Papalášská Tatra 613 vznikla i jako unikátní kabriolet, aby na soudruhy bylo lépe vidět. Další diktátoři nezůstali pozadu, a doplatili na to

Kdo jste se narodili zhruba před padesáti lety (a kousek), a mohli si tedy notovat s kapelou Chinaski na téma „Jsem silnej ročník sedmdesát, nemoh jsem si vybírat“, pamatujete si určitě oslavy prvního máje. Myslím ty povinné oslavy, kdy jste zkrátka jako školáci museli do průvodu, a kdo nešel, velmi na to doplatil hned další pracovní den. Osobní zkušenost. A pamatujete si určitě také na oslavy 9. května, Dne osvobození. Že to bylo vše trochu jinak, je nyní nepodstatné. Podstatné je jedno unikátní auto. Vlastně nejen jedno. Pojďme se na všechna podívat společně.

Zadání bylo jasné: musí být na něj vidět

Když jsem si totiž dělal přípravy k tomuto článku, došel jsem s úžasem na to, kolik prezidentů, světových vůdců, diktátorů a dalších více či méně samozvaných „pomazaných“ hlav si oblíbilo otevřenou karoserii svých „předváděcích vozů“, aby z nich mohlo kynout davům a rozdávat úsměvy na všechny strany. Pravda, někteří z nich za to zaplatili životem, a v jednom případě je tam navíc velmi silná česká stopa. Přitom původní záměr Tatry byl zcela mírumilovný.

iZdroj fotografie: Tatra

Zadání ministerstva obrany bylo totiž jasné: otevřený automobil vycházející z technicky velmi dobře provedené Tatry 613 s dodnes líbivou karoserií podle návrhu italského studia Vignale. Přes původní pokusy u svazarmovské „výrobny“ MTX nakonec realizace skončila přímo v Kopřivnici. A od počátku bylo jasné jedno: celá karoserie se bude muset značně vyztužit, aby se zamezilo kroucení, které s sebou odstranění střechy vždy nese. I tak ale výpočty ukázaly, že zcela bez střechy to nepůjde.

Socialistický realismus i americký automat v jednom voze

Konstruktéři se tak nakonec přiklonili k tzv. landauletu. Tedy vozu, jehož přední část karoserie zůstává otevřená a stahovací střecha je umístěna jen v zadní části vozu. Výsledek byl dlouhý 5 170 mm a široký 1 802 mm, s nasazenou laminátovou střechou byla výška vozu 1 440 mm. Vedle pevné střechy samozřejmě nechyběla střecha textilní, kterou mohla dvojice osob ručně složit do nějakých čtyři minut. Na přehlídku to bohatě stačilo. Pohotovostní hmotnost pak se všemi výztuhami činila 1 873 kg.

iZdroj fotografie: Tatra

Zajímavostí je, že „ven“ musela i čtyřstupňová mechanická převodovka a na její místo přišel třístupňový automat Borg-Warner 65. Jen ten dokázal zajistit zadání ministerstva, že auto zvládne plynule jezdit nejmenší rychlostí 5 až 6 km/h a zároveň zvýšit tempo na 20 až 30 km/h. Pravdou je, že se spojkou (a bez redukce) by to asi hodně prokluzovalo. V Tatře tedy měli jezdit čeští pohlaváři komunistického režimu, jak to ale bylo u našeho vzoru, neboli v zemi, kde „zítra znamená již včera“, tedy v Sovětském svazu?

„Čajka“ aneb osm válců jako základ a inspirace buržoazními přežitky

Tam byla dodavatelem automobilka ZIL, jejíž vozy jsou také známé pod názvem „Čajka“. Obří koráby vystavěné kolem neméně objemných osmiválců ani neskrývaly svoji inspiraci v amerických vozech. Ostatně kde jinde ji také v té době měly brát. V galerii najdete řadu unikátních snímků, včetně toho, který odhaluje interiér, kde se cestovalo „na stojáka“. Včetně apartního madla pro přidržování, neb většina zasloužilých soudruhů již byla v požehnaném věku. A včetně mikrofonů i se stojany. Chápu, křičet na tribuny se nikomu nechce.

iZdroj fotografie: ZIL

Atentát, jenž zřejmě definitivně změnil pohled na kabriolety pro prezidenty

Zmíněná Amerika má pak v oblasti kabrioletů nechvalně známou smutnou událost. Neb právě v otevřeném Lincolnu Continental ročník 1961 s otevřenou střechou a kódovým označením SS-100-X byl v pátek 22. listopadu 1963 v Dallasu spáchán atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických. Těžko říci, jestli by se podařilo střelci zasáhnout Kennedyho i v uzavřeném voze. Zajímavostí zůstává „suita“ bodyguardů kolem celého vozu, vybaveného pro tyto účely speciálními stupínky “ najdete ji v galerii k článku.

iZdroj fotografie: Lincoln

Čin, na který bude tato země navždy hrdá

A když jsme u těch morbidnějších příběhů. Atentát, který naopak dokázal nezlomnost českého národa a posunul jeho vnímání v očích celého světa o značný kus dále, se odehrál 27. května 1942 v Praze-Libni. Tam výsadkáři skupiny Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš spáchali atentát na prominentního nacistu, zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. Ten cestoval v otevřeném Mercedesu 320 B (jeden z asi osmikusové série patřil mj. i Hitlerovi) a i tady se mu absence střechy stala osudným.

iZdroj fotografie: Mercedes-Benz

Neb, jak všichni z mnoha knih a filmů o atentátu víme, Kubištovi se v rozhodující moment zasekla zbraň a jediným řešením bylo použití ručního granátu. Ten, ačkoli nezasáhnul přímo Heydricha, jej jednou ze střepin vážně poranil, a atentát se tak nakonec podařil. Již nikdy se nedozvíme, jak by to celé dopadlo, kdyby pršelo a Heydrich si zvolil jiný vůz. Případně měl kabriolet nataženou střechu. Granát by se od ní mohl například odrazit a dějiny protektorátu Böhmen und Mähren by se ubíraly jiným směrem.

„Papamobil“ jako pojízdná výloha s Otcem přímo za (neprůstřelným) sklem

Zpět ale k dobám mírumilovnějším, a rozhodně mírumilovnějším členům posádek kabrioletů. Původně otevřené „papamobily“, tedy vozy pro papeže, nakonec dostaly – možná pod vlivem atentátu na papeže Jana Pavla II. – speciální „kukaň“ z neprůstřelného skla, kde papež sice může kynout davům, ale je alespoň základně chráněn proti střelným zbraním. Jedním z nejčastějších dodavatelů pro vozidla Svatého stolce bývá již tradičně Mercedes, a to jak s verzemi G-Klasse, tak i třídy ML.

iZdroj fotografie: Mercedes

Mnozí z diktátorů však neměli štěstí a změti kulek neunikli i přesto, že nejeli v kabrioletu, namátkou lze zmínit Rafaela Trujillo z Dominikánské republiky, jeho Chevrolet Bell Air z roku 1957 skončil podobně, jako skončil vůz známých lupičů Bonnie a Clyde: děravý jako cedník od střel z automatů. Kdo jste viděli ságu Kmotr, pamatujete si jistě onu scénu na celnici, kdy jeden z mafiánů padnul do léčky – takové smršti kulek se nelze ubránit.

Dnešní „obrněné“ limuzíny nabízí komfort i ochranu současně

Dnes jsou kabriolety pro státníky k vidění zcela ojediněle, většina z nich využívá naopak pancéřované verze limuzín, jež dokáží odolat většině ručních palných zbraní. Někdy je nabízí sama automobilka, někdy ve spolupráci s externím dodavatelem. Například Audi zvolila pro svoji pancéřovanou verzi A8 spolupráci s českou firmou SVOS, která má v oboru výborné reference. Po nás obyčejných smrtelnících zřejmě nikdo střílet nebude, přičemž vodní pistolka v rukách vlastních dětí se nepočítá. Nakonec docela úlevný pocit, co říkáte?

Galerie