Cítíte v autě po ostříknutí stěrači lihový zápach? Možná právě vdechujete výpary metanolu

Zimní dálnice, páčka k sobě a kabina se během vteřiny naplní ostrou „vůní“ lihu. Většina řidičů ji přejde mávnutím ruky, jenže za tímhle zápachem se může skrývat regulovaný jed a směs, která v ostřikovači vůbec nemá co dělat.

Líh po každém ostřiku: proč se z „vůně zimy“ stává riziko

Zákonodárci už dávno pochopili, že kapaliny do ostřikovačů nejsou jen nevinná modrá voda. Evropská komise kvůli těžkým otravám zakázala podle nařízení 2018/589 uvádět na trh pro širokou veřejnost kapaliny do ostřikovačů a rozmrazovače skel s obsahem metanolu 0,6 % hmotnostních nebo více, a to od 9. května 2019. Na papíře tedy vypadá všechno bezpečně, realita regálů a kanystrů ale umí být úplně jiný příběh.

Proto existuje evropský systém Safety Gate, který má zachytit nebezpečné výrobky ještě na trhu. V roce 2020 litevská inspekce nahlásila kapalinu Clean & Go, v níž laboratorní analýza zjistila 20,06 % metanolu, tedy více než třicetinásobek povoleného limitu. Regulace tedy běží, ale levný kanystr z pumpy u hranic nebo z pochybného e‑shopu pořád dokáže dostat do auta směs, která do běžného ostřikovače vůbec nepatří.

Toyota konečně vyrobila lidový elektromobil pro český trh. Dojezd 609 km a cenovka pod 900 tisíc

AutoŽivě.cz

37 m

Metanol patří mezi toxické alkoholy. Odborné souhrny ho popisují jako látku, která výrazně poškozuje zrak a nervový systém při požití nebo vysoké expozici. Lékaři nejčastěji řeší těžké otravy po vypití metanolové kapaliny, typicky právě ostřikovačů, ne pár nádechů v autě. Jednorázový ostřik proto zdravému člověku zrak nevezme, dlouhodobé podcenění výparů ale rozhodně není nic, co by šlo odbýt jako zimní romantiku.

Řidič navíc většinou vůbec netuší, jestli z ostřikovače uniká bezpečnější etanolová směs, nebo zbytky staršího metanolového produktu. Pocit jistoty po roce 2019 proto často stojí spíš na víře v předpisy než na reálné kontrole konkrétního kanystru. A skutečná hrozba se neodehrává v nádržce pod kapotou, ale tam, kde právě sedíte a dýcháte, v uzavřené kabině, kde se všechno násobí.

Otázka proto zní jinak: kolik toho vlastně kabina při běžné zimní jízdě „uvaří“ a co s tím můžete udělat jedním tlačítkem?

Kabina jako chemická komora: co dýcháte po ostřiku

Interiér auta připomíná malou, částečně utěsněnou místnost, do které s každým ostřikem vstříknete dávku těkavých látek. Starší experiment publikovaný v časopise Indoor Air naměřil při použití zimní metanolové kapaliny v autě koncentrace výparů metanolu přes 1 000 ppm. Pro srovnání, česká legislativa stanoví pro metanol krátkodobý expoziční limit NPK‑P 751 ppm (1 000 mg/m³) v pracovním prostředí, takže naměřené hodnoty tento strop překročily.

Krátký nádech po jednom ostřiku sice neznamená akutní otravu, ale při častém používání v kolonách, mrazu a s trvale zavřenými okny se expozice nasčítá. Vzduch v kabině se tak může během pár minut proměnit v koktejl, který jste si nikdy neobjednali. A právě tady přichází na řadu jednoduchá, ale často podceňovaná volba na palubní desce.

Rozdíl mezi režimem recirkulace a přívodem čerstvého vzduchu totiž neřeší jen zamlžená okna. Novější měření kvality vzduchu v kabinách ukazují, že při aktivním nasávání venkovního vzduchu klesnou koncentrace těkavých organických látek zhruba o třetinu oproti jízdě „na vnitřní okruh“, pokud venku nepanuje výrazný smog.

Řidič tak dokáže po delším ostřiku na dálnici kabinu mnohem rychleji „vypláchnout“ obyčejným přepnutím tlačítka a krátkým intenzivním odvětráním.

Jenže vzduch v kabině je jen jedna strana mince, druhá se ukáže ve chvíli, kdy kapalina na skle místo čištění začne mrznout.

Když kapalina zamrzne: jak levná směs zhorší výhled i technický stav

Zatímco v kabině řešíte, co dýcháte, na druhé straně čelního skla jde o to, co vlastně na sklo stříkáte. Polský Instytut Transportu Samochodowego při testování zimních kapalin zjistil, že přibližně 80 % vzorků z více než stovky testovaných vůbec neplní deklarované parametry mrazuvzdornosti. U směsí deklarovaných například na -20 °C se ukázalo, že krystalizují už kolem -18 až -19 °C a po rozprášení na sklo mohou tuhnout přibližně při -10 až -12 °C.

V reálném mrazu pak ostřik místo očištění vytvoří ledovou clonu, která řidiči zhorší výhled v nejhorší možný okamžik. A běžné „lidové úspory“ dokážou situaci ještě zhoršit, i když mají působit přesně opačně.

V diskusích často koluje rada „nařeď si to na -15 °C, aspoň ušetříš“. Laboratorní měření ITS ale ukazují pravý opak, ředění levných směsí snižuje už tak problematickou mrazuvzdornost a rozprášená kapalina pak na skle tuhne už kolem -10 až -12 °C. Servisní mechanik k tomu přidává konkrétní obrázek, popraskaný kanystr se štítkem „-15 °C“ a zamrzlou nádržku ostřikovačů.

Výsledek je stejný, horší výhled a zbytečně poškozené díly v mrazu. Přitom stačí v obchodě během půl minuty ověřit pár klíčových údajů a riziko výrazně snížit.

Než tedy příště sáhnete po nejlevnějším kanystru a začnete ho „vylepšovat“ vodou, vyplatí se vědět, co vám může prozradit samotná etiketa.

Bezpečná kapalina za 30 vteřin: co přesně hledat na etiketě

Riziko metanolu v ostřikovačích úplně nezmizelo, ale řidič nad ním má mnohem větší kontrolu, než si většina lidí myslí. Evropské nařízení REACH omezuje metanol ve směsích pro širokou veřejnost na maximálně 0,6 % tak, že zakazuje uvádět na trh produkty s vyšším obsahem, a výrobci musí toto pravidlo od 9. května 2019 respektovat. Metanolové produkty se proto v EU přesouvají hlavně do kategorie „pouze pro profesionální použití“, jak ukazuje například označení typu „FOR PROFESSIONAL USE ONLY, CONTAINS METHANOL“ na specializovaných kapalinách.

Běžný řidič tak potřebuje hlavně rychle odlišit seriózního výrobce od anonymního kanystru bez jasných údajů. Klíč neleží v cenovce, ale v několika řádcích textu na obalu, které se dají zkontrolovat opravdu během půl minuty.

Seriózní značky obvykle splňují tři základní body:

• Na etiketě jasně uvádějí chemické složení, typicky alkohol „ethanol“ nebo „isopropanol“, ne metanol.
• Používají standardní varovné piktogramy CLP a textová upozornění podle evropské legislativy (CLP a požadavků na bezpečnostní listy).
• Současně mají na webu volně dostupný bezpečnostní list (SDS), kde lze obsah metanolu rychle ověřit.

Právě tato transparentnost v praxi funguje jako spolehlivý filtr. A to platí jak pro velké mezinárodní značky, tak pro výrobce, kteří výslovně uvádějí „methanol-free“ složení.

Jak ale poznáte v praxi, že silný zápach v autě neznamená automaticky metanolovou past, ale třeba jen vyšší obsah etanolu?

Silný zápach neznamená automaticky jed: jak mít situaci pod kontrolou

V redakčním testu AutoŽivě jsme do jednoho z aut záměrně nalili velmi levnou „zimní“ směs z malého obchodu. Kabinu okamžitě zaplnil ostrý lihový zápach, který by spoustu lidí vystrašil. Bezpečnostní list ale ukázal běžný etanol a žádný metanol, tedy minimální reálné toxické riziko při běžném používání.

Silný zápach proto nefunguje jako spolehlivý detektor jedu. Často jen prozradí vyšší obsah alkoholu nebo aromatických přísad, ne nutně přítomnost metanolu. Rozdíl mezi „jen nepříjemnou vůní“ a skutečným rizikem se dnes dá ověřit za minutu v mobilu.

Praktický recept pro českého řidiče vypadá překvapivě jednoduše:

• do auta kupujte spíše kvalitnější zimní kapaliny s mrazuvzdorností -20 až -25 °C a zásadně je neřeďte,
• na etiketě a v SDS hledejte jako hlavní alkohol ethanol nebo isopropanol, ne metanol,
• po delším ostřiku dejte u ventilace přednost přívodu čerstvého vzduchu před trvalou recirkulací.

Metanol tak zůstane tam, kam patří, v profesionálních dílnách a laboratorních tabulkách, ne ve vaší kabině. A první závan „líhu“ po ostříknutí vás pak spíš přiměje zkontrolovat etiketu a bezpečnostní list, než se bát, že právě vdechujete jed, který vám nenávratně vezme zrak.