Auto nejede do cíle, protože mu dojde palivo, ale nejde jenom o to. To je jen další důvod, proč nejezdit na „poslední kapky“.
Ten, kdo jezdí jenom po městě, tohle asi moc neřeší. Ale ten, kdo funguje v režimu dálkových cest, může mít „staré řidičské návyky“. Ty ne úplně správné. Mezi nimi je i nehezký zvyk odkládat tankování na poslední chvíli. Na moment, kdy na palubním počítači poblikává poslední segment a ručička palivoměru se opírá o doraz. Zkušenost říká, že zrovna při cestách mimo běžné trasy dokáže taková lehkomyslnost nepříjemně překvapit.
S prázdnou nádrží je auto lehčí, ale problémů je víc než pozitiv
Nejde jen o nervy při pohledu na klesající dojezd, ale i o reálné technické následky, které si zbytečně koledují o problém. Základní argument je banálně jasný. Riziko zastavení uprostřed silnice. Stát bezmocně na kraji neznámé okresky nebo na dálničním sjezdu není nic, co by patřilo do běžného itineráře. Zvlášť když signál kolísá, nejbližší čerpací stanice je kdovíkde a mapa v hlavě selhává. V redakci AutoŽivě už jsme tohle téma řešili mnohokrát.
Víte, jaký je náš názor na věc. Nicméně pojďme dál. Nejde jen o to, že je málo paliva. To může dojít. Ale kdy? Ono odhadnout, kolik kilometrů vůz doopravdy ujede, když palivo dochází, je zrádné. Palubní „dojezd“ není kouzelná křišťálová koule, ale výpočet, který si bere data z posledních minut až desítek minut jízdy. Přepočítává je na teoretický zbytek. Stačí protivítr, delší stoupání, hustá kolona s častým popojížděním nebo prudší styl jízdy a predikce se rozpadne před očima.
Srdce palivové soustavy trpí nejvíce, řidiči to podceňují
Přemísťování paliva v nádrži při náklonech, odbočeních a brzdění navíc způsobuje, že ukazatel hladiny i plovák mají tendenci „hádat“, a ve chvíli, kdy hladina klesla k samému dnu, se rozdíl mezi optimismem displeje a realitou umí nepěkně rozevřít. Právě proto dává smysl držet nádrž plnější, tankovat častěji a zkrátka nespoléhat na poslední kapky. Další, méně nápadný, ale zcela zásadní důvod se dotýká palivového čerpadla. Tato jednotka, typicky ponořená v palivu, počítá s tím, že je obklopená kapalinou, která ji ochlazuje a zajišťuje stabilní přítok.
Když paliva ubývá, musí čerpadlo reálně pracovat víc a v horších podmínkách. Hůř se chladí, snáz se dostává do situací, kdy při prudším manévru, dlouhém oblouku nebo při jízdě do kopce krátce „přisaje“ vzduch a mechanicky se namáhá. Opakované přehřívání zrychluje opotřebení, ložiska i komutátor trpí, hlučnost roste a výkon klesá. Až jednoho dne přestane čerpat úplně v tu nejméně vhodnou chvíli. Výsledek? Selhání, kvůli němuž se vůz zastaví, a oprava nebo výměna, která si řekne o značné peníze.
Málo paliva v nádrži, to není jen o nervech, kdy auto dojede
Bez ohledu na to, zda jde o jednoduché čerpadlo v nádrži, nebo o sofistikovanější modul s integrovaným snímačem a regulací tlaku. Úplně k tomu stačí jezdit dlouhodobě na nízkou hladinu, jako by nádrž byla neprůstřelná vůči fyzice a teplotám. Třetí problém je z kategorie tichých nepřátel. Problém, který se ozývá později, kondenzace. Při denních poklesech teplot, v čase, kdy je to běžné, ráno je chladno, odpoledne teplo. Ze vzduchu, který do nádrže vstupuje, se sráží voda.
Čím víc prázdného prostoru nad hladinou, tím víc vlhkého vzduchu se v nádrži ocitne a tím víc kondenzátu se vytvoří. Voda se s palivem nemísí, má větší hustotu než palivo a proto klesá na dno nádrže. Tam se hromadí přesně v místech, kde je sací koš a kde proud paliva startuje cestu k filtru a vstřikům. V praxi se to může projevit drobnými záškuby při zátěži, horšími starty po delším stání.
Vyplatí se tankovat včas a pravidelně, nedojíždět na dno
Zrychleným zanášením filtru nebo u starších systémů i postupnou korozí kovových částí, které přicházejí s vlhkostí do styku. A protože voda a mechanika se nikdy neměly rády, jde o typ problému, který na těch nejdelších trasách, kde je závislost na spolehlivosti nejvyšší, umí překazit plány bez ohledu na to, jak pečlivě byla cesta naplánovaná. Tři důvody se tak skládají do jednoho obrazu.
Provozní jistota, ochrana klíčového komponentu a prevence vlhkostních potíží. Kdo jezdí dlouhé trasy, ví, jak rychle se umí situace na silnici změnit. Nehoda pár kilometrů před výjezdem, objížďka s mnohakilometrovou zdržovací variantou, uzavřený sjezd s nedostupnou čerpací stanicí. Odstavená pumpa kvůli výpadku proudu nebo poruše terminálů, fronta přes celé parkoviště.
Vím, o čem mluvím, na vlastní kůži jsem zažil, jak jsem jel z Německa, z Ringu. Corsa OPC. Prázdná nádrž, pumpa nikde. Na první bylo zavřeno. Na další nebrali karty a já neměl hotovost. Natankoval jsem za to, co jsem našel po kapsách, stovka v drobných. Sám jsem si pak slíbil, že už nikdy nenechám palivo klesnout úplně na dno nádrže. Jak jste na tom vy? Já mám jasno.
Jak tankujete vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8331
Rady
|
PŘEČTENÍ: 6360
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7009
