Svoboda cestování dostává pořádně na frak, co dříve bylo samozřejmé, je dnes zakázané. Provinilec může dostat vysokou pokutu.
Evropa byla dlouhá léta rájem pro všechny, kdo milují svobodu na čtyřech kolech, spaní pod hvězdami a možnost zastavit, kde se člověku zrovna zachce. Jenže co platilo ještě před pár lety, dnes už dávno neplatí. Já osobně tedy vyloženě milovníkem obytných aut nebyl. Mám za sebou pár cest se spaním v obytném autě, ale že bych to vyhledával, to ne. Spíše jedu sportovním autem a přespím v hotelu, než abych se táhnul s krabicí na kolech, která má nahradit „dva plus jedničku“. Ale je to trend, fenomén, lidé ho zjevně milují.
Je to lákavá představa, ale zase tak komfortní to být nemusí
Obytné vozy byly dlouhé roky symbolem volnosti a nezávislosti, víc a víc se ale stávají terčem nových a často dost přísných omezení. Takže pokud jste si mysleli, že s karavanem můžete projet Evropu křížem krážem a zastavit, kde se vám zlíbí, připravte se na pořádnou dávku nepříjemné reality. Zapomeňte na romantiku volného kempování na břehu jezera nebo v horách, Evropa utahuje šrouby a táborníci musí cestu, a hlavně nocování plánovat víc než kdy dřív.
V posledních měsících a letech se v řadě evropských zemí objevují nová pravidla, která mají za cíl omezit divoké kempování, parkování přes noc mimo oficiální kempy, a dokonce i samotný vjezd obytných vozů do některých oblastí. Jen si představte, že jste si pořídili nový obytný vůz, investovali statisíce, nebo dokonce miliony do svého pojízdného domova a najednou zjistíte, že v některých regionech vás čekají zákazy, pokuty a někdy i velmi nepříjemné pohledy místních. Tohle není jen problém turisticky přetížených oblastí, jako je italské pobřeží nebo francouzská Riviéra. Omezení se objevují i v místech, kde by to ještě před pár lety nikoho nenapadlo.
V redakci AutoŽivě jsme zjistili, co se děje aktuálně v Řecku. Řecko přijalo komplexní zákaz parkování a přenocování obytných vozů na veřejných prostranstvích. A hotovo, je konec. Země se tak připojila k rostoucímu seznamu států, které omezily či stále omezují turistiku v obytných vozech. Podle řecké vlády je zákon nezbytný pro boj se znečištěním životního prostředí, dopravními problémy a přetížením veřejné infrastruktury. Já to na jednu stranu chápu, stačí se podívat, co po lidech zůstává, když si někde udělají nocleh, nebo jen „pěkný večer u grilu“.
Velkým rizikem divokého táboření je nečekaný vznik požáru
Nový řecký zákon zakazuje parkování a přenocování s obytnými vozy na veřejných prostranstvích, jako jsou pláže, lesy, parky a běžná parkoviště. On je velký problém také risk vzniku požáru. Skutečně, nedivím se. Zakázáno je i parkování více než jednoho obytného vozu na soukromém pozemku, a to i se souhlasem majitele. Tady to je podle nás v redakci AutoŽivě už značný zásah do soukromí. Ale je to zřejmě boj proti nelegálním kempům. Za porušení lze uložit pokutu v přepočtu až do výše 10 000 Kč, a dokonce hrozí až tři měsíce odnětí svobody.
Zákaz se setkává s odporem, logicky. Hlavně tam, kde jde o zásadní podnikatelský záměr, ve venkovských oblastech, které z kempovací turistiky významně těží. Třeba holandští cestovatelé jsou proslulí svým křižováním Evropy. U nich je to ale s kempováním na štíru. Nizozemsko, Lucembursko a Švýcarsko mají jedno společné a společným jmenovatelem je nulová tolerance kempování ve volné přírodě. Nizozemsko je považováno za průkopníka v regulaci cestování obytnými vozy.
Cestování v obytném autě řidiči milují už dlouhé destíky let
Divoké kempování je tam zcela zakázáno a využívat je možné pouze oficiální kempovací místa a oficiální kempy. Lucembursko se také intenzivně spoléhá na přísná pravidla a podobná nařízení platí i ve Švýcarsku. Nejde, abyste si zakempovali, kdekoli se vám zlíbí. Přenocování je povoleno pouze tam, kde je to výslovně vyznačeno. Mnoho kantonů si také vydalo vlastní podrobná nařízení a přísně sleduje jejich dodržování. Ačkoli u nás neexistuje žádný přímý zákonný zákaz, divoké kempování je prakticky zakázáno.
Cestující v obytných vozech mohou přespat pouze v oficiálních kempech. Je tady řada zákonů, které nesouvisí s kempováním, ale de facto jej tak jako tak zakazují. Mohu začít třeba parkováním na zeleni. Ve Spojeném království cestování obytnými vozy regulují místní úřady. V každém region něco platí, pravda něco jiného než vedle, jinde. Jde hodně o lokální záležitosti. V Severním Yorkshiru v současné době platí zkušební zákaz parkování obytných vozů přes noc. V Lancashire je parkování zakázáno mezi šestou a osmou hodinou ranní.
Dnes to s karavanem mimo vyhrazená místa téměř nejde
Není to prostě tak jako dřív, že člověk mohl složit hlavu, kdekoli se mu zlíbilo. Tedy, s tou hlavou by to možná ještě prošlo, ale s autem rozhodně ne. Pšenka „divokým nocležníkům“ nepokvete ani v Rakousku. Což se není čemu divit, když to nejde jinde, tak Rakušáci nemohou zůstat pozadu. Kdokoli cestuje po Evropě s obytným vozem nebo stanem, nemůže čekat, že by zrovna v Rakousku našel ubytování jen tak, kdekoli.
Podle Rakouského kempovacího klubu (ÖCC) je kempování ve volné přírodě „do značné míry zakázáno, ale předpisy a tresty se liší v závislosti na spolkové zemi“. Někde je možné kempování v malém rozsahu, až tři noci a maximálně deset osob. Ve Štýrsku je bezplatné kempování tolerováno, alespoň na jednu noc. Ve všech ostatních spolkových zemích je kempování „na volno“ obecně zakázáno, i když tresty se mohou lišit svou výškou.
Závěrem bych chtěl říct, že je potřeba být s kempováním opatrný, pečlivě plánovat trasu, a hlavně si předem zjistit, jaká pravidla platí v konkrétní zemi. Existují aplikace a weby, které vám s tím pomůžou, improvizace nefunguje. Doba se podle mě změnila. Dřív byl obytný vůz symbolem svobody a nezávislosti, dnes se z něj leckde stává nežádoucí způsob nocování a nepatřičný styl dovolené. Jak to vidíte vy?