Stopětadvacítka dokáže ročně ušetřit přes 15 tisíc korun oproti autu, jen na palivu a pojištění. Háček je v legislativě i v tom, co všechno auto umí a motorka ne.
V Polsku stačí tři roky s řidičákem B a člověk může legálně vyrazit na lehkou motorku. Žádná autoškola, žádná zkouška navíc. Pravidlo funguje přes deset let a počet mrtvých motocyklistů za tu dobu klesl o šestinu. V Česku ale stejný výklad neplatí, ministerstvo dopravy ho výslovně odmítá. Přesto ekonomická logika stopětadvacítky stojí za pozornost i pro českého řidiče, který si oprávnění A1 pořídí klasickou cestou. Provozní náklady jsou totiž tak nízké, že v určitém životním nastavení skutečně dává smysl zvážit, jestli auto v garáži ještě potřebujete.
Polské pravidlo vs. česká realita
Polský státní portál Gov.pl definuje podmínky přesně: držitel skupiny B s minimálně tříletou praxí smí řídit motocykl do 125 cm³, maximálně 11 kW a s poměrem výkon/hmotnost do 0,1 kW/kg. Nejde tedy o jakoukoliv stopětadvacítku, stroj musí splnit všechny tři parametry současně. A hlavně: oprávnění platí výhradně na území Polska.
Český řidič, který by chtěl totéž doma, narazí. Ministerstvo dopravy ČR v odpovědi z 25. července 2025 potvrdilo, že držitel skupiny B může v Česku řídit motocykl kategorie A1 do 125 cm³ a 11 kW, ovšem pouze s automatickou převodovkou. Výklad pro manuální řazení ministerstvo výslovně zamítlo. Kdo chce v Česku jezdit na klasické řadičce 125, potřebuje oprávnění A1 nebo A2, tedy autoškolu a zkoušku.
Kolik stojí stopětadvacítka a kolik auto
Tady se láme ekonomický argument. Sestavili jsme redakční model pro 10 000 km ročně při průměrné ceně benzinu 42,13 Kč za litr (květen 2026 podle CCS):
| Položka | Motorka / skútr 125 | Benzínové auto |
|---|---|---|
| Spotřeba | 2,1–3,0 l/100 km | 6,5 l/100 km |
| Palivo ročně | 8 800–12 600 Kč | 27 400 Kč |
| Povinné ručení | 470–586 Kč | 2 000–4 500 Kč |
| Základní servis | 1 480–1 980 Kč | výrazně vyšší |
| Celkem (bez amortizace) | cca 10 800–15 200 Kč | cca 29 400–31 900 Kč+ |
Rozdíl činí orientačně 14 až 20 tisíc korun ročně, a to ještě před započtením parkování, které ve městě dokáže u auta spolknout další tisíce. U motorky přitom v tabulce chybí helma, oblečení a pneumatiky, ale ty jsou jednorázová investice, ne roční provozní náklad.
Jako referenční úsporný skútr jsme vzali Hondu PCX125 modelového roku 2026 s deklarovanou spotřebou 2,1 l/100 km a českou cenou 74 900 Kč. Na opačném konci spektra stojí polské Romety: Pony 125 za 7 299 zlotých nebo Soft Chopper 2 125 za 7 599 zlotých. Jednoduché vzduchem chlazené jednoválce, maximálka kolem 85–90 km/h, ale vstupní cena pod 50 tisíc korun.
Městské výhody, které auto nemá
Ekonomika stopětadvacítky se nejlépe projevuje ve městě, a to nejen na pumpě. Praha od jara 2025 postupně otevírá většinu vyhrazených pruhů pro motocykly; město změnu obhajuje tím, že omezuje nebezpečné proplétání mezi kolonami. Motocykly navíc v pražských zónách placeného stání parkují zdarma.
Brno nabízí podobný režim: v regulovaných oblastech mohou motocykly stát bezplatně, podmínkou je ale předem vyřízené oprávnění. Vyhrazená moto místa jsou zdarma bez dalších formalit.
Pro člověka, který denně dojíždí 15–20 kilometrů do centra a zpět, tohle mění celý výpočet. Žádné kroužení kolem parkovacích domů, žádné hodinové sazby. Stopětadvacítka prostě zaparkuje a jde.
Bezpečnost po dekádě: čísla neklamou, ale ani neutěšují
Polská policejní statistika umožňuje unikátní srovnání, pravidlo B + 3 roky platí od roku 2014. V tom roce evidovala policie 2 377 nehod s motocyklisty a 237 mrtvých. V roce 2025: 2 378 nehod a 197 mrtvých. Počet nehod se prakticky nezměnil, ale fatální následky klesly o 17 %.
Důležitý detail: v roce 2025 zavinili nehodu s poškozeným motocyklistou v 53,9 % případů jiní účastníci provozu, převážně řidiči osobních aut. Vlastní chyba motorkářů ale dál často souvisí s nepřiměřenou rychlostí.
Motocyklista nemá airbagy ani bezpečnostní pásy. Polská policie to ve svých reportech opakovaně zdůrazňuje. Kdo zvažuje přesednutí z auta, musí tuhle realitu přijmout, ne jako statistiku, ale jako osobní riziko při každé jízdě.
Pro koho to dává smysl, a pro koho ne
Levné čínské značky mezitím posouvají laťku důvěry. CFMOTO od ledna 2026 nabízí přenositelnou pětiletou záruku, signál, že dovozce věří vlastnímu produktu natolik, aby za něj ručil déle než většina evropských výrobců. Univerzální důkaz srovnatelné spolehlivosti s japonskými značkami ale zatím chybí.
Stopětadvacítka ekonomicky vítězí v jasně vymezeném scénáři: sólo dojíždění, město a příměstí, jaro až podzim. Kdo vozí hlavně sám sebe, nepotřebuje kufr plný nákupů a akceptuje, že v listopadu přesedne na MHD nebo sdílené auto, ušetří ročně patnáct až dvacet tisíc korun. Kdo vozí rodinu, velký nákup a potřebuje jezdit celoročně, ten auto neprodá, a neměl by.
Nejlepší kandidát na prodej auta není nadšený motorkář. Je to pragmatik, který spočítal, že osm měsíců v roce mu stačí dvě kola a střecha nad hlavou až tak nechybí.
