Auto stojí na vyhrazeném místě bez oprávnění. Co s tím můžete udělat a co už je přes čáru?

Každý, kdo parkuje ve městě, to zná. Přijedete domů, objíždíte blok, kroužíte deset minut a nakonec zjistíte, že poslední volné místo zabírá auto, které tam očividně nemá co dělat. Nejčastěji jde o vyhrazená místa pro rezidenty, nebo osoby se zdravotním postižením. A právě tehdy napadne mnoho lidí otázka: dá se s tím něco dělat? A má smysl to hlásit? Téma, které se v poslední době řeší i v zahraničí, znovu otevřelo debatu o tom, jak daleko sahá právo „ozvat se“ a kde už začíná zbytečná buzerace.

Parkování na vyhrazeném místě nemusí být banalita

Vyhrazená parkovací místa nevznikají náhodou. Ať už jde o modré zóny, rezidentní stání nebo místa pro handicapované, vždy mají svůj účel. Problém nastává ve chvíli, kdy je někteří řidiči berou jen jako doporučení a ne povinnost. Nejcitlivější je situace u míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením, kde nejde jen o porušení předpisů, ale o omezení něčí mobility. Člověk, který tato místa skutečně potřebuje, často nemá jinou alternativu.

„Když přijedu k obchodu a místo pro invalidy je obsazené někým, kdo si „jen na chvíli“ odběhl něco koupit, je to pro mě problém. Znamená to pro mě, že se na nákup se svým invalidním vozíkem vůbec nedostanu,“ popisuje situaci paní Eva (63 let, držitelka průkazu ZTP). Na podobné akce se zaměřila například Městská policie Litoměřice.

Mluvíte česky celý život, ale u těchto rčení narazí i rodilí mluvčí. Zkuste, kolik jich dáte správně

Události247.cz

6 h

Můžete to nahlásit, ale…

V některých evropských zemích, kupříkladu v Polsku, existují systémy, které umožňují občanům promptně upozornit úřady na špatné parkování. Často jde o jednoduché online formuláře nebo aplikace, kde stačí uvést místo, čas a registrační značku vozidla. Tím ale nedochází k automatickému trestu směrem k motoristovi, který se chybným parkováním prohřešil. Oznámení je pouze podnět k prověření situace.

To znamená, že adekvátní úřad musí nejprve ověřit, zda skutečně došlo k porušení pravidel a následně posoudit, zda má v tomto případě smysl zasahovat. Teprve poté může následovat výzva, pokuta nebo jiný postup směrem k vlastníkovi či provozovateli vozidla. Rozhodně tedy neplatí, že „stačí fotka a řidič má smůlu.“

Dle Policie ČR zatím neexistuje jednotný systém občanského nahlašování parkovacích přestupků, jaký známe ze zahraničí. Kontrolu parkování u nás má na starosti především městská policie a smluvní kontrolní společnosti, případně i státní policie. Běžný občan sice může přestupek tohoto typu oznámit, ale stále se jedná se pouze o informaci směřovanou na relevantní místo, se kterou mohou úřady dále pracovat, nebo také nemusí.

Kdy má smysl zasáhnout a kdy raději ne

Odborníků i samotní řidiči se přitom shodují, že v tomto případě existuje nepsaná hranice mezi ohleduplností a zbytečným udáváním. Rozhodně má smysl úřady upozornit na situace, kdy je blokován vjezd záchranným složkám, nebo třeba když je obsazeno místo pro osoby se zdravotním postižením bez oprávnění. Ale také v momentech, kdy auto dlouhodobě stojí v zákazu, nebo jinak ohrožuje bezpečnost provozu. Sporné jsou ale případy, kdy někdo zaparkoval špatně na pár minut (k čemuž mohl mít vážný důvod), udělal chybu neúmyslně, nebo je situace nejasná z pohledu značení, časových dispozic apod.

Často se objevuje obava, že jakékoli moderní systémy pro oznamování nevhodně parkujících vozidel povedou k tomu, že se lidé budou navzájem sledovat a trestat. Praxe ze zahraničí ale ukazuje, že k žádnému masovému zneužívání nedochází. Důvod je jednoduchý. Oznámení samo o sobě, jak už jsme si řekli, ještě nic neznamená, a o případném potrestání za daný „prohřešek“ rozhoduje teprve příslušný úřad. Jak se nám podařilo zjistit, tak evidentně falešné nebo šikanózní podněty se většinou odkládají. Ve výsledku tak jde spíše o doplněk kontroly a ne o nástroj msty.

Co si z toho jako řidič odnést?

Pro běžné motoristy z toho plyne několik jednoduchých pravidel. Rozhodně by měli respektovat vyhrazená místa, a to zvláště ta pro handicapované. Dopravní značení není možné brát na lehkou váhu, i když jde o jeho porušení jen na krátkou chvíli. Pokud řidiči zaregistrují zjevné porušení pravidel ve smyslu stání aut, má smysl to řešit k obecnému prospěchu, ale s rozumem.

Na druhou stranu se není třeba klepat strachy, pokud uděláte drobnou chybu, že vás okamžitě někdo udá. Parkování ve městech je už tak dost komplikované a další napětí mezi lidmi ho nevyřeší. Co ale určitě funguje, to je ohleduplnost a tolerance v určitých rozumných mezích.