Kamerový systém na SPZ slouží v Polsku nově i finančáku. Odhaluje podnikatele, kteří si neoprávněně odečítají DPH z aut

Krakovská Izba Administracji Skarbowej rozesílá podnikatelům výzvy, v nichž porovnává jejich evidenci jízd se záznamy z automatického systému rozpoznávání registračních značek ANPRS PL. Systém běží na kamerách podél polských silnic, na úsekovém měření rychlosti, v bodech výběru mýta i jinde. Když se trasa zapsaná v knize jízd neshoduje s tím, kde a kdy kamery auto zachytily, úřad zpochybní tvrzení, že vůz slouží výhradně podnikání. A přesně tady začíná problém, který může podnikatele stát statisíce.

Osm let sběru dat, teprve teď kontroly

Nejpřekvapivější na celé věci není existence kamer. Tu polská Krajowa Administracja Skarbowa veřejně oznámila 28. prosince 2017. Původním cílem bylo bojovat proti pašování a daňovým podvodům. Překvapivé je, že se tato data teprve nyní viditelně překlápějí do běžných kontrol odpočtu DPH u firemních aut.

Že nejde o mrtvou technologii, potvrzuje i ministerské nařízení z března 2026, které řeší údržbu a rozvoj zařízení pro čtení registračních značek. Stát do ANPRS dál investuje. Mediální popis aktuální kontrolní vlny pochází z počátku července 2026 a mluví o výzvách rozesílaných „v posledních týdnech“. Nešlo tedy o nově pořízená data, spíš o novou ochotu vytěžit to, co systém sbíral roky.

Stejné SUV, 30 let rozdíl: IIHS naboural model z roku 1996 do modelu 2026. Kabina staršího auta přestala existovat

AutoŽivě.cz

Právě teď

Koho se to týká a co hrozí

Polský zákon o DPH nastavuje u osobních aut používaných i soukromě standardní odpočet na 50 %. Kdo chce plných 100 %, musí splnit přísné podmínky: vůz smí sloužit výhradně podnikání, firma musí vést podrobnou evidenci jízd a nahlásit režim formulářem VAT-26. Téměř 90 % polských podnikatelů podle podkladů pro Radu EU volí jednodušší padesátiprocentní režim právě proto, aby se vyhnulo administrativní zátěži. Jenže ti, kteří sáhli po plném odpočtu, jsou teď pod drobnohledem.

Evidence jízd musí obsahovat:

• registrační značku a datum zahájení i ukončení vedení evidence,
• stav tachometru na začátku, na konci každého období a na konci evidence,
• u každé jízdy pořadové číslo, datum, účel, trasu odkud-kam, počet kilometrů a jméno řidiče,
• při zapůjčení vozu osobě mimo firmu zvláštní údaje o zápůjčce.

Pokud kamerový záznam ukáže auto v sobotu na nákupním centru, zatímco kniha jízd žádnou sobotní cestu neobsahuje, úřad má v ruce důkaz smíšeného užívání. Důsledek je dvojí. Zaprvé, odpočet DPH klesne ze 100 na 50 %, a to zpětně. Zadruhé, u pořízení vozidla zákon pracuje s 60měsíční korekční lhůtou, takže doměrek může zasáhnout i starší nákup auta. Kdo na výzvu nereaguje, riskuje navíc pořádkovou pokutu až 2 800 zlotých (zhruba 16 500 Kč).

Celý systém přitom není lokální improvizace. Rada EU v září 2025 prodloužila Polsku zvláštní 50% režim až do 31. prosince 2028 s výslovným odůvodněním, že zjednodušuje výběr DPH a brání únikům přes špatně vedenou dokumentaci.

Co dělat, když přijde výzva

Podnikatel, který obdrží dopis z daňové správy, má několik možností reakce: osobně, přes zástupce nebo písemně, včetně elektronického podání přes portál eUrząd Skarbowy. Ve výzvě musí být uvedeno, o jakou věc jde, v jaké lhůtě má poplatník reagovat a jaké hrozí následky.

Klíčové je nepropásnout termín a připravit si:

• kompletní evidenci jízd za dotčené období,
• navazující doklady (faktury za pohonné hmoty, parkovné, servisní protokoly),
• vysvětlení konkrétních rozporů: chybně zapsaná trasa, opožděně dopsaný záznam, servisní přejezd, zapůjčení vozu.

Pokud vysvětlení neobstojí, úřad překlopí režim na 50 % a doměří rozdíl. Obrana tedy nestojí na popírání kamerového záznamu, ale na schopnosti doložit, že evidence odpovídá realitě, nebo že konkrétní nesrovnalost má legitimní důvod.

Česko: podobný zájem, silnější právní brzda

Nabízí se otázka, zda totéž hrozí i českým podnikatelům. Krátká odpověď: zatím ne ve stejné podobě, ale směr je podobný.

Šéfka české Finanční správy Simona Hornochová v červnu 2026 veřejně zmínila, že stát má přesné záznamy z mýtných bran a že se s knihami jízd často podvádí. Finanční správa používá analytické modely a sdílení dat mezi institucemi. Zájem o digitální stopu firemních aut tedy existuje.

Jenže Nejvyšší správní soud v rozsudku z prosince 2023 řekl jasně: v dané věci nebylo pro správu daní nezbytné získat a použít záznamy o pohybu vozidla od Policie ČR, protože knihu jízd šlo zpochybnit i jinými prostředky. Polský „kamerový shortcut“ je tak v Česku pod výrazně větším právním tlakem.

Liší se i samotný daňový model. Český systém nepracuje s automatickým paušálem 50 % versus 100 %. Při smíšeném použití má plátce nárok na poměrnou část odpočtu odpovídající skutečnému ekonomickému využití; Finanční správa ve svém příkladu uvádí třeba 80 %. Evidence jízd je v Česku praktický důkazní nástroj, ne zákonná podmínka binárního režimu jako v Polsku.

Nová povinnost to není. Nové riziko ano.

Podnikatelům v Polsku nepřibyla žádná nová povinnost. Pravidla pro 100% odpočet a vedení evidence jízd platí roky. Co se změnilo, je schopnost státu ověřit, zda papír odpovídá realitě. Osm let kamerových dat čekalo na moment, kdy je někdo začne systematicky porovnávat s daňovými přiznáními.

Pro každého, kdo u firemního auta uplatňuje plný odpočet DPH, ať už v Polsku, nebo s výhledem na vývoj v Česku, platí jediné: kniha jízd, která neodpovídá skutečným trasám, přestala být jen administrativním nedostatkem. Stala se měřitelným rizikem.