Některé díly nemají takovou životnost, jako je životnost samotného auta, a řidiči je musí měnit. Vysoká cena je nepříjemná, ale jinak to nejde.
Když se řekne diesel, většina z nás si představí robustní motor, který zvládne všechno. A to doslova. Od dlouhých dálničních přesunů až po tahání přívěsu na chalupu. A hlavně s minimální spotřebou. Jenže jak už to tak bývá, i ten nejodolnější diesel má své limity. A právě tady přichází na scénu jedno z těch méně příjemných překvapení, které čeká na řidiče, jejichž vozy už mají najeto přes 150 000 kilometrů. Filtr pevných částic. Pokud jste si mysleli, že s dieselem je život jen samá radost a levné tankování, možná vás teď trochu zklamu.
Diesel má něco do sebe, přestože ne každý řidič naftu miluje
Není to konec světa, spíš taková menší realita, kterou by měl znát každý, kdo se vznětovým motorem jezdí. Po překročení hranice 150 000 kilometrů se totiž může stát, že budete muset sáhnout hluboko do kapsy a vyměnit jeden z nejdražších dílů, které dieselové motory mají. Ano, řeč je o filtru pevných částic, známém pod zkratkou DPF. A teď si možná říkáte: „No dobře, ale proč zrovna já? Vždyť auto jezdí, startuje, nekouří, tak co by se mohlo pokazit?“ Inu, právě DPF je taková malá černá skříňka moderních dieselů.
Jeho úkolem je zachytávat saze a další pevné částice, které by jinak putovaly do ovzduší. A protože legislativa je neúprosná, bez funkčního DPF dneska neprojdete ani technickou, natož emisemi. Jenže jakmile se filtr zanese, začne se ozývat palubní počítač, rozsvítí se kontrolka a vy najednou stojíte před rozhodnutím: čistit, nebo rovnou měnit? A tady přichází ta méně zábavná část – cena. Nový DPF totiž není žádná drobnost, v závislosti na značce a modelu auta se částka může vyšplhat klidně na 30 000 až 60 000 korun.
Což už je suma, která dokáže zkazit náladu i tomu největšímu optimistovi. K tomu mám dvě osobní připomínky. Tou první je, že se filtry kradou. Kolegovi takto ukradli filtr na starším Fordu Focus. Nechal auto stát pár dnů osamoceně na konci parkoviště, a když nastartoval, ozval se řev od výfuku a černý kouř. Stačilo kleknout potupně na kolena a bylo jasné. Někdo s pilou na železo zaúřadoval pod autem a filtr pevných částic ukradl. Jak jsem zmínil, při ceně nového filtru a zůstatkové ceně auta se z Focusu stala bezcenná ojetina. Vrak.
Bez filtru pevných částic nesmí vozidlo legálně do provozu
Druhá osobní zkušenost. Kolegyně v bývalé redakci. Koupila si malý naftový hatchback a jezdila denně z pražských Vinohrad na Smíchov. A divila se, že jí neustále svítí divná ikonka na přístrojové desce. Při krátkých nájezdech se filtr nezvládal regenerovat. Je zapotřebí znát své auto a vědět, jak filtr pevných částic udržovat v kondici. Vyžaduje to podle potřeby jet určitou dobu na určité vzdálenosti stanovenou, vyšší rychlostí. Filtr se pak vypálí, zregeneruje. Při pětikilometrové cestě ráno tam a večer zpátky to nefunguje.
Musel jsem tehdy kolegyni dlouze vysvětlovat, že diesel sice „méně žere“, ale že jí se rozhodně do města vyplatí malé benzínové auto. Zpátky k podstatě věci. Jedna věc je starost a péče o filtr během jeho životního cyklu, druhá věc je skutečná životnost dílu. Statistiky ukazují, že většina DPF filtrů má životnost právě kolem těch 150 000 kilometrů, někdy o něco víc, někdy o něco míň – záleží na stylu jízdy, kvalitě paliva. A samozřejmě i na tom, jak často jezdíte delší trasy, kde se filtr dokáže sám regenerovat.
O filtr je třeba se starat, třeba delšími nájezdy danou rychlostí
Jestliže ale patříte mezi ty, kteří jezdí hlavně po městě, připravte se na to, že DPF bude trpět víc a výměna vás nemine dřív, než byste čekali. Přesně jako bývala kolegyně. A teď si představte tu situaci: auto jede, všechno funguje, ale najednou kontrolka, diagnostika a verdikt servisu – výměna DPF. A teď co? Investovat desítky tisíc do auta, které už má něco za sebou, nebo riskovat a doufat, že to ještě chvíli vydrží? A co když neprojdete emisemi? To už je pak na zvážení každého z nás.
Někteří řidiči se snaží DPF obejít různými způsoby – od nelegálního odstranění až po různé „zázračné“ přípravky na čištění. Jenže pozor, odstranění DPF je nejen nelegální, ale hrozí za něj i tučné pokuty a v krajním případě i zákaz provozu vozidla. Takže tudy cesta opravdu nevede. Co tedy dělat, když se blížíte k oněm 150 000 kilometrů? První rada zní: nezanedbávejte pravidelnou údržbu a sledujte, jak se auto chová. Pokud se objeví první příznaky zaneseného filtru – ztráta výkonu, vyšší spotřeba, častější regenerace – nečekejte, až se problém zhorší.
Filtr DPF má svou životnost, kratší než životnost vlastního auta
Někdy pomůže odborné čištění, které vyjde na pár tisíc. I s tím mám zkušenost a ano, je to alternativa. Ovšem pokud je filtr už opravdu na konci životnosti, výměně se nevyhnete. Jestliže si říkáte něco ve smyslu „to je ale pech, proč zrovna já?“, tak věřte, že v tom nejste sami. Podle statistik se s tímto problémem potýká většina majitelů dieselů, kteří najeli víc než 150 000 kilometrů. Diesel má pořád své výhody – nízkou spotřebu, vysoký točivý moment, dlouhou životnost. Ale jakmile přijde na DPF, je potřeba počítat s tím, že tahle technologie má své limity.
Jednou za čas prostě budete muset investovat. Když se o auto dobře staráte, jezdíte delší trasy a používáte kvalitní palivo, můžete životnost DPF prodloužit klidně o desítky tisíc kilometrů. Ale zázraky nečekejte, fyzika a chemie platí pro všechny stejně. Takže co z toho plyne? Pokud máte diesel s nájezdem přes 150 000 kilometrů, připravte se na to, že vás dřív nebo později čeká výměna DPF. To je potřeba brát jako fakt, se kterým se nedá nic dělat. V redakci AutoŽivě jsme při monitorování mezinárodní situace narazili na to, jaká je situace v Evropě směrem k Balkánu.
Jsou země, kde řidiči filtr záměrně demontují a jezdí bez něj
Tam je faktický problém auta bez filtrů dostat ze silnic. Anebo přinutit řidiče, aby nefunkční, respektive odstraněné filtry nahradili funkčními. V Rumunsku si motoristé údajně stěžují na to, že chce Brusel této situaci učinit konec a chystá nové opatření. Pokud to vstoupí v platnost, budou majitelé dieselových aut bez DPF nuceni filtr znovu nainstalovat. Jinak jejich vozidla nebudou moci projít technickou kontrolou.
U nás je situace jasná, přes kontrolu emisí auto, které má disfunkční výfukový systém, neprojde. Jak je možné, že v Rumunsku to evidentně neplatí? To byla spíše řečnická otázka. Rumuni se bojí, že tato nová nařízení budou mít značný dopad na mnoho řidičů, zejména na ty, kteří mají starší nebo dieselová vozidla, a donutí je k nákladným investicím nebo výměně vozu.
Co si o tom myslíte vy? Budu moc rád za vaše komentáře dole pod článkem. Já mám jasno. Jakkoli nejsem příznivcem nějakých brutálních nařízení a opatření, rozhodně nechci dýchat vzduch, který je znečištěný.
Staráte se o svůj filtr?
Škoda
|
PŘEČTENÍ: 12149
PŘEČTENÍ: 5565
