Éra přeměny benzínek odstartovala? Shell v Londýně vyřadila naftu z prodeje, místo ní zavedla nabíječky na elektro

Nafta z vašich nádrží nezmizí přes noc. Může ale zmizet z mapy čerpacích stanic mnohem dřív, než čekáte. Londýn už má první pumpy bez kapky fosilního paliva a čísla ukazují, proč se tenhle scénář postupně přiblíží i Česku.

Londýnská pumpa, kde nafta prostě skončila

Na čerpací stanici Shell v londýnském Fulhamu dnes nenajdete jediný klasický stojan. Všechny pistole s benzinem a naftou šly z betonu pryč a jejich místo obsadilo devět rychlonabíječek o výkonu 175 kW pro elektromobily. Parkoviště teď připomíná menší datové centrum, kabely sviští, ale ani kapka nafty tu neteče.

Podobný krok už udělal i konkurent bp na nedaleké Cromwell Road. Tam čerpací ostrovy nahradilo pět 300kW nabíječek bp pulse s deseti stáními. Tady, mezi domy a kancelářemi západního Londýna, se pro britské diesely skutečně láme éra, ne v powerpointových prezentacích ropných firem.

EU zasáhne proti ojetinám. Nechce, aby je lidé kupovali místo elektromobilů. Tím by se její plán rozpadl jako domeček z karet

AutoŽivě.cz

1 d

Shell přitom mluví o svém prvním britském „forecourtu“, který prodává výhradně elektřinu, žádné kapalné palivo. A to v zemi, kde podle údajů asociace ACS funguje zhruba 8 279 čerpacích místklasického typu.

Fulham je tedy zatím jen první vlaštovka mezi tisíci tradičních pump, přesto právě tahle jediná adresa ukazuje, kdo dnes skutečně hýbe kohoutkem s naftou. Není to už jen trh a ropné firmy, ale hlavně regulace města a státu.

Rozšířená zóna ULEZ totiž sevřela Londýn dřív než excelové tabulky firem. Od 29. srpna 2023 platí starší diesely bez normy Euro 6 při vjezdu do celé metropole poplatek 12,50 libry denně, tedy zhruba 349 korun podle kurzů Bank of England z počátku roku 2026 (přepočet redakce). Vyplývá to z rozhodnutí o celoplošném rozšíření, které schválila londýnská radnice.

Analýza organizace Transport & Environment na základě oficiálních dat ukazuje, že prodej nafty v Londýně kvůli tomu za čtyři roky klesl téměř o 40 %, zhruba dvakrát rychleji než ve zbytku Británie. Radnice tak nepřímo rozhoduje, kde se nafta prodává a kde se pumpařům vyplatí pověsit na stojan kabel místo pistole, a přesně tady se začíná lámat kapitola příběhu, která brzy dopadne i na běžné řidiče.

Kurýr počítá libry, pumpař dny, kdy se mu nafta ještě vyplatí

Řidič starší dieselové dodávky dnes před značkou ULEZ v hlavě skládá jednoduchý příklad: zakázka v centru mínus 12,50 libry za den navíc, krát počet dnů v měsíci. Z pohledu redakce AutoŽivě právě tito kurýři a malí živnostníci jako první narazí na realitu, že jejich oblíbená pumpa v městském okruhu může mít naftu omezenou nebo ji vůbec nenabízí.

Prodej dieselu totiž ve městě padá téměř o 40 % a majitelé čerpacích stanic sledují, jak jim v podzemních nádržích stojí stále pomalejší byznys. ULEZ běží 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, s výjimkou 25. prosince a cílí hlavně na starší dodávky a osobní auta, která nesplní limity, jak vyplývá z detailů uvedených na stránkách Transport for London. Právě tahle skupina řidičů proto nejrychleji pocítí pumpu bez dieselu.

Diesel přitom neodpouští nízkou spotřebu tak snadno jako nabíjecí stojan slabší obsazenost. Doporučení, která cituje IPU z podkladů BP, počítají s použitelnou dobou skladování nafty zhruba 6 až 12 měsíců podle teploty, než výrazně vzroste riziko stárnutí paliva. Jakmile se v nádrži hromadí voda z kondenzace, začnou se v ní množit mikroorganismy a vzniká takzvaný „diesel bug“, na který upozorňuje i odborná literatura.

Provozovatel pumpy pak neřeší jen pomalejší obrat, ale i drahou likvidaci znehodnoceného paliva a riziko reklamací od řidičů. Každý měsíc, kdy prodej nafty dál klesá, zvyšuje tlak, aby místo ní pustil do hry rychlonabíječky.

Tvrdá čísla zároveň vysvětlují, proč se britský trh přepíná na elektřinu dřív, než v ulicích výrazně ubydou klasická auta. Ministerstvo dopravy DfT evidovalo na konci roku 2024 zhruba 41,7 milionu vozidel a necelých 1,4 milionu bezemisních, jak ukazují data v přehledu britského ministerstva dopravy. Datový report Zapmap pro konec roku 2025 odhaduje přibližně 1,8 milionu čistě bateriových aut.

Přitom na trhu dál funguje kolem 8 279 čerpacích stanic, které pod tlakem prodejních dat a regulací kalibrují byznys ve prospěch nabíjení, nikoli nafty. Když redakce AutoŽivě tato čísla skládá dohromady, vychází z nich jednoduchá rovnice: majitel pumpy sleduje, co se mu kazí v nádrži a co vydělává na kilowatthodinách, a přesně stejná logika začne postupně přepisovat i českou mapu, jen s mírným zpožděním.

Otázka proto nezní, zda kurýrům v Londýně dochází trpělivost s ULEZ, ale kdy podobný tlak začne měnit zvyky českých dieselistů, kteří zatím berou dostupnost nafty jako samozřejmost.

Nafta mizí ze stojanů dřív, než zmizí z garáží a Česko už rozjíždí stejný film

Think-tank New AutoMotive odhaduje, že kolem roku 2035 zůstane v Británii méně než čtvrt milionu dieselových aut. Zároveň očekává, že mnoho z přibližně 8,3 tisíce čerpacích stanic přestane prodávat naftu už mezi lety 2030 a 2035. Infrastruktura tak skončí dřív než samotná auta, která budou dál jezdit do servisu i na STK.

Pro řidiče to znamená paradox: auto v garáži ještě několik let vydrží, ale oblíbený stojan v navigaci zmizí z nabídky paliv mnohem dřív. Přesně tenhle posun sleduje redakce AutoŽivě v Londýně už dnes a vidí v něm návod pro střední Evropu, kde se zatím víc diskutuje, než skutečně mění návyky.

V českých diskusích přesto stále převládá jistota, že „u nás diesel nikdy nezakážou“. Realita mezitím tiše mění energetickou mapu silnic. Pražská energetika spolu s OMV plánuje do roku 2030 vybudovat u čerpacích stanic dalších 113 ultrarychlých dobíjecích stanic o výkonu 300 až 400 kW na 48 lokalitách, celkem 168 nových dobíjecích bodů.

Skupina ČEZ zároveň v roce 2025 postavila 206 nových stojanů a zvýšila výkon své sítě nad 100 MW. Dřívější data mluvila o stovkách stojanů a cíli překročit hranici tisícovky veřejných dobíjecích bodů. Každý nový rychlonabíjecí hub vedle stojanů s palivy tím zvyšuje šanci, že pumpa časem nabídku zeštíhlí a některé druhy paliva prostě zmizí.

Z pohledu českého dieselisty v letech 2026 až 2030 tedy nehrozí náhlý zákaz jízdy ze dne na den, spíš postupné zmenšování komfortní zóny tankování. Vyplatí se sledovat, kde města zpřísňují emise a kde energetické firmy staví velké huby s DC nabíjením, protože právě tam bude v další fázi největší tlak na to, aby se nabídka nafty zužovala.

Londýn už takové Fulhamy zná, Česko zatím přidává většinou jen kabely vedle pistolí, a otázka podle redakce AutoŽivě proto nezní, jestli se některé z nich promění v čisté nabíjecí huby, ale kdy se řidičům poprvé stane, že k pumpě dorazí s dieselem a najdou už jen stojany na elektřinu.