenila 400 tisíc korun na boj proti nelegálnímu parkování na chodnících a používala při tom právě sloupky a podobné prvky. Auta tedy mezi „černými tyčemi“ jezdí už dávno, jen většinu z nich chrání chodce, ne cyklistu vedle vašich dveří.

Flexisloupek proto nefunguje jako symbol cykloideologie, ale jako univerzální práce s prostorem. Řidič ho potká u školy, u přechodu nebo na rohu sídliště, kde dřív stálo parkované auto až v zebře, a většinou jen konstatuje, že se za volantem lehce uskrovnil, aby se lidé na chodníku vůbec dostali ven. Redakce AutoŽivě z toho čte jednoduchý vzorec: když tyč chrání chodce, společnost ji přijme bez velkého povyku, když totéž město navrhne pro cyklisty, část veřejnosti to chápe jako útok na motoristy, přestože princip zůstává identický.

Do téhle emoce navíc tvrdě naráží čísla z magistrátu. Shrnutí Akčního plánu udržitelné mobility Prahy 2024 až 2026 na oficiálním portálu „Pražská mise“ uvádí, že do rozvoje cest pro pěší a cyklisty míří zhruba 750 milionů korun, což představuje jen asi dvě procenta všech dopravních investic. Jednasedmdesát procent peněz spolkne MHD, sedmnáct procent rekonstrukce stávající infrastruktury; tato struktura je popsána v materiálech Magistrátu hl. m. Prahy. Redakce AutoŽivě proto nemluví o žádné cyklorevoluci, ale o realitě města, které pro auta a MHD utrácí dominantní podíl rozpočtu a pro chodce či kola hledá hlavně levné záplaty v přesně vybraných problematických místech.

Pár flexisloupků v kopci Na Petřinách tak nepředstavuje frontální útok na řidiče, ale snahu uvařit aspoň kousek bezpečí tam, kde se na pár metrech tlačí BUS pruh, auta, cyklista a cesty k Ústřední vojenské nemocnici. Po lednovém zastavení projektu tyče v tomhle kopci nevyrostou, ale tlak, aby Praha přestala kreslit jen barvu na asfalt a začala reálně chránit slabší účastníky provozu, nezmizí.

Verdikt redakce AutoŽivě proto zní: místo boje „auta vs. kola“ se vyplatí tlačit na kvalitní návrhy a důsledné dodržování pravidel a pak nechat na odbornících, kde má smysl nakreslit jen čáru a kde už raději postavit i tu černou tyč, která nejednoho řidiče nenechá v klidu.