Jen tak leží na povrchu dálnice v rámci asfaltu a řidiči po nich jezdí. Stát je při tom ale výrazně sleduje a měří víc, než si myslí.
Na mnoha silnicích se víc a víc objevují nenápadné černé kabely přes celý pruh. Většina řidičů kolem nich jen projede a dál nad nimi nepřemýšlí, případně je bere jako dočasnou překážku při nějakém měření či opravě povrchu. Už jsme o nich v redakci AutoŽivě psali, ale stále nám chodí do redakce dotazy.
Čtenáři se na tyto kabely ptají. Za těmito obyčejně vypadajícími trubicemi stojí docela promyšlená technologie, která dokáže říct o provozu mnohem víc, než se na první pohled zdá. Navíc přímo ovlivňuje, jak budou silnice v budoucnu vypadat. V odborné řeči se těmto černým kabelům říká pneumatické trubice a nejde o provizorní improvizaci.
Kabely přes dálnici mohou měřit řadu parametrů, i rychlost
Jde o součást promyšleného systému sledování dopravy, který se využívá v řadě zemí, včetně Francie. Odkud pochází jeden konkrétní příklad, kde data z těchto trubic slouží jako podklad pro konkrétní dopravní rozhodnutí. Princip fungování je přitom překvapivě jednoduchý. V trubici je vzduch a ta je natažená napříč jízdním pruhem. Když přes ni přejede kolo, guma ji zmáčkne, uvnitř se zvýší tlak a ten se jako krátký impuls přenese do čidla.
To impuls zaznamená a předá dále do jednotky, kde se z něj stává údaj o konkrétním průjezdu vozidla. Ať už jde o osobní auto, dodávku, nebo těžký nákladní vůz. Každý průjezd vytvoří samostatný záznam a systém díky tomu dokáže spočítat nejen celkové množství projíždějících vozidel, ale také rozdělit provoz podle kategorie, tedy odlišit lehká osobní auta od těžkých kamionů.
U kterých jsou nároky na infrastrukturu i bezpečnost okolí úplně jiné než u malých hatchbacků. Ano, v zásadě to je váha. Váha, která váží hmotnost aut při průjezdu. Není nutné zastavení. Když se takových trubic použije víc a jsou vhodně rozmístěné, může z jejich signálu vzniknout i údaj o rychlosti.
V ČR se měří typicky hmotnost velkých nákladních aut
Elektronika změří čas mezi průjezdy na jednotlivých trubicích a z přesné vzdálenosti mezi nimi dopočítá rychlost. A to s přesností, která dopravním inženýrům bohatě stačí pro plánování, přestože se nejedná o represivní radar používaný k udělování pokut. Z dostupných dat vyplývá, že tyto pneumatické trubice mohou zaznamenávat i informaci o zátěži. Tedy o tom, jak těžká vozidla po daném úseku jezdí, a to pomocí zpracování tlakového impulzu, protože jinak zatíží trubici malé osobní auto a jinak několik desítek tun vážící souprava.
Výsledkem je datová sada, kde není jen suchý počet průjezdů, ale také charakter provozu. Tedy kolik je tam lehkých vozidel, kolik těžkých nákladních aut a jak rychle se obvykle pohybují. Takto získaná data se neukládají samoúčelně, jejich hlavním smyslem je pomoci při rozhodování.
Kde má smysl doplnit zpomalovací prvky, kde přenastavit křižovatku nebo semafory a kde už běžné uspořádání nestačí a je potřeba větší zásah, třeba úprava celého profilu silnice nebo vytvoření nového pruhu, aby se provoz uklidnil a zpřehlednil. Podle dostupných dat máme příklad z francouzského města Brest. Tam se těmito daty zabývá mobilitní oddělení a inženýr Florian Boschet.
Francie na základě výsledků upravuje provoz, u nás se pokutuje
Ten popisuje, že bez počítání provozu se žádná větší změna dopravního řešení neobejde. Proto podle něj platí, že se musí vždy nejdříve změřit skutečný stav. Zejména při přípravě nových plánů městské dopravy nebo při posuzování změn, které se týkají veřejné dopravy. Protože každý nový jízdní pruh pro autobusy či změna trasy linky zasáhne i individuální dopravu a může ji snadno přetížit. Když se neví, kolik aut po dané trase ve skutečnosti projíždí. V samotné Francii se podle uvedených informací umísťuje na silnice přibližně 200 těchto měřicích zařízení ročně.
Každé z nich sbírá data až po dobu sedmi dnů, což znamená, že se nesleduje jen jedna náhodně zvolená špička, ale celotýdenní režim provozu včetně víkendů a nočních hodin, kdy se struktura provozu často mění a přebírají iniciativu například těžké kamiony nebo rozvozové služby. Francie jako příklad dobrá, ale jak je to u nás?
K polovině loňského roku bylo v ČR v provozu 18 vysokorychlostních vah. Z toho u 2 vah probíhala reklamační oprava a v plnohodnotném provozu byly znou od léta. Loňský letní plán počítal s tím, že přibude dalších 13 zařízení a do konce roku ještě 3 další. Na jedné váze proběhne technologický upgrade.
Přetížené kamiony ničí zásadním způsobem české dálnice
Váhy jsou rozmístěné po celé dálniční síti, nejvíce ve Středočeském kraji okolo Prahy, kde je nejvyšší intenzita provozu nákladních vozidel. Váhy pode tehdejšího ministra Martina Kupky fungují pro předvýběr pro policii nebo silniční inspektory. Ti kamiony zkontrolují přímo na místě. Vysokorychlostní váhy u nás fungují na principu dynamického vážení v reálném čase.
Technologie WIM (Weigh in Motion) dokáže bez přerušení provozu zaznamenat celkovou hmotnost vozidla, zatížení jednotlivých náprav. A další parametry, které jsou klíčové pro posouzení, zda vozidlo splňuje zákonné limity. Podle zákona o pozemních komunikacích je pokuta za každou započatou tunu nad povolený limit 9 000 Kč. Pokud je překročení do půl tuny, pokuta je to pak 5 000 Kč. A to není málo.
