Itálie chce postavit nejdelší visutý most světa za 340 miliard Kč

Itálie chystá megalomanský most na Sicílii za 340 miliard. Stavbu za hranicí rekordu ale brzdí staré smlouvy a strach z mafie

Hlavní rozpětí 3 300 metrů by překonalo současný světový rekord o více než kilometr. Jenže italský protikorupční úřad varuje, že celý postup může být v rozporu s evropským právem.

i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek

V květnu 2026 představila státní společnost Stretto di Messina aktuální harmonogram: schvalování do konce léta, první kopnutí do země v posledním čtvrtletí roku a dokončení v roce 2033. Zní to jako konečný průlom po čtyřiceti letech plánování. Jenže právě v okamžiku, kdy se projekt přes Messinský průliv dostal nejdál v celé své historii, se kolem něj otevřely dvě fronty najednou: právní spor o starou smlouvu a obavy z organizovaného zločinu v subdodavatelském řetězci. Pro vládu Giorgie Meloniové je most testem, zda Itálie dokáže dotáhnout symbolickou národní stavbu, aniž ji rozloží vlastní pravidla.

Co je skutečně v ceně 340 miliard

Částka 13,5 miliardy eur, tedy zhruba 340 miliard korun, vypadá na první pohled jako cena jednoho mostu. Ve skutečnosti jde o souhrnný investiční rámec zahrnující daleko víc. Podle oficiálních materiálů Stretto di Messina jsou v balíku zahrnuty:

  • samotná mostní konstrukce s hlavním rozpětím 3 300 metrů a celkovou délkou 3 666 metrů,
  • 40 kilometrů navazujících silničních a železničních spojení,
  • tři nové železniční stanice,
  • řídicí centrum v Kalábrii,
  • přípravné práce, finanční plán a dodatky ke smlouvám.

Pro srovnání: dnešní světový rekordman, turecký most 1915 Çanakkale Bridge, má hlavní rozpětí 2 023 metrů. Messina by ho překonala o 1 277 metrů, tedy o víc, než je celé rozpětí většiny velkých visutých mostů na planetě. Inženýrsky je projekt ambiciózní, ale podle dostupných podkladů technicky zvládnutelný. Nejslabší místo leží jinde.

Stará smlouva, nová cena, a Brusel v pozadí

Jádro právního sporu je překvapivě prosté. Italská vláda chce pokračovat ve smlouvě s konsorciem Eurolink, která vzešla z mezinárodního tendru v polovině nultých let. Tehdy se počítalo s cenou kolem 3,9 miliardy eur. Dnes je investiční rámec 13,5 miliardy, tedy nárůst o 248 procent, jak spočítal předseda italského protikorupčního úřadu ANAC Giuseppe Busia.

Problém? Podle článku 72 evropské směrnice o zadávání veřejných zakázek nesmí cena modifikovaného kontraktu bez nové soutěže narůst nad padesátiprocentní limit. ANAC v červnové audici před italskou Sněmovnou výslovně žádá formální dialog s evropskými institucemi a varuje, že italský dekret posunuje referenční cenu z původní soutěžní hodnoty na výrazně vyšší částku z roku 2012, což považuje za právně sporné.

V otevřených zdrojích se nám nepodařilo dohledat veřejné ultimátum Evropské komise ve stylu „most zastavíme“. Brusel ale může projekt zablokovat nepřímo: vynucením nového tendru nebo dalších nápravných kroků v povolovacím procesu. Není to tlačítko na okamžité vypnutí stavby, je to právní a procedurální hrozba, která může projekt posunout o roky. Vládní argument pro zachování staré smlouvy je přitom právě časová úspora: aktualizace existujícího projektu má podle ministerstva infrastruktury zkrátit schvalovací proces. Pokud by tato strategie neobstála, padá celý harmonogram.

Mafie neklepe na hlavní dveře, vchází zadním vchodem

Když ANAC mluví o „stavbě s vysokým rizikem kriminální infiltrace“, nemyslí tím, že by se organizovaný zločin přihlásil do hlavní soutěže pod vlastním jménem. Riziko je subtilnější a o to hůř kontrolovatelné.

U megaprojektu za stovky miliard korun vznikají stovky až tisíce návazných kontraktů: přesun zeminy, logistika, ostraha, pronájem techniky, lokální služby. Právě v tomto řetězci subdodávek se historicky na jihu Itálie prosazují struktury organizovaného zločinu. Busia v rozhovoru pro Today.it z června 2025 proto navrhuje rozšířené antimafiánské kontroly na všechny zapojené firmy včetně subdodavatelů, a to i pod hranicí 150 tisíc eur, kde běžně kontroly neprobíhají. Zároveň tlačí na digitalizaci stavenišť a sledování finančních toků.

Prakticky řečeno: největší nebezpečí nehrozí u generálního dodavatele, ale v šedé zóně malých zakázek, kde se peníze rozpouštějí nejsnáze a kontrola je nejslabší.

Harmonogram už ujíždí, a stavba nezačala

Detail, který stojí za pozornost: když CIPESS v srpnu 2025 schválil definitivní projekt, mluvilo se o dokončení v roce 2032. O devět měsíců později, v květnu 2026, už Stretto di Messina uvádí rok 2033 a první provoz 2034. Projekt se tedy posunul o rok ještě před prvním výkopem.

Přesto je dnes dál než kdykoli předtím. Technická historie sahá ke studii proveditelnosti z roku 1986, klíčové stanovisko Nejvyšší rady veřejných prací přišlo v roce 1997, definitivní projekt byl schválen v roce 2011. Po politickém zmrazení následoval restart po roce 2023. Na rozdíl od minulých cyklů má projekt čerstvé schválení CIPESS, deklarované plné státní financování a konkrétní harmonogram.

Oficiální argumentace pro stavbu stojí na dvou pilířích: strategické dopravní propojení v evropské síti TEN-T a ekonomická cena sicilské izolovanosti. Podle analýzy citované Stretto di Messina činí náklad insularity pro Sicílii zhruba 6,54 miliardy eur ročně, tedy 7,4 procenta regionálního HDP. Most má zkrátit silniční překonání průlivu z dnešních zhruba 70 minut (ve špičkách i několika hodin) na 10 až 13 minut. Po železnici ze 120 minut na 15.

Co to znamená pro české turisty, a co ne

Pro Čechy jedoucí autem na Sicílii by most znamenal hlavně úsporu času: odpadlo by čekání na trajekt operátora Caronte & Tourist, který dnes vypravuje lodě každých 40 minut s plavbou kolem 20 minut. Pro letecké turisty bude efekt minimální. Že by most sám o sobě zlevnil dovolenou, se nám v dostupných zdrojích doložit nepodařilo. U železnice je příslib výraznější, úsek Villa San Giovanni–Messina Centrale by klesl ze dvou hodin na čtvrt hodiny, ale žádné nové přímé linky z České republiky na Sicílii zatím oznámeny nebyly.

Itálie stojí před paradoxem: má schválený projekt na stavbu, která by přepsala světové rekordy, ale nemá jistotu, že ji vlastní právní systém a evropská pravidla nechají postavit způsobem, jaký si vybrala. Nejbližší měsíce ukážou, zda harmonogram „stavba koncem roku 2026″ přežije střet s realitou, nebo se k roku dokončení přičte další číslo.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Zobrazit další články