Radary kolem našich cest jsou právem postrachem všech řidičů, stačí chvíle nepozornosti, „kochání se“ okolní přírodou nebo zkrátka jen spěch za pracovními či osobními záležitostmi a naše bodové konto je náhle o pár bodů lehčí. Peněženka nebo účet pak jakbysmet. K čemu to celé ale vlastně je? Jako prevence? Snad, někdy, možná. Jako stabilní přísun peněz do státní (obecní) kasy? Vždy a určitě, ostatně obce se s tím ani netají – že radary zřizovaly čistě za účelem vylepšení rozpočtu. S tím už je ale možná konec. Pojďme se na to podívat společně.

Radary by neměly sloužit jen jako pokladnička

Italské ministerstvo dopravy uvádí ústy svého ministra Mattea Salviniho: „Pracujeme na balíčku revizí zákona o silničním provozu. Už jsme měli schůzku na prostudování meziresortní vyhlášky. Souhlasím s potřebou důrazného zásahu ohledně používání a umístění rychlostních radarů, aby se předešlo jejich zneužití. A za určitých okolností se to zjevně děje výhradně za účelem získání hotovosti. A říkám to i přes svůj závazek snížit v loňském roce 3 100 úmrtí na silnicích,“ dodává Salvini.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A doplňuje: „Musíme pomoci místním správám mít zdravější rozpočty. Ovšem bez zatěžování kapes řidičů či motorkářů pokutami nebo rychlostními kamerami, které jsou často zřízeny pouze pro výběr hotovosti a bez zlepšení bezpečnosti silničního provozu.“ Popravdě, slyšet něco takového z úst ministra dopravy, jenž proslul celkem radikálními řešeními a naprosto striktním vymáháním zákona ve stylu „padni komu padni“, je cosi jako zjevení.

Radar zachytil traktor při 263 km/h, viník prchnul před policií. Záběry jsou komedie sama o sobě

Legislativní cesta je možná

Pravdou je, že Itálie je radary přímo prošpikovaná. K věci se dále vyjádřil poslanec Andrea Caroppo ze strany Forza Italia: „Zaručení a podpora bezpečnosti silničního provozu je svatá věc. Stejně jako dodržování rychlostních limitů. Itálie je ale zemí s nejpřísnějšími předpisy v celé Evropské unii a nejvíce instalovanými rychlostními radary: máme jich dvakrát více než Německo, třikrát více než Francie, a dokonce 30krát více než Nizozemsko. 

Přichází nová generace radarů, která detekuje používání mobilních telefonů během řízení

Z tohoto důvodu parlament v roce 2010 schválil zákon definující hranice a pravidla a stanovil lhůtu pro schválení prováděcí vyhlášky, která však zůstala pouze na papíru,“ uzavírá Caroppo. Myslím, že mnoho Čechů (a nejen Čechů) by jeho slova nechalo tesat. Stejný problém je evidentně i v našich tuzemských luzích a hájích – krabice u silnice instalované jen proto, aby na nich mohl někdo vydělávat peníze. Co s tím? Jediná cesta je ta legislativní. Tedy zajít za svým poslancem či senátorem a navrhovat.

A přesvědčovat a naléhat. Jinak se nic nestane. Samo od sebe pak vůbec ne, kdo by se vzdával dobrovolně peněz. Ale jak je vidět na příkladu z Itálie, jde to. Jak to vidíte vy, nestálo by to za pokus i u nás? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!