Jezdil autem po lesní cestě, soud mu dal pokutu a již nesmí

Jezdil autem po lesní cestě ke svému pozemku celé roky. Soud mu dal pokutu a majitel lesa ho tam už nepustí

Německý odvolací soud potvrdil, že ani jediná přístupová cesta k pozemku v lese nezakládá automatické právo projet po ní autem. Podobná pravidla platí i v Česku.

i Zdroj fotografie: Pixnio

Představte si, že koupíte parcelu uprostřed lesa. Vede k ní jedna lesní cesta, po které léta jezdíte autem. Jednoho dne vám přijde pokuta, a soud vám řekne, že jste tam nikdy legálně jet nesměli. Přesně to se stalo v Durynsku, kde tamní zemský odvolací soud (Thüringer Oberlandesgericht) v Jeně rozhodl, že vlastnictví cílového pozemku a faktická dosažitelnost po lesní cestě jsou dvě různé věci. Jedna z nich vám patří. Druhá ne.

Co přesně soud rozhodl

OLG Jena vydal rozhodnutí 23. prosince 2011 pod spisovou značkou 1 Ss Rs 159/11. Šlo o přestupkovou věc: vlastník pozemku v lese jezdil autem po lesní cestě, která byla jedinou přístupovou trasou k jeho parcele. Neměl ale souhlas majitele lesa, takzvaného vlastníka lesa (Waldbesitzer), jak ho definuje § 3 durynského lesního zákona (ThürWaldG).

Obžalovaný argumentoval tím, že cestu užíval dlouhodobě a že jde o jedinou možnou trasu. Odvolával se na princip ochrany nabytých práv, známý z judikatury Spolkového správního soudu (BVerwG 9 A 3/02). Jenže OLG Jena tento přenos odmítl. Samotný fakt, že parcela je dosažitelná jen přes lesní cestu, automatické právo motorového průjezdu nevytváří. Tečka.

Durynský lesní zákon v § 6 staví motorový vjezd do lesa do přísného režimu. Bez souhlasu vlastníka lesa je zakázaný. A vlastník lesa není vlastník cílové parcely, je to vlastník nebo oprávněný uživatel lesa, přes který cesta vede.

Pokuta až 65 tisíc korun a ještě něco navíc

Porušení zákazu spadá pod § 66 ThürWaldG jako přestupek s horní hranicí pokuty 2 500 eur, tedy zhruba 62 500 Kč. Konkrétní částku uloženou v tomto případu se z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit, ale zákon obsahuje ještě jednu nepříjemnost: pokud nelze včas zjistit konkrétního řidiče, náklady řízení mohou být uloženy držiteli vozidla.

Za zmínku stojí, že poslední novela durynského lesního zákona z února 2024 se § 6 v jeho jádru nedotkla. Pravidlo z roku 2011 tedy není překonané, platí dál.

Česko: jiná země, podobná past

České právo funguje v základu stejně restriktivně. Po novele lesního zákona účinné od 1. ledna 2026 § 20 odst. 1 písm. g) výslovně zakazuje vjezd a stání motorových vozidel na všech pozemcích určených k plnění funkcí lesa, včetně lesních cest. Vlastník lesa může podle § 20 odst. 4 udělit výjimku, jak potvrdilo i Ministerstvo zemědělství ve svém výkladu z ledna 2026. Ale nemusí.

Důležitá nuance: i když je lesní cesta současně veřejně přístupnou účelovou komunikací, zákaz motorového vjezdu z lesního zákona tím automaticky nezaniká. Potvrdil to Nejvyšší správní soud v rozsudku 6 As 190/2025 z května 2026. Vlastník lesa sice nemůže veřejnou komunikaci svévolně zablokovat svépomocí, ale zákaz vjezdu motorových vozidel stojí na veřejnoprávním základě, ne na libovůli jednoho člověka.

A co nezbytná cesta z občanského zákoníku? Existuje. Paragraf 1029 umožňuje vlastníkovi nemovitosti bez dostatečného spojení s veřejnou cestou žádat o její zřízení za náhradu. Jenže Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že jde o vážný zásah do cizího vlastnictví, povolitelný jen v nezbytném rozsahu. U lesních pozemků navíc soudy narážejí na rozpor s veřejnoprávním zákazem jízdy v lese, a v jednom případu odvolací soud odmítl povolit služebnost cesty přes les s tím, že pěší přístup je dostačující.

Co si ověřit před koupí pozemku v lese

Klíčové rozlišení zní: „dá se tam dojet“ není totéž co „smím tam dojet“. Před koupí lesní parcely je minimum:

  • Katastr nemovitostí: ověřit, zda je na listu vlastnictví zapsaná služebnost cesty. U panující nemovitosti se objeví v části B1, u služebné v části C. Údaje z katastru jsou veřejné a dostupné přes ČÚZK.
  • Právní režim přístupové cesty: zjistit, zda vede přes lesní pozemky, přes veřejnou komunikaci, nebo kombinací obojího. Každý režim má jiná pravidla.
  • Písemný souhlas vlastníka lesa: pokud přístup vede přes les, chtít souhlas písemně, s identifikací parcel, cesty, vozidel a účelu. Ústní dohoda je v případném sporu prakticky neprokazatelná.
  • Nepočítat s nezbytnou cestou jako pojistkou: je to sporové soudní řízení s nejistým výsledkem, ne automatický nárok.

Podle nás je durynský případ cenný právě tím, jak ostře odhaluje intuitivní omyl: dlouholeté faktické užívání a vlastnictví cílové parcely prostě nestačí. Kdo kupuje pozemek v lese a řeší jen to, kudy se dá projet, místo toho, na základě jakého právního titulu se tam dá projet, riskuje, že jeho investice bude dostupná jen pěšky.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Daniel Karban

Zobrazit další články