Policejní závody na semaforech: Dvě posádky PČR si to rozdaly v Praze pod Národním muzeem

Policejní auta stojící vedle sebe „na světlech“ slibují různá očekávání. Souboj ve sprintu však čeká málokdo, a vítěze by si netipnul už vůbec nikdo.

i Zdroj fotografie: Policie ČR
                   

Úvodem bychom rádi předeslali jednu hlavní věc: nemíníme se pouštět do laciné kritiky policistů jen proto, že si to dvě auta „rozdala“ na světlech v Praze pod Národním muzeem. Dovedeme si představit, jak se radovala posádka „vítězného vozu“, protože na první (ani na druhý pohled) byste vítěze netipovali. Chápeme, je to dětinská zábava a chápeme podruhé, vážení muži zákona by se měli podle toho také chovat. A i když to daňový poplatník možná neslyší rád, jsou to stále jenom kluci (a dámy). A někdy není na škodu trochu se uvolnit, co myslíte?

Denní službu v policejním autě asi nelze nikomu závidět

Dvě policejní auta vedle sebe k něčemu takovému v podstatě svádí, a je celkem jedno, jestli jsme v Americe a jde o klasické Chevrolety Caprice, nebo v Praze a výběr je tedy podstatně skromnější. Navíc u onoho „Chevyho“ se celá operace omezí na přišlápnutí plynového pedálu k podlaze, v Praze se pochopitelně muselo řadit. Jak už asi víte, blíž ke kameře postavená Škoda Scala celkem nečekaně hvízdnula pneumatikami a poměrně nekompromisně nechala druhé auto za sebou.

iZdroj fotografie: Policie ČR

Netušíme, nakolik to byl opravdu souboj, nebo nakolik ona druhá posádka nechala tu první vyhrát. Když vidíme, jak ona Scala letí dopředu skoro bychom si tipnuli, že platí varianta b). Možná byla za volantem Scaly policistka a její kolegové jí jako správní gentlemani nechali vyhrát – udělali bychom totéž. A vy možná také. Co bychom ale asi nikdo nedělali je to, že bychom s nimi dobrovolně měnili. Ani ti největší nadšenci z detektivek, co se jim celé dětství a mládí zdálo o komisaři Moulinovi nebo inspektoru Schimanském by s nimi myslíme neměnili.

Nebo byste snad chtěli, abyste museli pacifikovat agresivního narkomana na „hlaváku“ ve dvě ráno, abyste museli poslouchat od řidičů při kontrole, jak je jenom „šikanujete“, případně zvonit u bytů s evidentním domácím násilím, kde se vám agresor ve finále stejně vysměje, protože současná právní úprava je na něj krátká? Nechtěli, tuším. Ne, ani my bychom to nechtěli. Někdy nezbývá, než konstatovat, že tu službu (s místy děravou oporou v zákonech) by s nimi nikdo neměnil, a náleží jim za ni poděkování. A akcelerující Scala na světlech? To je v kontextu výše napsaného opravdu, ale opravdu nevýznamná banalita.

Souhlasíte s tím, že těžkou službu je občas možné odhlehčit podobným „zablbnutím si“?

Diskuze Vstoupit do diskuze
136 lidí právě čte
Autor článku

Michal Sztolár

Absolvent strojírenské technologie se již od mládí let zajímal o vše, co má čtyři a více kol. Na střední škole uspěl v celostátním kole SOČ s vlastním designem automobilu v systému CAD, od té doby se problematice aut věnuje na denní bázi. S dlouholetou praxí u jednoho z prodejců automobilů mu rukama prošlo nespočet různých typů automobilů, včetně několika opravdových unikátů. Specializuje se na automotive jako výrobní obor, marketing automobilů stejně jako na aktuální přechod k elektromobilitě.

Zobrazit další články