V Německu chtějí seniorům brát řidičáky. Nový návrh počítá s kontrolami, které v Česku zatím neznáme

V Německu se rozhořel spor, který se může celkem brzy objevit i v Praze. Týká se nejcitlivější kombinace vůbec, tedy seniorů, řízení a otázky, kdy začít omezovat vydávání řidičských průkazů.

Na jedné straně stojí statistiky a pojišťovny, na druhé strach z „odebírání papírů“. A mezi tím se rodí koncept, který jsme si u nás v redakci AutoŽivě pojmenovali „řidičský TÜV pro lidi“. O co jde? Vysvětlím záhy.

Jak Německo zachází s řidiči seniory a proč to většině nevadí

Německo má v Evropské unii jeden nechvalný primát: má nejstarší populaci pracujících lidí. Kromě čím dál hlasitěji tikající bomby kolapsu důchodového a sociálního systému (nebudu dodávat, že si Němci za to tak trochu mohou sami, už jen tím, že stamiliony eur rozdali lidem, u nichž je perspektiva začlenění do pracovního procesu a následné přispívání do systému jemně řečeno problematická) je tedy pochopitelné, že mnoho Němců řídí zkrátka proto, že musí. Neb pracují i v celkem pokročilém věku.

Kvíz: Poznáte cenné české mince jen podle nápisů a roku ražby? Tento test zvládnou jen výjimeční

Události247.cz

2 h

V Německu dnes nikdo nestrhává seniorům řidičáky jen proto, že dosáhnou určitého věku. Zákon o silničním provozu podle § 2 odst. 4 StVG a prováděcí vyhlášky FeV nechává úřadům prostor, aby každého řidiče posuzovaly individuálně podle zdravotní způsobilosti, ne podle data narození.

Jenže. Každá mince má dvě strany, i tato. Na stole tak návrh, který opravdu připomíná „řidičský TÜV pro lidi, nikoli pro auta“. Svaz technických zkušeben TÜV-Verband totiž prosazuje povinné tzv. rückmeldefahrten, zpětnovazební jízdy, pro všechny řidiče od 75 let.

Pojišťovací svaz GDV odhaduje, že v Německu dnes řídí zhruba 5,9 milionu lidí ve věku 75+. Takový návrh by se tedy dotkl milionů seniorů.

Federální ministr dopravy Volker Wissing přitom opakovaně odmítá povinné plošné prohlídky podle věku a zdůrazňuje dobrovolnost. O to překvapivější je, kdo návrh podporuje.

Reprezentativní průzkum agentury Forsa pro TÜV-Verband ukázal, že 85 % Němců považuje zpětnovazební jízdy od 75 let za smysluplné. Ano, sami Němci uznávají, že ne každý senior má právo řídit. Ve skupině 65+ souhlasilo 73 % dotázaných. Senioři tedy neřeší jen „obranu řidičáku“, ale i vlastní bezpečí a jistotu, že zvládají dnešní provoz.

Pohybuji se v Německu často. A musím potvrdit, že tolik seniorek a seniorů, kolik v Německu vidíte za volantem, jsem snad v žádné jiné evropské zemi nespatřil.

Paradox statistik: méně bourají, ale častěji za to mohou

Klíč k celé debatě leží ve statistikách. Spolkový statistický úřad Destatis spočítal, že u účastníků nehod ve věku 65+ nesou tito řidiči vinu v 68,1 % případů, ve skupině 75+ dokonce v 76,7 %. Jde o nejvyšší podíl viny ze všech věkových kategorií.

Zároveň ale senioři vzhledem k podílu na populaci bourají méně než mladší. Lidé 65+ tvoří 22,3 % obyvatel, ale jen 15,2 % účastníků nehod. U 75+ jde o 11,0 % populace a 6,8 % účasti na nehodách.

Statistiky tak vykreslují skupinu, která nejezdí nejčastěji, ale když dojde k nehodě, viníkem bývá velmi často senior. Právě tenhle paradox posouvá německou diskusi od hrubého „sebereme papíry“ k jemnějším nástrojům typu rückmeldefahrt.

Německá rada pro dopravní bezpečnost DVR popisuje zpětnovazební jízdu jednoduše: jde o společnou jízdu seniora s instruktorem, po které následuje podrobný rozbor silných a slabých stránek řidiče.

Neuděluje se známka, nevystavuje se oficiální posudek právní „způsobilosti“ k řízení a výsledek se nehlásí úřadům. Přesto právě v té chvíli často začíná skutečný boj o klíčky. Podobné, ale zcela dobrovolné a důvěrné kontrolní jízdy nabízí v Německu i autoklub ADAC pod názvem Fahr-Fitness-Check, jehož výsledky se úřadům také neoznamují.

Výzkum pojišťovacího ústavu Unfallforschung der Versicherer ukázal, že senioři po absolvování takové jízdy začnou statisticky dělat méně chyb. Výzkumníci sledovali více než 240 řidičů v pilotních projektech v letech 2019 a 2022. Lepší výsledek ale zároveň přináší tvrdší zrcadlo.

Instruktor může doporučit omezení nočních jízd, dálnic nebo dlouhých cest. Rodina i pojišťovna se pak mohou opírat o konkrétní doporučení: „Tati, nech auto raději stát, vždyť ti to sám odborník napsal.“

Co určuje Brusel a kde začíná domácí politika

Evropská unie mezitím nastavuje rámec, který platí pro Němce i pro Čechy, ale nenařizuje jednotné „prohlídky pro důchodce“. Nová, modernizovaná směrnice o řidičských průkazech potvrzuje pro skupiny B a A maximálně 15letou platnost dokladu a zároveň zavádí povinnost digitálního řidičáku nejpozději do roku 2030.

Při prvním vydání průkazu směrnice dovoluje státům použít buď lékařskou prohlídku, nebo sebehodnoticí dotazník. Při prodlužování mohou vlády samy rozhodnout, jestli zavedou kontroly a zda zkrátí platnost u řidičů nad 65 let. Brusel tedy neurčuje věk pro povinné zdravotní testy, jen nechává státům otevřené dveře.

Několik zemí už těmito dveřmi prošlo. Švýcarská vyhláška o silničním provozu VZV v článku 27 ukládá každému držiteli řidičáku od 75 let povinnost absolvovat dopravně-lékařskou kontrolu každé dva roky. Itálie zvolila jiný model a po sedmdesátce zkracuje platnost řidičáku na tříleté intervaly, čímž vytváří častější kontaktní bod s úřady.

Tyto příklady přitvrzují tlak na Německo a nepřímo i na státy, které dosud s věkovými limity váhají. Právě proto se Německo stává jakousi laboratoří mezi liberálním rámcem EU a přísnějšími modely typu Švýcarska, z nichž si ostatní země mohou brát argumenty pro vlastní debaty.

Co z „řidičského TÜV“ dopadne na Česko

Německo zatím nezavedlo povinné plošné lékařské prohlídky pro všechny seniory podle věku, ale sází na odborné jízdy se zpětnou vazbou, výměnu starých průkazů a datově podloženou diskusi o rizicích. Podobné argumenty se mohou brzy objevit i v Praze, protože populace stárne a tlak na bezpečnost bude růst.

Pojišťovny i policie tak mohou častěji ukazovat na statistiky podobné těm německým. Redakce AutoŽivě proto považuje za férové říct otevřeně: pokud se v Česku někdo rozhodne pro „řidičský TÜV“ pro seniory, půjde o domácí politickou volbu, ne o příkaz z Bruselu.

Každý, kdo začne vlastní kondici k řízení poctivě sledovat, přizpůsobí trasy a tempo svým schopnostem a nebude se bát odborné zpětné vazby, posune okamžik skutečného rozloučení s volantem co nejdál. Otázkou tak zůstává, jak se k téhle volbě čeští senioři i politici v příštích letech postaví. Jak to vidíte vy?