Frajer v BMW předjel malou Micru v koloně a dožadoval se místa před ní. Netušil, kdo z ní vyleze

Člověk se musí smát opravdu hodně vydatně a opravdu hodně dlouho, když shlédne krátké video, které vám přikládáme. Asi nemůže být krystaličtější ukázka toho, jak velikost a značka auta ovlivňuje to, jakým způsobem se někteří jedinci chovají k druhým a současně jak tyto druhé sami vnímají. Sedím ve velkém autě – jsem Pan někdo. Jsem veliký. Jsem Alexandr Veliký. Kolem mně jezdí malá auta. Jsou to malí lidé. Něco jako Hobiti. Nebo ne? Čtěte dál, tohle vás pobaví.

Mám velké auto a jsem „velký“ člověk

Je to vlastně velmi jednoduché a psychologové o tomto jevu popsali stohy papíru. Pokud jsme schopni ovládat nějaký velký stroj, který v druhých vzbuzuje respekt, stoupá tím automaticky naše sebevědomí a začneme se sami považovat za „velké“. Zkrátka se „zvětšíme“, získáme pocit, že dokážeme a můžeme víc. A protože tank nebo raketoplán není zcela dostupná záležitost a navíc vyžaduje specifické znalosti a schopnosti, bereme za vděk automobilem.

iZdroj fotografie: Cadillac

Ten je totiž dostupný v podstatě ihned. Pro solventní jedince je navíc k mání leccos opravdu velkého. Ti spíše městsky založení zvolí některé z velkých SUV, dobrodružnějším povahám jsou k dispozici i původně vojenská vozidla „zcivilněná“ pro provoz na silnicích. Zakladatelem této kategorie byl kdysi Hummer H1, vzniklý „civilní konverzí“ z vojenského Humvee, dnes je k mání řada vozidel, v nichž i necvičené oko rozezná inspiraci moderními „BVP“.

Chci velké auto. A mám na malé

Jedinci se standardním rozpočtem pak zvolí některou z prémiových značek a patřičnou velikost, S Klasse od Mercedesu nebo velké Audi či BMW jsou notoricky známou volbou. A s pořízením a ježděním v něčem natolik majestátním úměrně roste sebevědomí a pocit velikosti majitele. Kdo by to neznal ze svého okolí. A pak je tady ještě jedna skupina. Ta zvolí, úměrně možnostem svojí peněženky, dostupný malý a ojetý model známé značky. Aspoň něco mám, chápete.

iZdroj fotografie: Pexels

Chápeme. V případě našeho Velikého muže je to starší BMW trojkové řady, Nic proti němu, i v zemi jeho původu je to známka vytříbeného vkusu a praktické volby, „trojkou“ se dost dobře nic dokazovat nedá. Přesto si její řidič usurpoval právo předjet malou Micru před sebou a snažit se následně zařadit před ní. Zkrátka mne musíš pustit. Musíš. To si evidentně řidič malého japonského vozítka nemyslel, a samozřejmě měl pravdu. Opravdu nemusel.

Oba jedinci se pustili do slovní výměny názorů, která vygradovala osobním kontaktem „face to face“. Nevíme, nakolik uměl řidič v BMW odhadnout velikost „malých“ lidí kolem sebe, ale i z videa je patrné, že v malé Micře sedí někdo větší vzrůstem, to auto jej vyloženě „obklopuje“. Z malého auta tak vylezl velký člověk, alespoň vzrůstem, a náhle se změnila pozice vyjednávání. Auta byla pryč, zůstali jen lidé, takoví, jací jsou. A tak by to možná mohlo být pokaždé. Bez povyšování se na kohokoli.