Vy rozhodujete: Konec dálnic v Česku? Mazaní řidiči a požitkáři se vrací na okresní silnice. Dobře vědí proč

Dálnice jsou samozřejmě často ideální pro naše cestování autem. Zvláště pak na dlouhé trasy, které potřebujeme, nebo jen chceme zdolat v co nejkratší době. Navíc je díky nim orientace například při cestách do zahraničí podstatně jednodušší. A tak se na dálnici i při jízdě do pro nás nové destinace leckdy obejdeme bez navigace. Na druhou stranu je řada faktorů, které napovídají, že jízda po okresních silnicích je v určitých případech daleko výhodnější.

Hrozba číhá vždy, buďte připravení

Pojďme se spolu na pozitiva „okresek“ podívat. Třeba vás inspirují a stejně jako já se alespoň někdy cíleně rozhodnete na dálnici nenajet a namísto toho pojedete záměrně jinudy. Říkáte si, že pomalejší cestou? No, jak kdy. Situaci na dálnicích se rozhodně vyplatí sledovat dopředu, než se po nich pustíte za svým cílem cesty. Sami dobře víte, že dostat se do zácpy, nebo chcete-li ultra pomalé kolony na dálnici, může být doslova děsivá ztráta času.

Stačí jedna hromadná nehoda a nehnete se z místa třeba i několik hodin. Navíc sjezdy na dálnicích nejsou každý kilometr. A tak i když se kolona pomaličku dá do pohybu, nemáte kolikrát po další dlouhý časový úsek šanci z dálnice prchnout na alternativu v podobě okresní silnice. Pokud jedu na Brno, tedy po D1, tak speciálně v případě této dálnice vždy před cestou sleduji dopravní zpravodajství. A jakmile slyším o nehodě, koloně apod., hned vymýšlím cestu, kterou bych se minimálně danému úseku vyhnul.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Krajina, relax a požitek z řízení

A víte co? Pokud opravdu nespěchám (třeba kvůli pracovnímu jednání, účasti na veletrhu apod.), mám většinou radost, že se projedu právě po klasických venkovských silnicích. A to hned z několika pro mě relevantních důvodů, které, věřím, baví i mnohé z vás. Tím prvním z nich je čistá radost z řízení. Řídím opravdu velice rád. A to tím spíš, že již řádku let testuji nejrůznější vozy. A na okresních silnicích mám daleko větší možnosti detekovat jejich kvality, nebo naopak nedostatky.

Každopádně je pro mne požitek brázdit okresky, kochat se otevřenou krajinou, přírodou, ale také leckdy malebnými vesničkami. A to i navzdory tomu, že se občas ploužím za traktorem nebo kombajnem. Těmito „pomalíky“ se nenechávám stresovat a předjíždím je až v momentu, kdy to pokládám za bezpečné. Jízda po okreskách tedy může být jak zážitek, tak i relax. Nese v sobě také punc jisté svobody, kterou za volantem dokáži ocenit.

Cena pohonných hmot jako zásadní faktor

No a pak tu máme ekonomické hledisko. Tím, že na okreskách neatakuji dálniční maximální povolenou rychlost, ale jedu do devadesáti kilometrů v hodině, jede můj vůz úsporněji. A ono nejde jen o nižší náklady na benzín či naftu. Ale v případě, že řídím elektromobil, tak si s ním rozhodně sáhnu na podstatně delší dojezd a nemusím tolikrát auto v případě dlouhé trasy dobíjet.

iZdroj: Depositphotos

Nicméně když se vrátíme k vozům s klasickým vznětovým či zážehovým motorem, pak nám okresky v jejich případě skýtají další plus. Napadá vás jaké? Samozřejmě, jsou to levnější čerpací stanice než na dálnicích. A rozdíl v jejich cenách je někdy až propastný. Jen si spočítejte, kolik vám udělají takové dvě až čtyři koruny v souhrnu na celkovém ročním nájezdu. A to tím spíš, pokud je váš automobil hladovější a nemá problém zkonzumovat více než deset litrů paliva na sto kilometrů. Zamyslet se občas nad tím, kde se vyplatí načerpat, všem doporučuji. A především těm, kteří nacestují denně za prací a zpět desítky kilometrů.  

Lákavé venkovské hospůdky vedou

No a pak tu máme ještě jeden významný faktor. Tedy rozhodně pro mě. Při jízdách po venkově, a tedy po okreskách, miluji zastávky na oběd, nebo třeba i jen na svačinu. Vždycky dám raději přednost venkovské hospůdce nebo rodinnému kiosku, kde vím, že se dobře a v klidu najím. Baví mě vnímat to často komorní prostředí, které není ani zdaleka tak sterilní jako v jídelních koutech dálničních benzínek. A kvalita jídla na benzínkách a jejich ceny, to je další kapitola, o níž bychom se mohli dlouze rozpovídat.

Restaurace v obcích u silnic, to je prostě úplně jiná pohádka. Zatímco v některých případech jsem odvážný a prostě zastavím u podniku, jenž mě cestou něčím zaujme, jindy sázím na osvědčenou kvalitu. Prostě když dopředu vím, kudy po okreskách pojedu, restauraci si na internetu vytipuji. A to buď podle jejího hodnocení lidmi, kteří ji navštívili přede mnou, nebo podle dalších faktorů. Těmi může být pěkné venkovní posezení s výhledem na krajinu, ale také konkrétní nabídka jídel, respektive zaměření kuchyně na určitou „kuchyni“.

iZdroj: Depositphotos

Poutače, kterým se jen těžko odolává

Ovšem raději se nechávám ovlivnit nabídkou hospůdek, již zahlédnu z vozu. Velkým lákadlem pro mne dokážou být poutací cedule, kde restaurace u silnic propagují svou denní nabídku. A jakmile zahlédnu na poutači dršťkovou polévku nebo třeba tradiční staročeská jídla, jako jsou plíčky, ledvinky apod., prostě nedokážu odolat. Samozřejmě se mi občas stane, že narazím na podnik, kde je kvalita jídla nebo obsluhy nevalná, pak tam příště prostě nezastavím. A naopak, pokud jsem navýsost spokojený, velice rád o dané restauraci informuji své přátele nebo dám stravovně kvalitní hodnocení.

Před jízdou po dálnici zvažte alternativu

Tímto článkem nechci říci, že jsou dálnice k ničemu, máte na ně zapomenout a jezdit jen po venkovských silnicích. To určitě ne. Jen vás nabádám k tomu, abyste se před jízdou zamysleli. Skutečně potřebuji jet 130 km v hodině, riskovat neřešitelné kolony, zaplatit více za palivo a dát si cestou bagetu či párek v rohlíku? Anebo si chci jízdu užít, ušetřit, a navíc se zastavit na nějaké prima jídlo v pěkném prostředí? Volba je na každém z vás. Třeba stejně jako já zase objevíte kouzlo okresních silnic, které svými specifiky často dálnice předčí.