Laos od 1. června 2026 zastavil dovoz benzinových a dieselových osobních aut. Opatření platí do konce roku, třetina vozového parku na elektřinu je ale cíl až pro rok 2030.
12. května vydala kancelář laoského premiéra notifikaci, která dala dovozcům necelé tři týdny na přípravu. Od 1. června nesmí do země přijet nové benzinové ani dieselové lehké vozidlo. Žádné roční přechodné období, žádný postupný útlum. Sedmimilionová země v srdci jihovýchodní Asie, jejíž HDP na hlavu patří k nejnižším v regionu, přepnula pravidla automobilového trhu tvrdším zásahem, než si zatím troufla kterákoli evropská vláda. Důvod není zelený idealismus. Je to ekonomické přežití.
Ropný šok jako spoušť
V první polovině roku 2026 zasáhl Laos cenový šok z nestability na Blízkém východě. Podle Světové banky ceny benzinu a nafty na domácím trhu na vrcholu téměř zdvojnásobily a ještě na začátku června zůstávaly o 38-40 % nad předkrizovou úrovní. Pro zemi, která veškeré pohonné hmoty dováží a platí za ně tvrdými devizami, to byl úder do nejcitlivějšího místa rozpočtu.
Už v březnu vláda vyhlásila krizový balíček opatření. Součástí byly daňové úlevy na paliva, cenové zásahy a první zmínka o ambici dostat podíl elektromobilů v dopravě během roku 2026 na 10 %. V dubnu následovalo memorandum o porozumění s 27 veřejnými i soukromými partnery, kteří mají zajistit čtyři pilíře přechodu: dodávky vozidel, dobíjecí infrastrukturu, provoz a financování. A v květnu přišel samotný zákaz dovozu spalovacích lehkých aut.
Co přesně platí, a co ne
Opatření míří na dovoz, nikoli na provoz. Kdo už spalovací auto vlastní, může jezdit dál. Dohledané zdroje neobsahují ani jednoznačné pravidlo pro doprodej skladových zásob u dealerů; bezpečně lze říct, že stát zavřel importní kanál, ne garáže.
Zákaz navíc není absolutní. Xinhua s odkazem na notifikaci kanceláře premiéra uvádí výjimky pro:
- veřejnou dopravu,
- stavební stroje,
- nákladní vozy navázané na rozvojové projekty.
Plné anglické znění notifikace nebylo veřejně dohledatelné, takže detaily výjimek se v sekundárních popisech mírně rozcházejí. Jisté je, že opatření je dočasné, platí do 31. prosince 2026. Co přijde potom, vláda zatím neoznámila.
Paralelně stát zvýhodňuje elektromobily. Plně elektrická auta s cenou do přibližně 1,2 milionu korun jsou osvobozena od spotřební daně. Zároveň vláda chystá cenový rámec, který stanoví strop pro prodejní cenu EV podle třídy a značky: výrobní cena, doprava, daně, povolená marže. Prodejcům, kteří limity překročí, hrozí pokuty a další postihy, přesný sazebník ale zveřejněn nebyl.
Třetina vozového parku? Až za čtyři roky
Tady je potřeba oddělit tři různé horizonty, které se snadno slévají v jeden. Půlroční je zákaz dovozu, od června do prosince 2026. Mezicíl pro rok 2026 je 10% integrace elektromobilů napříč dopravními sektory, jak jej formuloval březnový krizový balíček. A cíl 30 % podílu elektrovozidel ve vozovém parku je v dohledaných zdrojích vázán k roku 2030.
Že přechod už nabírá tempo, ukazují čerstvá čísla. Premiér 8. července 2026 oznámil, že za předchozí tři měsíce Laos dovezl 5 514 elektrických a alternativně poháněných vozidel v hodnotě zhruba 2,4 miliardy korun, meziročně o 140,7 % více. Pro kontext: v roce 2019 země dovezla 8 elektromobilů. V roce 2022 už 1 400, v roce 2024 přes 8 000. Více než 90 % z nich pochází z Číny.
Právě čínští výrobci budou dominovat i nadále. Vláda zpřísnila podmínky: EV smějí dovážet jen oficiálně autorizované firmy s vlastní servisní sítí. To v praxi znamená, že trh ovládnou značky s existující distribucí v Laosu, a těmi jsou téměř výhradně čínské.
Proč to dává smysl právě v Laosu
Logika opatření stojí na jednom čísle: více než 70 % laoské elektřiny pochází z vodních elektráren. Země je dokonce čistým vývozcem proudu, kolem 80 % vyrobené elektřiny prodává sousedům, především Thajsku. Každé spalovací auto nahrazené elektromobilem přesouvá část dopravní spotřeby z draze dovážené ropy na domácí, relativně levnou elektřinu. Méně deviz odtéká za ropu, více jich zůstává v ekonomice.
Limity jsou ovšem zřejmé. V suchém období Laos část elektřiny sám dováží. Dobíjecí infrastruktura i síť stanic pro výměnu baterií je zatím řídká, zejména mimo hlavní město Vientiane, a pro těžší dopravu prakticky chybí. Vláda to řeší přes dubnové memorandum a plánovanou digitální platformu pro řízení nabíjení, ale mezi podpisem dokumentu a funkční sítí stanic je propast, kterou papír nepřekročí.
Evropa a Česko jdou jinou cestou
Laoský model se od evropské trajektorie zásadně liší. EU pracuje s dlouhodobou emisní regulací, stoprocentní snížení emisí u nových aut a dodávek od roku 2035 podle balíčku Fit for 55. Nejde o náhlý zákaz dovozu, ale o postupnou regulaci nových registrací napříč celým trhem.
Česko má vlastní dynamiku. Ministerstvo dopravy v prosinci 2025 volalo po úplném zrušení evropského zákazu spalovacích motorů. Zároveň ale buduje dobíjecí síť, bezmála 7 700 dobíjecích bodů, jejichž výkon podle ministerstva převyšuje aktuální poptávku více než trojnásobně. Český přístup stojí na podpoře alternativních paliv a infrastruktury, ne na okamžitém importním stopu.
V regionálním srovnání jihovýchodní Asie patří Laos k nejambicióznějším. Thajsko cílí na 30 % výroby motorových vozidel jako bezemisních do roku 2030, ale jde o průmyslový, ne flotilový cíl. Singapur chce od roku 2030 registrovat jen čistší modely. Indonésie míří na 2 miliony elektrických aut a 13 milionů elektrických motocyklů do roku 2030. Laos je mezi nimi krátkodobě nejtvrdší, ale dlouhodobě nejméně systematický.
Sedm milionů lidí, vodní elektrárny a drahá ropa. Laos neřeší klima. Řeší účet za benzin, a elektromobily jsou nejrychlejší způsob, jak ho snížit.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4778
BMW
|
PŘEČTENÍ: 6106
