Dvoukilometrový úsek indické dálnice pokrytý červeným termoplastem nutí řidiče zpomalit uprostřed tygří rezervace, bez retardérů, bez semaforů.
Když v prosinci 2025 indické ministerstvo dopravy a silnic představilo projekt na dálnici NH-45, vypadalo to jako jednoduchý trik: natřít asfalt načerveno a doufat, že řidiči sjedou z plynu. Jenže pod tím rudým povrchem se skrývá propracovaný systém, který kombinuje psychologii řízení s tvrdou infrastrukturou pro migraci zvěře. Celý koridor měří téměř dvanáct kilometrů a prochází Veerangana Durgavati Tiger Reserve ve státě Madhjapradéš, tygří rezervací o rozloze přes 2 300 km², oficiálně vyhlášenou teprve v roce 2023.
Jak rudý úsek funguje na řidičovo podvědomí
Červená plocha na NH-45 není souvisle přebarvená dálnice, jak by si člověk mohl představit. Jde o opakovaný červeno-černý rastrový vzor nanesený na vozovku v pětimilimetrové vrstvě horkého termoplastu. Řidič najíždí na vizuálně výraznou plochu, která mu okamžitě signalizuje: tady platí jiná pravidla. Mírně vyvýšený povrch přitom vytváří jemný hmatový a zvukový podnět, pneumatiky reagují, volant se lehce ozve. Řidič zpomaluje přirozeně, bez prudkého brzdění.
Indická dálniční správa NHAI se přitom výslovně odvolává na inspiraci dubajskou Sheikh Zayed Road a na mezinárodní výzkum behaviorálních zásahů do silničního provozu. Jde o první použití tohoto typu značení v Indii, oficiálně označované jako „table-top red marking“. Důležité je, že červený úsek pokrývá jen dva kilometry nejnebezpečnější horské pasáže, nikoli celou trasu koridorem.
Dva kilometry nátěru, dvanáct kilometrů systému
Samotná barva by zvířata nezachránila. To je klíčový detail, který z projektu dělá víc než efektní experiment. Na celém 11,96km úseku NH-45 vyrostlo 25 podchodů pro zvířata, po obou stranách silnice stojí souvislé drátěné oplocení, které zvěř navádí k bezpečným přechodovým místům. Na menších mostech jsou instalovány kamery, konfliktové body osvětluje solární osvětlení a bílé vodicí krajnice pomáhají řidičům udržet směr i za snížené viditelnosti.
Podle tiskové zprávy ministerstva dopravy je celý povrch snadno udržovatelný a plně reverzibilní; pokud se neosvědčí, dá se odstranit. Pokud se osvědčí, může se stát vzorem pro další indické dálnice procházející chráněnými územími.
Právě v tom spočívá podle nás nejzajímavější aspekt projektu. Indie neinvestovala do červeného nátěru místo podchodů a plotů. Investovala do podchodů a plotů a pak přidala levnou psychologickou vrstvu, která má celý systém dotáhnout.
Co říká věda o účinnosti podobných opatření
Tady je potřeba být upřímný: k srpnu 2026 nejsou v otevřených zdrojích publikované výsledky pilotu. Žádné procento poklesu srážek, žádná měření rychlosti před a po. Projekt je zatím rámován jako modelový zásah, ne jako ověřené řešení.
A světová literatura je v hodnocení čistě vizuálních opatření opatrná. Rozsáhlá studie americké FHWA dlouhodobě ukazuje, že největší redukci kolizí se zvěří přinášejí:
- oplocení v kombinaci s migračními stavbami (podchody, nadchody),
- detekční systémy upozorňující řidiče v reálném čase,
- dlouhé mosty a tunely, které zvěři umožňují volný průchod pod silnicí.
Samotné výstražné značky a světelné odrážeče mají podle přehledu ve Frontiers in Ecology and Evolution rozpornou a metodicky slabou evidenci. Červený povrch je silnější signál než cedule u krajnice, ale bez tvrdých dat z NH-45 jde zatím o kvalifikovaný předpoklad, ne o prokázaný fakt.
Pro srovnání: Francie řeší ochranu zvěře na dálnicích systémově. Státní agentura Cerema vydává kompletní metodiky pro faunapřechody a ve státním reportu o dálničních koncesích za rok 2023 figuruje u uzlu A41–A43 u Chambéry výstavba tří nových přechodů pro zvěř. Žádný nátěr, ale betonové stavby za desítky milionů eur.
Česko: 30 tisíc srážek ročně a žádná rudá silnice
Problém srážek se zvěří není exotická indická záležitost. Podle dat Centra dopravního výzkumu bylo jen mezi říjnem 2025 a březnem 2026 v Česku evidováno přes 18 tisíc střetů vozidel se zvěří. Ročně jde o více než 30 tisíc nehod. V předchozím pololetí SRNA index odhadl škody na 422 milionů korun.
České dopravní prostředí přitom barevně odlišené povrchy zná; BESIP popisuje optickou psychologickou brzdu jako legitimní nástroj zklidnění dopravy. Červená zóna specificky pro ochranu zvěře ale v českých předpisech neexistuje. Její zavedení by vyžadovalo rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu a stanovisko Policie ČR. Principiálně to možné je. Prakticky by šlo o pilotní projekt bez hotového standardu.
Co ale český řidič udělat může hned: za svítání a soumraku zpomalit u lesních úseků, počítat s tím, že za jedním kusem zvěře jde další, brzdit plynule a čelně, nevybočovat prudce a při spatření zvěře přepnout na potkávací světla.
Precedent, ne revoluce
Indie staví NH-45 jako vzor pro budoucí dálniční projekty v chráněných územích. Harmonogram rozšíření na další úseky zatím zveřejněn nebyl. Dá se ale čekat, že pokud monitoring přinese měřitelný pokles srážek, červené úseky se objeví i jinde; v zemi, která současně buduje dálniční síť i spravuje desítky tygřích rezervací, je tlak na rychlá a cenově dostupná řešení obrovský.
Rudá silnice v Madhjapradéši není zázračný nátěr, který sám o sobě zachrání tygry. Je to pětimilimetrová vrstva termoplastu položená na vrchol systému podchodů, plotů a kamer, poslední dílek skládačky, který cílí na nejméně předvídatelný prvek celého koridoru. Na člověka za volantem.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5663
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 10082
