Důchodkyně si poslala Porsche do Evropy. Případ řeší právnička a policie

Důchodkyně si poslala Porsche za miliony Kč z Ameriky do Evropy. Teď případ řeší právnička a policie

Ingrid P. zaplatila přepravu svého Porsche Macan GTS z Kalifornie do Německa. Speditér vůz odmítl vydat a pohrozil dražbou.

i Zdroj fotografie: Míra Fořt

13. října 2025 v 11:45 naložili černé Porsche Macan GTS na přepravník někde v Kalifornii. Pro sedmasedmdesátiletou Ingrid P. to nebyl obchod, byl to poslední kus společného života s manželem, který zemřel v říjnu 2023. Chtěla se vrátit do Mnichova, kde má byt, a chtěla tam mít auto, ve kterém s ním jezdila. Cesta přes oceán měřila zhruba patnáct tisíc kilometrů. Skutečné problémy ale nezačaly na moři.

Opuštěné Porsche s klíči uvnitř

Po přepravě do Německa nastaly podle advokátky Ingrid P. celní komplikace. Co přesně se stalo mezi přístavem a plánovaným předáním, veřejné zdroje neuvádějí. Jisté je, co následovalo: policie v Hannoveru našla Macan GTS na parkovišti. Dveře otevřené, klíče i doklady uvnitř, nikde nikdo. Verze citovaná v Bildu zní, že řidič se při vykládce zranil a odjel do nemocnice, auto prostě „zapomněl“. Nezávislé potvrzení téhle verze se nepodařilo dohledat.

Ingrid P. měla na voze GPS tracker. Díky němu zjistila, že se Porsche přesunulo z Hannoveru k autoservisu v Hagenu, vzdálenému přes dvě stě kilometrů. Kdo přesun nařídil a proč právě do tohoto servisu, zůstává bez odpovědi. Pak přišel dopis od speditéra: existuje prý nezaplacená faktura. A dokud nebude uhrazena, vůz zůstane kde je. Pokud nezaplatí, půjde do dražby.

Zákon, který speditérovi dává tvrdý nástroj

Hrozba dražbou zní brutálně, ale není automaticky protiprávní. Německý obchodní zákoník (HGB) v § 464 dává speditérovi zákonné zástavní právo k předanému zboží, a to přímo ze zákona, bez nutnosti zvláštní smlouvy. Stačí, aby existovala splatná pohledávka ze spediční smlouvy. Občanský zákoník (BGB) pak v § 1228 a § 1220 připouští, že zástavní věřitel smí zástavu prodat, pokud je dluh splatný a vlastník byl řádně vyrozuměn. U obchodních zástavních práv se standardní měsíční čekací lhůta zkracuje na pouhý týden.

Jenže legálnost každého takového kroku stojí na třech pilířích: pohledávka musí skutečně existovat, musí být splatná a celý proces musí proběhnout podle předepsaných pravidel. Právě o to se teď vede spor. Přesná výše ani struktura údajně nezaplacené faktury nebyla veřejně uvedena. A řetězec událostí (celní problémy, opuštěné auto v Hannoveru, záhadný přesun do Hagenu a teprve potom hrozba dražbou) nepůsobí jako rutinní vyúčtování přepravy.

Bývalá státní zástupkyně zasahuje

Do případu vstoupila Margit Lichtinhagenová, jednasedmdesátiletá bývalá státní zástupkyně z Bochumi. Celoněmecky se proslavila v roce 2008, když vedla mediálně sledovaný zásah proti tehdejšímu šéfovi Deutsche Post Klausu Zumwinkelovi. V kauze Ingrid P. zvolila pragmatický postup: spornou částku uhradila pod výhradou, čímž odvrátila bezprostřední hrozbu dražby. Současně podala žaloby na speditéra i autoservis v Hagenu. Státní zastupitelství má věc prověřit.

K 17. červenci 2026 vůz podle dostupných informací stále stál v Hagenu. Veřejně potvrzené fyzické předání auta zpět Ingrid P. se nepodařilo dohledat. Řízení a prověřování jsou zatím jen ve fázi oznámených kroků.

Co z toho plyne pro každého, kdo dováží auto ze zámoří

Případ Ingrid P. ukazuje, že největší riziko při převozu drahého auta přes oceán nevzniká na lodi. Vzniká ve chvíli, kdy se mezi celním řízením, skladem a poslední pozemní dopravou rozpadne kontrola nad tím, kdo vůz fakticky drží. V Německu speditér nepotřebuje souhlas vlastníka, aby uplatnil zástavní právo, má ho ze zákona. V Česku je konstrukce jiná, ale výsledek může být podobný: občanský zákoník v § 1395 až 1399 upravuje obecné zadržovací právo a tržní všeobecné zasílatelské podmínky si zástavní i zadržovací právo k zásilce často výslovně sjednávají.

Kdo chce riziko minimalizovat, měl by před přepravou ošetřit několik věcí:

  • Pevná cena a výčet všech poplatků ve smlouvě, žádné vícenáklady bez písemného souhlasu.
  • Jasné určení, kdo řeší celní řízení a kdo nese jeho náklady.
  • Zákaz postoupení zakázky subdodavateli bez informování objednatele.
  • Předávací protokol s fotodokumentací stavu vozu před naložením.
  • GPS tracker, v tomto případě jediný důvod, proč Ingrid P. vůbec věděla, kde její auto je.
  • Samostatné cargo pojištění, německé oborové podmínky ADSp 2017 i české VZP ukazují, že pojištění zásilky není automatické bez výslovného ujednání.
  • Podmínky vydání vozu definované předem: proti jakým dokumentům, v jaké lhůtě, na jakém místě.

Pro český dovoz pak platí povinnost schválení technické způsobilosti na Portálu veřejné správy s poplatkem 3 000 Kč a rizikem pokuty až 50 000 Kč za provoz neschváleného vozidla. Nutné jsou doklady vozidla ze země původu, evidenční kontrola, jednotná celní deklarace a doklad totožnosti. Zajímavý je i časový kontext: Ingrid P. posílala auto na podzim 2025, kdy EU stále uplatňovala cla na americké průmyslové zboží. Od 1. července 2026 je Evropská komise odstranila; kdo dováží dnes, má alespoň jednu starost méně.

Spor, který nekončí

Jádro kauzy nestojí na tom, zda německé právo umožňuje speditérovi zadržet cizí vůz. Umožňuje. Stojí na tom, zda tomuto konkrétnímu speditérovi vůbec vzniklo právo nakládat s Porsche Ingrid P. tak tvrdě, jak tvrdil. Žaloby běží, státní zastupitelství prověřuje, auto stojí v Hagenu. A sedmasedmdesátiletá žena, která chtěla jen převézt vzpomínku na manžela, čeká.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Zobrazit další články