Jaký motor je spolehlivý? Pokud jde o naftový pohon, experti a mechanici mají jasno, existuje jedna tutovka, která nezradí.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Když se řekne diesel, většina lidí si představí robustní motor, který vydrží všechno. Ale ruku na srdce, kolik z těch naftových „legend“ skutečně přežije řadu dekád bez toho, aby to stálo majitele majlant na opravách? Tady už se nebavíme o stovkách ani desítkách jednotek. V redakci AutoŽivě jsme si položili otázku, který naftový motor považujeme za ten nejspolehlivější. S ohledem na masové rozšíření a aplikaci v různých modelech. Neřešíme tady speciál pro vytrvalostí závody. Odpověď možná překvapí.
Řadový šestiválec z Mnichova to není, ani 2.0 TDI od VW
Zapomeňme na všechny ty pověsti o nezničitelných motorech z devadesátek, které prý jezdí na fritovací olej a přežijí i jaderný výbuch. Realita je dnes trochu jinde a mechanici, kteří mají ruce od oleje a zkušenosti z praxe, mají jasno. Výsledná volba je podložená nejen statistikami, ale i reálnými zkušenostmi z dílen, kde se ukazuje, co opravdu vydrží. A co je jen marketingová pohádka. Takže, který dieselový motor je podle mě tím nejspolehlivějším? Vítězem není žádný německý šestiválec ani legendární TDI, ale japonský čtyřválec 2.2 D-4D od Toyoty.
Motor, který najdete třeba v modelu Avensis, RAV4 nebo Verso, je podle mne i mnoha dalších odborníků a mechaniků tím, co byste si měli pořídit, pokud chcete jezdit bez starostí. Nemusíte hledat exotické značky nebo investovat do luxusních limuzín, abyste měli klidné spaní. Stačí sáhnout po Toyotě s tímto motorem a máte vystaráno. Jestli si dobře pamatuji, tak čtyřválec 2.2 D-4D byl představen v roce 2005 a od té doby si získal pověst téměř nezničitelného dříče.
Výkon se pohybuje od 136 do 177 koní podle konkrétní verze, což znamená, že „v lepších specifikacích“ nejde o žádného lenocha. Točivý moment kolem 340 až 400 Nm zaručuje, že i plně naložené auto zvládne předjíždění bez zbytečného stresu. Spotřeba se i při svižnější jízdě drží kolem 6 litrů na 100 kilometrů, což je v dnešní době skoro zázrak. Teď přijde to nejdůležitější, ona spolehlivost. Tento motor je známý tím, že bez větších problémů zvládne i 400 000 kilometrů, pokud mu dopřejete pravidelný servis a nebudete ho trápit nekvalitní naftou.
Nuda, ale kdo by chtěl zábavu v podobě vysokých nákladů?
Japonští inženýři si dali záležet na každém detailu, od robustního bloku až po vstřikování common-rail, které je sice moderní, ale zároveň odolné vůči běžným problémům, jež trápí konkurenci. Samozřejmě žádný motor není úplně bez chyb. I u 2.2 D-4D se občas objeví potíže s EGR ventilem nebo DPF filtrem. Tyto závady se většinou ukážou až po opravdu vysokém nájezdu a jejich oprava není tak drahá, jak byste možná čekali. Navíc pokud jezdíte delší trasy a motor dostává pravidelně „do těla“, většina těchto problémů vás mine obloukem.
Máte auto, které startuje i v mrazu, netrápí vás svítící kontrolky, a ještě k tomu má dost síly na předjíždění kamionů na dálnici. Konkurence spí? Tak trochu. Německé diesely od Volkswagenu, BMW nebo Mercedesu sice mají zvučná jména, ale v posledních letech je trápí složitá elektronika, citlivé vstřikování a často i předčasné opotřebení rozvodů. Francouzské motory HDi nebo dCi jsou sice úsporné, ale jejich spolehlivost je často nepředvídatelná jako výhra v loterii. Kdo koupí Toyotu s 2.2 D-4D, vyhne se většině pastí, které na moderní diesely čekají.
Německé auto, ale pod kapotou fakt nemá německý motor
Náhradní díly nejsou drahé, servis je jednoduchý a většinu běžných oprav zvládne i šikovný domácí kutil. Neodpustím si trochu ironie. Kolik lidí by si před deseti lety vsadilo na to, že právě japonský diesel bude jednou považován za nejspolehlivější? V době, kdy všichni obdivovali německé TDI a francouzské HDi, byla Toyota vnímána spíš jako nudná. Ona ale nudná je. Skutečně. Jezdím Passatem 2.0 TDI a považuji ho za nezáživný. Není vteřina, kdy bych se za volantem bavil. Ovšem u Toyoty je to ještě horší. Tam skutečně člověk zmírá nudou.
Kompenzovanou ale spolehlivostí, minimálními náklady, nízkou spotřebou. Je tady ale ještě divoká karta, o které se moc nemluví. Řeč je o motoru 1.7 CDTI. To je čtyřválec, který si Opel „půjčil“ od Isuzu. Další poctivý japonský čtyřválec? Ano. Pod kapotou německého stroje. Opel montoval motor do modelů Astra, Corsa, Meriva nebo Zafira. Motor 1.7 CDTI se vyráběl v různých výkonových verzích, od 75 až po 125 koní.
Za zábavu musí člověk zaplatit, viz Porsche, STI, Evo nebo RS
Točivý moment se pohybuje kolem 170 až 280 Nm, podle konkrétní varianty. I ta nejslabší verze zvládne svižnou jízdu po městě i mimo něj, silnější varianty se neztratí ani na dálnici. Spotřeba? Klidně pod 5 litrů na 100 kilometrů, pokud nejste vyloženě závodník. A teď to hlavní, spolehlivost.
Tento agregát je pověstný tím, že bez větších problémů zvládne až půl milionu kilometrů. Jen musí mít pravidelný servis a dobrou naftu. Ani tato jednotka není bez poskvrny, ale nic, co by člověk neunesl. Myslím finančně. Tu a tam se objeví potíže s EGR ventilem nebo s váhou vzduchu. Jeden nebo druhý, oba motory umí nabídnout spolehlivost. Jen je třeba při výběru ojetiny auto zkontrolovat a nekoupit to, které má zanedbaný servis.