Jeden z nejzásadnějších problémů všech elektromobilů je s nimi v podstatě od samého počátku. Se vzrůstající výrobou se pak dostává stále více do popředí.
Světlé a zářivé zítřky malované nadšenci do elektromobility dostávají při jen trochu podrobnějším pohledu pod kapotu elektromobilů celkem zásadní trhlinu. Respektive spíše pod podlahu elektromobilů. Ano, bavíme se pochopitelně o bateriích. Respektive o jejich velikosti a stovkách a stovkách tun vzácných prvků v nich obsažených. Člověk nemusí mít zrovna doktorát z Harvardu na téma ekologie nebo geologie, aby mu došlo, že tohle není udržitelná cesta do budoucna. Pojďme se na ten problém a jeho řešení podívat společně.
Průměrný elektromobil s sebou veze stovky kilogramů „paliva“
Nedávno se mě na podobnou věc zeptal jeden můj dobrý kamarád, co velmi silně uvažoval o menším, dostupném elektromobilu. Konkrétně o Volvu EX30. Neměl jsem důvod mu to jakkoli rozmlouvat, poměr výkon/cena je u tohoto modelu vcelku velmi vyrovnaný, zejména s přihlédnutím ke značce a opravdu povedenému designu. Na to, že takovéto Volvo není až tak švédské jako spíš čínské (s pozdravem vaše Geely), zkrátka musíte zapomenout. Ale to by kamarádovi ani až tak nevadilo, „emerický“ iPhone má taky z Číny.
„Prosím Tě a kolik tak vlastně váží ta baterka?“ zeptal se mne při jedné diskusi kamarád. „Přesně ti to neřeknu, ale pár stovek kilogramů s sebou samozřejmě taháš. Ale tady to ještě tak hrozné nebude, je to relativně malé auto. Kdybys chtěl nějaké obří SUV nebo pickup, tak baterka může mít klidně přes tunu. Hodně přes tunu.“ Následoval užaslý pohled. „A co jsi myslel, že to bude vážit? 50 kilo? Je to plné vzácných kovů, nemůže to být z papíru.“ Diskutovali jsme pak o smysluplnosti takového řešení ještě drahnou dobu.
Šéf Stellantisu vidí půl tuny jako problém
A zřejmě nejsme sami, kdo se nad tímto problémem zamýšlí. Představitelé automobilek se začínají přiklánět mj. prohlásil, že hmotnost baterie u elektromobilů musí být během příští dekády snížena nejméně na polovinu pomocí nových chemických látek, které nevyžadují tak obrovské množství surovin. Ne každý je navíc přesvědčen, že EV jsou řešením mobility budoucnosti. Kupříkladu šéf Stellantisu Carlos Tavares patří mezi ty, kteří pochybují o tom, že modely s nulovými emisemi budou fungovat pro každého v každé části světa.
„Měli bychom ustoupit od dogmatického myšlení, kde jedna velikost padne všem,“ řekl Tavares ve středu na Fóru pro svobodu mobility automobilky. „Nemyslím si, že to bude fungovat.“ Tavares současně řekl, že baterie elektromobilů budou potřebovat „velmi významný průlom, pokud jde o chemii,“ aby se jejich hmotnost během příští dekády snížila na polovinu. Řekl, že zhruba půl tuny surovin, které jsou v současnosti potřeba k vytvoření bateriového bloku, „nevypadá jako velmi rozumný výsledek“ z hlediska životního prostředí.
„Chemický průmysl potřebuje v příštím desetiletí dosáhnout průlomu, pokud jde o hustotu výkonu článků, abychom snížili hmotnost a spotřebu surovin elektrických vozidel alespoň o 50 procent,“ řekl Tavares. „Myslím, že to je na cestě.“ Nedává podle něj smysl dávat do elektromobilu další půl tuny materiálu, aby bylo dosaženo „slušného“ dojezdu 400 km. „To bude v průběhu příštího desetiletí vyřešeno novým složením baterie,“ řekl, „které, doufejme, vyřeší problém nedostatku lithia.“
Miliony lidí nemají stabilní zdroj ani na uvaření kávy, jak by chtěli dobíjet EV?
Navíc: zásadní překážkou pro elektromobily v méně rozvinutých zemích je na prvním místě přístup k elektřině. Roberto Schaeffer, profesor energetické ekonomie na Federální univerzitě v Rio de Janeiru v Brazílii, uvedl, že přibližně 800 milionů lidí nemá přístup k elektřině, zatímco „mnohem více lidí“ nemá stabilní elektrickou síť, na kterou by se mohli spolehnout. Jinými slovy, zdaleka ne všichni na této planetě mají komfort stabilní zásuvky ve svém okolí. Nejen pro elektromobil, ale i pro uvaření kávy. Pro ně jsou pak jakékoli „EV revoluce“ zcela zbytečné.
Schaeffer, který studuje, jak může společnost dosáhnout nulových čistých emisí, řekl, že nahlížení na elektromobily jako na rozšířenou možnost je tzv. „perspektiva severní polokoule“, která funguje v regionech, jakými jsou Evropa a Severní Amerika. Celosvětově by však biopaliva fungovala lépe než elektromobily, řekl. „Elektrická mobilita není řešením, alespoň v příštích 20 nebo 30 letech, kdy opravdu potřebujeme jít na čistou nulu,“ řekl Schaeffer na fóru, které iniciovala společnost Stellantis a které umožnila neutrální třetí strana.
Elektromobily fungují pouze na severní polokouli
„Musíme myslet na energetickou chudobu. Dopravní chudoba je na globálním jihu realitou. Musíme mít na paměti, že pokud jde o mobilitu, neexistuje univerzální řešení.“ Tavares také řekl, že nevidí vodík jako životaschopnou alternativní technologii pro současnou masovou mobilitu kvůli jeho vysokým nákladům. „Obávám se, že v současné době bude cenová nedostupnost hlavní brzdou pro vodík,“ řekl. „Pro blízkou budoucnost to (možná) bude řešením pro flotily velkých korporací, ale rozhodně ne pro normální občany.“
Naštěstí si tento problém uvědomují jak samotné automobilky, tak i výrobci baterií. Například gigant CATL ohlásil již na podzim minulého roku nový typ baterií s výrazně nižší hmotností a lepšími parametry kapacity a dobíjení, to stejné plánuje za dva roky Toyota. Zatím jsme ale stále u těžkého, drahého a vzácného lithia. A jak to vidíte vy? Také vám velké a těžké baterie v elektromobilech přijdou jako řešení bez budoucnosti? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!
Souhlasíte, že dnešní podoba baterií nemá velkou budoucnost?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4512
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7143
