Fiat se nikdy netajil tím, že staví auta pro „obyčejný lid“. A z lidových aut se unikáty většinou nestávají, až na pár výjimek. Jednou z nich je tato Croma.
Miluji a vždy jsem miloval auta, co tak trochu klamou tělem. Co nevypadají na to, čím ve skutečnosti jsou. Co až při bližším „ohledání“ prozradí, čeho jsou opravdu schopná. Je to jako s krásnými ženami: když se všechno dozvíte hned, ztrácíte zájem. Když tam jsou nějaká tajemství a přísliby, otočíte zeměkouli vzhůru nohama, jen abyste je odhalili. U aut tomu není jinak. Říká se jim sleeper, spáči. Zezadu ani zepředu nevíte, o co jde, dokud někdo neprošlápne plyn. Jeden z nejlepších je právě tady, pojďme se na něj podívat.
Croma má zajímavý příběh i „sourozence“
Jsem z generace, která Cromu zažila na silnicích poměrně v hojném počtu. Její nenápadnost a „plebejský“ znak na přídi pak způsobily, že si na ni v podstatě vůbec nepamatuji, přišla, jezdila, odešla. A, pokud mohu použít slova Ondřeje Hejmy a jeho legendární písně, „nikdo se kvůli tomu nevěšel“. Cromy tiše odešly na vrakoviště a do sběrných surovin, přerod v youngtimera se tady zkrátka nekonal. U Fiatu je to ale zřejmě „prokletí“, až na výjimky jde téměř vždy o spotřební zboží.
Zajímavé je zejména to, jak Croma vlastně vznikla. Jestli vám něco říká „Tipo 4“, jste v obraze, pro ty ostatní rychlý exkurs do historie. V ranných osmdesátých letech se domluvil Fiat se švédským Saabem, že společně zkonstruují a uvedou v život platformu sedanů vyšší střední třídy, a podělí se tak o náklady. Zajímavá a předtím i poté stokrát okopírovaná myšlenka, kterou VW uměl dotáhnout téměř k naprosté dokonalosti, kdy díly z Audi TT pasovaly do Octavie/NewBeetlu/Golfu a dalších.
Ze všech z Projektu 4 je Croma nejvíc lidová
Přes počáteční nadšení se však nakonec jednotlivé vozy z „projektu čtyř“ poměrně lišily – a je to nakonec asi jedině dobře. Jako první přišel v roce 1984 Saab 9000, po něm Lancia Thema, o rok později právě Croma a až v roce 1987 finální Alfa 164. Když se tak na ta jména podíváte, dojde vám okamžitě jedno jediné: Croma je z nich s velkým odstupem zdaleka „nejlidovější“. Nevím, jestli Fiat čekal nějakou renesanci jména, ale Croma zůstala podobně plebejským Fiatem, jakým bylo Uno nebo Ritmo.
A zatímco v Saabu jste mohli zažívat švédský sex a turboorgie s brutálně dopovanými 2,0l a 2,3l čtyřválci, v Themě jste mohli mít dokonce osmiválec z Ferrari a Alfa pochopitelně nezůstala s 2.0T pětiválci a Busso šestiválci pozadu, v Cromě jste na víku kufru nejčastěji našli toto: 1,6 nebo 2,0 i.e. Nebo také 2,5 TD. A uvnitř děti, hračky, nákup ve slevě z Makra a k tomu Chorvatsko jednou za rok a tchyně o víkendu na chalupě. Ne, tady jste si na nic šlechtického nehráli, tady jste pracovali a občas čekali na výplatu jak na smilování, toto byl vox populi.
Nejvíc vybavená a unikátní Croma v Evropě? Zřejmě tato
A zatímco tři ostatní ze zbylého čtyřlístku „Projektu 4“ se dodnes těší zájmu a ze zachovalých kusů jsou regulérní a opečovávané youngtimery, o Cromě leckdo ani neví, že vůbec existovala. Co naděláme, některé věci nenaplánujete. Tím spíš jsem na chvíli oněměl úžasem, když jsem uviděl TUHLE Cromu. Se 172 tisíc kilometry, dokonale zachovalou a evidentně nejlépe vybavenou, jakou kdy Fiat pustil ze svých bran. Ve své době musela stát opravdu „balík“, a není tedy divu, že jste ji nikdy neviděli.
Pro Švýcarsko, odkud tato konkrétní ze sbírky Giełdy klasykòw pochází, jich bylo určeno 30. Slovy třicet. To asi nepotřebuje víc komentáře. Vsadil bych se o cokoli, že Rolls-Royce nebo Bentley měly pro Švýcarsko větší kvótu svých aut než Fiat. Paradoxní. Jinými slovy, v Evropě možná není vzácnější Croma, než je tahle, se 162 koni z famózně znějícího „Bussa“ pod kapotou a sedadly vyvedenými lépe než interiéry v milánské La Scale. Adam z Giełdy za ni chce v přepočtu 250 000 korun. Chcete unikát, a ještě se u toho denně bavit?
Galerie
Přesvědčila by vás takováto Croma, nebo to je pořád „jenom Fiat“?
Porsche
|
PŘEČTENÍ: 22935
PŘEČTENÍ: 19483
