Za neposlušnost na silnicích budou řidiči platit vysoké pokuty. Prohřešky z dětství vyjdou na tisíce Kč, hrozí i vězení

Pokuty nepadnou, přestože řidiči chybují. Děti to měly snadnější, i když fyzické tresty také nejsou zcela v pořádku.

i Zdroj fotografie: Se souhlasem Tomáše L.
                   

Nezlob, buď hodný, nebouchej druhé děti, netlač se tam a pusť je, nemluv neslušně! Tohle všechno jsou výtky a výhrady, které velmi často směřují ze strany rodičů na děti. Když děti dál „zlobí“ a neposlechnou, následuje obvykle trest. A je na rodiči jaký. Dejme tomu, že fyzické tresty už se dnes nenosí. Takže nepadne facka. Ale třeba zákaz hraní si na mobilu. Což si myslím, že je možná pro současné dítě skutečně horší trest než lepanec přes celý obličej.

Co mohou dělat děti, za to jsou dospělí řidiči trvdě trestáni

Zákaz jít ven také dnes v kontextu doby nebude asi příliš účinný. To spíš naopak, za trest dítě musí ven z bytu či domu a hrát si. Obvykle to funguje tak, že po několika opakování prohřešku a opakování trestu si dítě uvědomí, co je špatné. A přestane to dělat. Když se v linii lidského života přenesu pár desítek let dál, je tady dospělý řidič. Který nadává, křičí, vybržďuje, najíždí do jiných řidičů, bourá. Nechci řešit, proč to tak je.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

To už je podle mého názoru na psychologa a tím já nejsem. Můžu si jen myslet, že řízení auta dodává lidem jakýsi falešný pocit síly, nadřazenosti. Dřív jsem si myslel, že je to nějaký starý kód, jako když si vzal člověk rytířské brnění a vyrazil do boje. Teď má kolem sebe plech svého auta. A stejný pocit, že může cokoli. Nevím. Každopádně řidiči auta, s výjimkou mladých řidičů s mentorem vedle sebe, jsou dospělí.

Agresivní pirát porušil předpisy. Netušil, že to bude poslední předjíždění v jeho životě. Z videa tuhne krev v žilách

Jakkoli si myslím, že tady by facka zafungovala asi jako nejlepší výchovný prostředek, to nelze. Už ne. Jak je to ale s řidiči, kteří se za volantem chovají nevhodně? Pokud jde o neslušné chování na silnicích, řidiči mohou do určité míry čelit pokutám za projev agresivity nebo úmyslného porušování pravidel. To zahrnuje neohleduplné předjíždění, vytlačování jiných vozidel nebo ignorování pravidla zipového řazení při zúžení vozovky.

Omezení a ohrožení se těžko dokazuje, tresty jsou minimální

Když to vezmu postupně. Nadávání a sprostá slova, to asi mezi řidiči zůstane bez trestu. Jednak většinou chybí svědkové, důkazy. A i kdyby, vulgarismy lze asi opřít jen o takzvanou urážku na cti. Urážka na cti (difamace) spočívá v poškození dobrého jména jiné osoby prostřednictvím urážky, nadávky nebo zesměšnění. V českém právním řádu je obvykle považována za přestupek, ale vážnější případy mohou být kvalifikovány jako trestný čin pomluvy.

Obrana proti difamaci je možná také podáním občanskoprávní žaloby na ochranu osobnosti. Současné české právo upravuje urážku na cti jako přestupek proti občanskému soužití, kterého se dopustí ten, kdo někoho zesměšní nebo jinak hrubě urazí. Závažnější formy tohoto chování mohou být považovány za trestný čin pomluvy. Primárním cílem této právní úpravy není ochrana soukromého zájmu poškozeného.

Za krávu či vola pokuta nepadne a proviněnému se nic nestane

Ale ochrana veřejného zájmu na udržení cti každého člověka. K naplnění skutkové podstaty přestupku je třeba objektivní poškození cti, nikoli jen subjektivní pocit uraženého. Řízení je možné zahájit na návrh poškozeného nebo jeho zástupce. Rozhodování spadá do kompetence obce, která může přestupci uložit pokutu až do výše 10 000 Kč nebo 15 000 Kč v případě opakovaného přestupku, avšak předtím je povinna pokusit se o smír mezi stranami.

V reálu se po pár nadávkách mezi řidiči nestane nic. Co když někdo přejde od nadávek k vyhrožování? Skutková podstata trestného činu nebezpečného vyhrožování zní následovně: „Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“ Jistě. Ale zase, bez svědka či důkazu nebude nic. A i tak, pokud někdo zařve při silniční agresi „já ti dám přes hubu“, jen těžko by to asi soudce kvalifikoval jako trestný čin.

Slušné chování je základ, nejenom za volantem, ale obecně

Gesto, jak někdo zpoza volantu bouchá sám sebe pěstí do dlaně nebo si přejíždí rukou po krku ve stylizaci dekapitace? Taky jen těžko někdo dokáže, že ho ten druhý chtěl skutečně zbít nebo zabít. Ještě je tady hlučnost. Ale to by musel řidič autem skutečně obtěžovat. Pak by policie mohla udělit pokutu za obtěžování ostatních nadměrným hlukem, rozstřikováním kaluží. To je za 5 000 Kč ve správním řízení, bez bodu.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Jiřího K.

Ale vnímám, že napasovat to na pár výkřiků z okýnka to nepůjde. Upřímně si myslím, že pokud nebude agresivní řidič hulákat opakovaně na prezidenta republiky, nic moc se nestane. Volové, krávy, vztyčené prostředníky v rámci běžného silničního konfliktu, to asi zůstane bez trestu. Vybržďování, najíždějí a podobně? Tady se to bude muset považovat za ohrožení při přejíždění z pruhu do pruhu nebo Nedání přednosti v jízdě.

To jsou přestupky za 4 trestné body a 5 000 Kč, respektive 10 000 Kč pokuty. Anebo bez bodu za 1 500 Kč v rámci ostatních drobných přestupků. Jinak by tomu bylo při agresivitě směrem k chodci, tam je to za 6 bodů při ohrožení a 4 body při omezení chodce. Ale mezi řidiči spíše nic. A to mluvím o tom, že to musí být zaznamená, dokázané a řešené policií.

iZdroj fotografie: Policie

Teprve při nehodě dojde na výrazně komplexnější řešení, tedy vyšetřování. Pokud by došlo ke spáchání přestupků, hrozí řidičům pokuty. Za trestný čin klidně i vyšší tresty, včetně odnětí svobody. Ale reálná šance toto dokázat je minimální. Pak může být pachatel postižen více. Podtrženo a sečteno, reálně si myslím, že když někdo „zlobí“ za volantem, chová se neslušně, není šance, jak ho potrestat. Tady to skutečně měli dělat asi rodiče v dětství.

Jak to vidíte vy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
116 lidí právě čte
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 12 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články