Na něco si Češi nenechají sahat a Škodovka a její klasické modely patří mezi zakázané zboží. Kdo porušil nepsané pravidlo?
Když se řekne Škoda Octavia, většině z nás se vybaví prodejní trhák mladoboleslavské automobilky. Já to tak mám, ihned vidím před očima ty klasické proporce ikonického liftbacku, ideálně s 1.9 TDI pod kapotou. Asi každý ale ví, že historie tohoto jména sahá mnohem dál do minulosti. Původní Octavia spatřila světlo světa v roce 1959. Už tehdy se podle mého názoru stala důležitým milníkem československého automobilového průmyslu. Škoda Octavia vznikla jako modernizovaná verze typu Škoda 440, tedy Spartaku.
Klenot československého autoprůmyslu zničil tuner
Technicky byla Octavia evolucí předchozích modelů, přinesla ale několik zajímavých vylepšení. Tím nejvýznamnějším byla přední náprava, která dostala vinuté pružiny a trojúhelníková ramena. To výrazně zlepšilo jízdní vlastnosti vozu. Motor byl umístěn vpředu a poháněl zadní kola, šlo v té době o standardní řešení. Pozor, tady upozorním na ten motor vepředu. Nejde mi o to, že bych chtěl zdůraznit, že později měly Škodovky motor vzadu, třeba 1000 MB. Ale k narážce na umístění motoru se ještě vrátíme. Každopádně šlo o čtyřválec o objemu 1 089 ccm, který nabízel výkon 40 koní. Dnes nic moc, chápu. V kontextu doby to byl solidní výkon, který zajišťoval slušnou dynamiku.
Později se objevila i výkonnější verze Super s motorem 1 221 ccm a výkonem 45 koní. Design byl na svou dobu moderní a nadčasový. Octavia se vyráběla jako dvoudveřové kupé, nebo spíše tudor, a čtyřdveřový sedan. Existovala i verze Combi, která se objevila v roce 1961. Právě kombík se stal legendou a vyráběl se dokonce až do roku 1971. Mimochodem model s touto verzí karoserie pak automobilka neměla až do příchodu Favoritu, resp. jeho alternativy Formana. Zpátky ale k Octavii, dnes je tato klasická generace považována za ikonu, klenot.
Nedotknutelný klenot. Nedotknutelnost ovšem před pár lety porušil jeden úpravce. Na výstavě AirMighty Show, která se tehdy konala v nizozemském Enschede, se totiž mezi vystavenými exponáty objevila právě i původní klasická Škoda Octavia. V úpravě, která si ihned získala pozornost díky svému šokujícímu zpracování. Neříkám jakou pozornost, protože šlo jak o pozitivní, tak i negativní dojem. Radikální úpravci byli spokojeni, příznivci klasiky nevěřili vlastním očím. Jednalo se o model Škoda Octavia z roku 1960, v karoserii tudor, tedy s jedním párem dveří.
Svatokrádež, nebo vylepšení originálu? To není jednoduché
Karoserie je vlastně asi to jediné, co z původního auta zůstalo. Tuning byl drzým dílem jakéhosi Michaela van Zelsta z Nizozemska. Jeden by řekl, že nezůstal kámen na kameni. Ať už jde o umístění na šasi Volkswagenu Beetle, anebo pohon zajištěný motorem také od Brouka. Mluvím o šestnáctistovce, navíc s přeplňováním. Motor je umístěný vzadu, za zadní nápravou. Výsledek se jmenuje Slamtavia. Auto stojí na osmnáctipalcových kolech, spoléhá na vzduchový podvozek. Uvnitř je na zakázku vyrobený interiér.
Pokud sám sobě položím otázku, jestli se mi to auto líbí, musím říct, že ne. Nelíbí se mi. Nevadí mi ani tak to, že někdo tak brutálně přepracoval klasické auto. Ale ten výsledek mi prostě nejde pod vousy. Nelíbí se mi ta kola zapuštěná hluboko do blatníku, to vidím asi jako největší mínus celého vozu. Jeho použitelnost. Když už tuning, tak takový, aby fungoval. Třeba takový, o jaký jsem se pokusil já v návrhu hnědého auta. Ale tady u Slamtavie smysl nevidím. Když jsem navíc ukázal fotku dědečkovi, který s tímhle autem jezdil, řekl mi, že by za tohle měl někdo dostat pořádně za uši. Že by si to měl odskákat. Ani jemu se tedy auto nelíbilo. Vy máte na věc jiný názor?
Líbí se vám?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 14874
AutoŽivě Testy
|
PŘEČTENÍ: 11756
